Tomboys, gay gays a jiné fáze

RECENZE: Pariah (režie: Dee Rees, 2011) – JANA JEDLIČKOVÁ –

Filmy, ve kterých by byl hlavním tématem lesbický coming out nebo lesbický vztah, nevznikají často. Ještě méně je jich natočeno o lesbách patřících k nějaké rasové či etnické minoritě.1 Vznikne-li ale přece jen nějaký, obvykle je o něm alespoň pořádně slyšet, když už se nedostaví ocenění kritiky nebo alespoň uznání od divaček a diváků. Takovým případem je i americký nezávislý snímek Pariah Dee Rees, za nějž se mimo jiné producentsky postavil i režisérčin mentor Spike Lee. Z velké části autobiografický snímek získal celou řadu ocenění, mimo jiných také cenu za kameru na festivalu v Sundance a nominaci na velkou cenu poroty na témže festivalu nebo cenu za nejlepší film v anketě GLAAD Media Awards.

Hrdinkou Pariah je Alike (Adepero Oduye), sedmnáctiletá tomboy2 z newyorského Brooklynu. Jako každá teenagerka sdílí řadu tajemství se svou nejlepší kamarádkou, na oko válčí s mladší sestrou a zcela bojkotuje vztahy s rodiči. Tematicky snímek nevybočuje ani když vezmeme v potaz, že Alike je lesba a ač o své sexuální orientaci v nejmenším nepochybuje, stále se ostýchá zasvětit své rodiče. Na první pohled by se mohlo zdát, že Pariah je dalším z klišoidních snímků o coming outu dospívajících dětí: natolik dospělých, že jsou zcela odpovědné za své činy; a přesto ještě natolik dětských, že plně nerozumí jejich následkům. Dee Rees ale osobní příběh Alike zpracovává z lehce odlišné perspektivy, než na kterou jsou divačky a diváci coming out příběhů nejspíš zvyklí.

Pariah působí jako surový diamant. Sem tam by jistě potřeboval propracovat, více na úrovni narativu a motivací postav než na formální úrovni, nicméně kvality a angažovanost v kontextu lesbické a gay nezávislé kinematografie mu upřít nelze. Téměř výsadně afroamerické obsazení je více než jen snahou o autentičnost, která snímku zdařile dominuje. Zejména na úrovni mužských postav dokresluje machistickou kulturu, ve které je Alike jako Afroameričanka a navíc lesba nucena vyrůstat a vyrovnávat se s předpokladem, že i ona bude jednou předurčena opečovávat svého manžela. Podezření, že Alike preferuje ženy před muži, pak pochopitelně nesouzní s matčinými křesťanskými představami o budoucnosti dcery a koneckonců ani s otcovými plány. Byť je to právě otec, kdo je nakonec k dceři více tolerantní a chápající.

Ačkoli snímek představuje lesbický coming out, konstruuje takové postavy, na které se většina lesbických filmů příliš nespoléhá, respektive je nestaví do popředí. Alike není klasickou lip stick lesbou, femininní lesbou demonstrující svoji ženskost, ani butch lesbou dávající na odiv svoji dominanci. Alike tápe. Hledá svoje místo ve světě, stejně jako každý jiný teenager. Netápe ovšem na poli sexuální orientace, jako celá řada lesbických (a gay) postav v coming out příbězích. Alike ví, že je lesba. Část jejího okolí ví, že je Alike lesba. Dokonce i její rodiče tuší a obávají se, že je lesba. Otázka, kterou si Alike klade, je: „Jaká jsem lesba? Kdo jsem já? A koho, případně co, hledám?“

Další odlišností či aktualizací Pariah je práce s vedlejšími postavami, které jsou víceméně spíše naznačené než komplexně uchopené. Takovýto postup můžeme chápat jako další ze snah po autentickém vykreslení prostředí a přiblížení se k reálným postavám-lidem, o kterých také nikdy nevíme všechno. Na druhou stranu by narativu jistě prospělo soustředit se více a detailněji na méně osob a situací v delším časovém prostoru. Tak jako tak ale Dee Rees odvádí skvělou práci v ambivalentním prokreslení všech postav. Žádná totiž nesklouzává k jednoduchému typu a la prudérní matka, nepochopená dcera, odmítavý otec či učitelka zachránkyně. Všechny postavy jsou definovány svými chybami a slabostmi, které je polidšťují a vysvětlují celou řadu rádoby nepochopitelných motivací a jednání. Ať už je to vztah dívčiných rodičů či jednostrannou láskou poznamenané „kamarádství“ Alike a Laury (Pernell Walker).

Všechny vztahy v Pariah tak definuje přetvářka a neupřímnost různého stupně, kde nic není doopravdy tak, jak se nám divákům a samotným postavám ze začátku zdá. Postavy jsou svázány svými lžemi, a často z nich ani netouží uniknout. Preferují přetvářku, protože je pro ně jistotou, statem quo, který je chrání před vším nejistým a nepohodlným. Jedinou postavou, která nakonec viditelně uniká, je právě Alike. I v jejím případě ale nechádá Rees dveře otevřené nejrůznějším interpretacím a potenciálním narativům. Co by kdyby ale pro Dee Rees není rozhodujícím elementem. 

Pariah

Režie a scénář: Dee Rees
Kamera: Bradford Young
Střih: Mako Kamitsuna
Hudba: Vito A. Colapietro II, Neely Dinkins ml., Houston Snyder
Hrají: Adepero Oduye (Alike), Pernell Walker (Laura), Aasha Davis (Bina), Charles Parnell (Arthur), Sahra Mellesse (Sharonda), Kim Wayans (Audrey), Shamika Cotton (Candace) ad.
USA, 2011, 86 min.