Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Extáze divákům blažený stav nenavodí

Extáze divákům blažený stav nenavodí

Extáze divákům blažený stav nenavodí

RECENZE:  Extáze (režie: Rob Heydon, 2011) – IVO MICHALÍK –

Adaptace, která si ve svém (originálním) názvu dovolí předeslat, že se jedná o dílo konkrétního spisovatele, vybízí k očekávání věrného převodu románu do filmového jazyka. V případě Extáze (Irwin Welsh’s Ecstasy, 2011) kanadského debutujícího režiséra a scenáristy Roba Heydona se však takováto anticipace ukazuje jako lichá. Že filmová verze nedosáhne úrovně své literární předlohy, se z pochopitelných důvodů stává celkem běžně, jenže Extáze je podprůměrným pokusem pobavit i obecně.

Ačkoli to nelze tvrdit s jistotou, skotský spisovatel Irvine Welsh by svého výlučného postavení mezi současnými literáty pravděpodobně dosáhnul i bez kultovního statusu Trainspottingu (1996) Dannyho Boylea. Především z důvodů celosvětového úspěchu tohoto titulu se zfilmování dočkala i následná kniha obskurních povídek nazvaná Acid House. A nutno poznamenat, že v tomto případě se malý zázrak v podobě fungujícího převedení složitě komponovaného vypravěčského stylu do svébytné kinematografické verze neopakoval. Acid House (1998) tehdy začínajícího Paula McGuigana totiž nepřekročil rozměr několika šokantních vulgarit. Přesto dokázal pobavit. O Extázi se nedá dost dobře říci ani to (bez ohledu na determinující skutečnost, že oba filmy dělí půl druhé dekády).

Welshovu Extázi tvoří tři novely, které na sebe téměř nenavazují, pouze se jimi občas mihnou společné postavy, ale to je vlastnost typická pro celou jeho tvorbu. Film vychází pouze ze třetí, nejdelší části. Ta má podobu střídavého popisování životního osudu Lloyda a Heather do chvíle, kdy se začne odvíjet společně.

Heydon se pokusil o žánrovou rozmanitost tím, že paralelně s melodramatickou rovinou se odvíjí Lloydovy eskapády s pašováním drog přes státní hranice, kterým splácí blíže nevysvětlený dluh ztypizovanému – vulgárnímu, drsnému, sarkastickému – gangsterovi Solovi. Toto lehce kriminální ozvláštnění, patrně inspirované (především filmovým) Trainspottingem, zůstává po celou dobu mdlé, zbytečné a okatě roubované. Vrchol v podobě hollywoodského napadení hrdinovy milé svou nahodilostí hovoří za vše.

V některých situacích se naopak snímek drží předlohy až moc věrně. Hrdinu dle vlastních slov trápí pokročilý věk, což působí, kdyby nic jiného, tak nevěrohodně. Zatímco Welshův hrdina měl totiž okolo čtyřiceti let, ve filmu mu je dvacet osm. S romantickou linkou souvisí letmo nadhozené téma probíhající kampaně Skotsko proti narkotikům, Heather je v této organizaci dokonce zaměstnaná, ale to je vše. I tento minimální potenciál někam celý příběh posunout zůstal nevyužit. Nutno poznamenat, že ani novela samotná v žádném případě nepatří k tomu nejlepšímu, co Irvine Welsh napsal. I v ní se však objevila netradiční a nosná témata (Heather má přítelkyni, která si není jistá svou rolí ve společnosti ad.). Ve filmu se žádné z nich neprosadí, protože přednost dostávají ty, jež v povrchní rovině mohly nést potenciál pro získání fanoušků konkrétních subkultur (sex, drogy, rock’n’roll). Trainspottingu podobný tah vyšel, Extázi ani náhodou.

Po výše řečeném patrně nepřekvapí, že ani Heydonův režijní rukopis nejde označit jinak než jako nepůvodní. Vzývanému Boyleovu dílu se snaží přiblížit i skrze epizodické vyprávění a zvolené náladotvorné prostředky. Videoklipový střih a množství titulků v obraze zase upomene na ty lepší z filmů Guye Ritchieho. A samozřejmě nechybí aluze na mistrovské Requiem za sen (Requiem for a Dream, 2000). Nevěrohodnosti vylíčení narkomanského prostředí odpovídá projev jednotlivých hrdinů. Kdyby nic jiného, diváka musí zarazit, že jsou za všech okolností dokonale upravení a až marketingově pohlední. K duhu lze filmu přičíst snad pouze to, že celkové tempo včetně využívání zrychlení nebo naopak zpomalování toku obrazu docela funguje a Extáze tak má uspokojivé tempo (což byl mimochodem jeden z problémů Acid House).

Závěrečné rozřešení příběhu ve stylu několikanásobného deus ex machina jen podtrhne amatérský přístup, skrze který Heydon látku uchopil. I tak se dá očekávat, že z několika průvodních lákadel – film podle známé předlohy, drogová tematika, málo reflektovaná taneční hudba – si Extáze své publikum najde. Náročnějšímu publiku nezbude než doufat, že připravovaný Filth, vycházející z Welshova (podle mnohých vrcholného) románu, bude konečně adaptací, kterou si originální tvorba skotského solitéra zaslouží.

Irvine Welsh´s Ecstasy

Režie: Rob Heydon
Scénář: Rob Heydon, Ben Tucker
Kamera: Brad Hruboska
Hudba: Craig McConnell
Střih: Jeremiah Munce
Hrají: Adam Sinclair, Kristin Kreuk, Billy Boyd, Carlo Rota, Natalie Brown, Keram Malicki-Sánchez, Olivia Andrup, Stephen McHattie, Dean McDermott, Colin Mochrie, Alex Lifeson ad.
USA, 2011, 99 min.
Na DVD v ČR od: 22. 8. 2012 (Magic Box)
Zvuková verze/formát: česky DD 5.1, anglicky DD 5.1
Obrazový formát: 16:9
Titulky: české
DVD si můžete objednat zde

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Počet článků : 31

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru