Dieter Daniels a konec poslední avantgardy

EXPERIMENTÁLNÍ FILM – netart – REFLEXE – PŘÍSPĚVEK VE SBORNÍKU – Reverse Engineering Modernism with the Last Avant-Garde (Dieter Daniels) – MARIE MEIXNEROVÁ

DANIELS, Dieter. „Reverse Engineering Modernism with the Last Avant-Garde.“ In.: DANIELS, Dieter – REISINGER, Gunther (eds.). netpioneers 1.0 – contextualising early net-based art. Sternberg Press. Berlin – New York, 2010. str. 15–61. Dostupné z: http://www.netpioneers.info/node/4, čerpáno 22. 2. 2012.

Dieter Daniels: „Reverse Engineering Modernism with the Last Avang-Garde“

Německý badatel Dr. Dieter Daniels působí jako profesor dějin umění a teorie médií na Akademii vizuálních umění (HGB) v Lipsku a spolu s univerzitním asistentem Dr. Guntherem Reisingerem je vedoucím výzkumného projektu  netpioneers 1.0, který probíhal v letech 2007–2009 v Ludwig Bolzmann Institute  Media.Art.Research v rakouském Linci.1 Jedním z výstupů projektu, jehož součástí byla také obnova raných netartových projektů, jejich archivace a vystavení na internetu, je publikace netpioneers 1.0 – contextualising early net-based art, která vyšla v roce 2010 a je volně dostupná na internetu v anglickém překladu na stránkách netzpioniere.at. Přispěla do ní desítka odborníků, historiků umění a médií věnujících se archeologii netartu, kteří se ve svých textech zabývají teorií avantgardy ve věku internetu, kontextualizací raného internetového umění (a to jak z hlediska umělecké formy a jejího vztahu k různým uměleckým směrům, tak z hlediska vztahu netartových průkopníků vůči této nové vznikající formě „umění“, vůči sobě navzájem, stávajícímu uměleckému prostředí a umělcům, veřejnosti a (ne)možnostem institucionalizace tohoto umění v galeriích), zamýšlejí se nad možnostmi prezervace a metodologickými východisky pro zkoumání netartu a všímají si také jeho sociálních aspektů a dopadů.

Rozhodla jsem se vám blíže přiblížit příspěvek Dietera Danielse, který nahlíží pionýry internetového umění v širším historickém záběru a vřazuje je do kontextu uměleckých avantgard; samotná povaha zkoumaného subjektu pak vyžaduje, aby si více než děl samotných všímal sociálních a komunikačních aspektů tvorby netart 1.0 generace.2

„Only social situations, not artwork, qualify as avantgarde“

Raný netart (označovaný rovněž pojmy net-based art, Inernet art, net art, net.art, webbased art) vznikal ještě před zavedením celosvětové WWW (World Wide Web) sítě v letech 1994/5. V tomto období byl doménou malých, semknutých kroužků insiderů, jež spojovala fascinace novým médiem a především jeho komunikačními možnostmi. Zásadním prvkem jejich počínání byla naprostá autonomie jednak v institucionálním a slova smyslu,3 jednak ve smyslu technickém – před WWW operovali na vlastních systémech, jejich aktivity tedy nebyly legalizovány a nemuseli se podřizovat technickým standardům a protokolům.

Na počátku 90. let se do kyberprostoru vydávají i umělci, kteří se do té doby věnují tradičnímu institucionalizovanému umění, a kurátoři galerií se po nich marně shání celé roky.4 Spojuje je pocit „avantgardy“, pocit, že předběhli svou dobu, podle Danielse jde přitom o specifickou reakci na prostředí v tehdejším uměleckém světě, od kterého se netartisté distancují, i novou technologii.5 Dříve bylo pro umělce nemyslitelné, aby spolu v reálném čase mohli komunikovat napříč kontinenty, nyní je samotný tento akt komunikace postaven do pozice umění. Rané projekty měly charakter performancí, uměleckým dílem nebyl nějaký hmotný výstup, zprostředkovatelný třetí straně (tj. někomu, kdo přímo neparticipuje), ale akt komunikace samotný, který byl kolektivní, případně byli autoři anonymní. Podstatná pro ně byla interakce uměleckého, technologického, sociálního a ekonomického vývoje.

V této fázi netartu šlo o komunitní umění malých, hermeneuticky uzavřených skupinek globálního charakteru, v rámci kterých díky internetu docházelo ke stírání geografických a národnostních hranic a rozdílů; komunikačním jazykem jim byla angličtina. Umělci se zprvu znali osobně z reálného života, později se v rámci skupinek na internetu seznamovali. Dění uvnitř skupinek bylo mimo dostupnost široké veřejnosti, mimo chápání galeristů a ostatních umělců, přehlíženo akademickou obcí a navíc nepřenositelné na diváka (akt participace a interakce byl zcela zásadní). Jednotlivé projekty měly spíše sociokulturní než umělecký charakter, jejich výsledkem byly sebe-organizované infrastruktury (umělecké komunity) s několikaletým trváním (např. nejslavnější z nich, THE THING, byl založen přímo jako autonomní zóna).

Přístupy jednotlivých projektů k autorství a sociální interakci participantů se lišily, což se projevilo nejvíce po roce 1995, kdy došlo k zavedení nového uživatelského rozhraní a tím ke komercializaci, standardizaci a zalidnění internetu.

Z média, které bylo až dosud neveřejné, rezervované akademické a vojenské sféře (a malému podílu nerdů a hackerů), se stalo masové médium pro všechny. „Poté, co byl v druhé polovině 90. let přístup na internet komodifikován už netart nemusel operovat na bázi vlastní autonomní infrastruktury a tím byl oslaben ideál soběstačné a sebeurčující komunity.“ Některé netartové projekty se přesunuly na WWW, jiné zanikly. Příliš mnoho účastníků znemožňovalo participaci, kooperaci úzkého okruhu. (Jiné projekty běžely dál, ale zároveň se distancovaly od svého sebepojetí jako umění.)

V éře WWW tedy došlo k posunu; Daniels jej shrnuje, když poukazuje na rozdíl mezi první generací otevřených kolektivů, které primárně nezáleželo na tom, aby tvořili na internetu přímo nějaké umění (net based work of art), ale šlo jim o ohledávání jeho možností, a druhou generací internetových umělců, kteří zkoumají formální a technologický potenciál inovativní estetiky internetu a pracují individuálně či v uzavřených autorských uskupeních. Narůstá důraz (v podstatě až do dnešního dne) na netart v pravém slova smyslu, tj. individuální, přenositelné umělecké dílo umožňující diváckou zkušenost, dochází k jeho individualizaci a komercializaci; svět si začíná všímat neartu, pořádají se výstavy…

Podle Danielse tak se zavedením WWW skončila éra poslední avantgardy.