Pionýři a roboti

V listopadu letošního roku vydalo Nakladatelství Paseka ve spolupráci s FaVU VUT monografii Pavla Ryšky a Jana Šrámka Pionýři a roboti s podtitulem Československá ilustrace a vizuální kultura 1950–1970.

Vizuální umělec a archivář Pavel Ryška se mapování československé vizuální tvorby věnuje systematicky řadu let. Výsledky jeho bádání lze najít například na webu padesatky.info, pro PAF – Přehlídku filmové animace a současného umění připravil v roce 2015 sekci Divoká 60. a pod jeho kuratelou do 8. ledna 2017 probíhá v Retromuseu při GAVU Cheb výstava NEPRAKTA 1949–1970. Spoluautor knihy, grafik a vizuální umělec Jan Šrámek (známý též jako VJ Kolouch), vytvořil svým nezaměnitelným stylem využívajícím vektorovou grafiku ilustraci na obálce a vložený plakát.

Kniha je rozdělena do dvaadvaceti kapitol. Ty doplňují epilog, medailonky sedmadvaceti tvůrců, rejstřík a soupis literatury. Hned při čtení první krátké kapitoly, která zaujímá místo úvodu, zamrazí. Za karikaturu křtu válečné lodi Peace byl její autor Josef Molín potrestán osmnácti měsíci v ruzyňském žaláři a pěti lety zákazu kreslířské činnosti, protože na obrázku soudruzi neviděli čelné představitele amerického imperialismu, ale prezidenta Gottwalda s jeho chotí Martou a jejich zetě, generála Čepičku a další.

Pionýři a roboti se v krátkých kapitolách zaměřují na několik oblastí ilustrace a vizuální kultury. Vedle kresleného humoru jsou to ilustrace v tvorbě pro děti a mládež, diapozitivní výchova, fotografie v propagačních materiálech, dojde ale i na kreslené seriály a komiks, přesahy do filmu a televize či přiblížení technických úskalí, které musela dobová produkce překonávat. To vše je doplněno vhodně zvolenými ukázkami z tehdejší tvorby. Jak Pavel Ryška prozradil v pořadu On Air, čerpal zejména ze svého osobního archivu.[1]

Jednou ze zajímavých kapitol je ta věnovaná diafilmům, které ve školách v průběhu padesátých let měly stále větší prostor a dostávaly se i do domácností. V některých případech existoval film i diafilm. Například animovaný snímek Václava Bedřicha Hrnečku vař! (1953), jenž měl pouze hudební doprovod, existoval také jako diafilm s rozsáhlým poučným textem. Podle animovaného filmu Eduarda Hofmana Kde je Míša? (1954) vznikl barevný diafilm s knížečkou. Následně se v Mateřídoušce začal objevovat obrázkový seriál. Promítání diapozitivů se odehrávalo také v kině, někdy rovněž v ozvučené podobě, kdy „světelné plakáty“ nesoucí jednoduchá hesla představovaly vítaný způsob osvětové propagace a hospodářské reklamy.

Foto: Studio Flusser

Publikace přibližuje v dobovém kontextu také tvorbu výrazných osobností Vratislava Hlavatého, Svatopluka Pitry, Jaroslava Maláka a dalších výtvarníků na poli ilustrace a kresleného filmu.[2] Jaroslav Malák zareagoval během první výstavy kreslířů a fotografů Mladého světa na velký úspěch polyekranu na Světové výstavě EXPO 1958 svým vynálezem – světelným boxem se čtveřicí kreseb na transparentních fóliích, jejž nazval Polylegran. Tento název později přejalo sdružení karikaturistů, kteří byli inspirování tvorbou západních umělců, zejména Saula Steinberga.

Monografie přehledně mapuje proměny vizuality v jednotlivých oblastech tvorby v závislosti na uvolňování politických tlaků. Leckdy bylo rozhodování o tom, co je/není přijatelné, značně nelogické. Například nefigurativní obrazy Jana Kotíka byly brány jako problematické, stejné prvky v architektuře prošly. Za pozornost stojí „teorie nejzazší hranice“, jež do Československa přišla ze Sovětského svazu a dovolovala zabývat se jen technickými problémy nejbližších let. Následkem úspěchů sovětského raketového programu byla tato teorie prolomena a vědecká fantastika dostala nový impulz.

Pionýři a roboti jsou cenným příspěvkem k mapování minulosti české vizuální kultury. Dost možná obdobně záslužná bude v nejbližší době vydaná publikace Jana Šrámka Zvláštní okolnosti, která zachycuje mizení plastických realizací renomovaných i méně známých regionálních autorů, jež vznikly ve druhé polovině 20. století ze současného veřejného prostoru. Šrámek na základě dobových fotografií vytvořil vektorové kresby.

Pionýři a roboti. Československá ilustrace a vizuální kultura 1950–1970, Pavel Ryška – Jan Šrámek, ve spolupráci s Fakultou výtvarných umění VUT v Brně vydalo Nakladatelství Paseka s. r. o. v Praze 2016, vázaná, 160 stran, 349 Kč (na webu Paseky 279 Kč).

Poznámky

[1] http://www.rozhlas.cz/radiowave/kultura/_zprava/ceskoslovenska-ilustrace-podle-rysky-a-sramka-pionyri-mandelinky-a-kuchynsti-roboti–1674609

[2] Tato trojice mj. pracovala na filmu Tucet mých tatínků /1959/ Eduarda Hofmana, jenž je zajímavý zejména tím, že se na něm podílelo 12 výtvarníků.