Umělec Anthony Antonellis pod drobnohledem

EXPERIMENTÁLNÍ FILM – NET ART – Umělec Anthony Antonellis pod drobnohledem – HALCIION – překlad PAVLÍNA BINKOVÁ – 

Anthony Antonellis, stejně jako řada z nás, „žije a pracuje na Internetu“. Jeho práce jsou často označovány za „postinternetové umění“, které je podle kritika Gena McHugha „definováno jako výsledek přítomné chvíle: ze své podstaty formováno všudypřítomným autorstvím, samozřejmostí rostoucího zájmu, zhroucením fyzického prostoru v zasíťované kultuře a nekonečnou reprodukovatelností a variabilitou digitálního materiálu“. Výše uvedené se v praxi uplatňuje jako komentář situace, v níž se internet přestal rovnat Budoucnosti a místo toho se stal všudypřítomnou součástí každodennosti.

Anthony Antonellis, ‘Yes Ono’ (2011), screenshot z filmu

Postinternetové umění ve své analýze přítomnosti často sahá po médiích, která vyšla z módy: znakové sadě ASCII, grafickém formátu GIF, nemotorné pixelaci. Tato volba – jejímž zapřisáhlým stoupencem Antonioni je – je šifrovanou spojnicí s obdobím, v němž se měl utopický kyberprostor, o němž básnili William Gibson a Timothy Leary, stát skutečností; napojením na kolektivní sen. Vzkříšení překonaných formátů a všudypřítomnost těchto rozostřených, neohrabaných digitálních reliktů nabízí osvěžující kutilský protipól ke všem těm monstrózně okázalým webovým stránkám přeplněným flashovými animacemi, s interaktivními videi a přesto uživatelsky nepřátelským.

Anthony Antonellis, ‘Public Domain’ (2013).

Antonellis se zajímá o způsoby, jimiž net art proniká do skutečného světa a naopak.1 Přenesení on-line zážitku do reálného prostoru galerie jako v případě projektu „IRL GIFs“ (Reálné GIFy) připomíná vizuální potěšení prýštící z velkoformátových barevných tisků Cory Arcangela.2 A naopak, v Antonellisově projektu putitonapedestal.com (vystav si sám), je galerie vtažena do prostoru webu a uživatel může podle své libosti rozmísťovat vystavené GIFy. Velice často se z vyloženě banálních internetových obsahů vyloupne fascinující struktura; videa People I May Know (Mohl bych je znát) a How Nicolas Bourriaud Uses Facebook (Nicolas Bourriaud na Facebooku) zachycující aktivity uživatelů sociálních sítí, nabírají po chvíli sledování povahu digitální mantry. A to v momentě, kdy se obsah rozpustí v čirém procesu; nesena proudem, vytratí se osobní povaha vystavované informace.

Právě v tomto ohledu nachází Antonellisovo dílo styčné plochy s Jamesem Ferrarem, jehož geniální album Far Side Virtual (Odvrácená strana virtuálna) pravděpodobně nejpřiléhavěji glosovalo naši současnost. Ovšem zatímco Ferraro ponechal posluchače s pocitem prázdna ověnčeného internetovými fotobankami, jsou Antonellisovy projekty hravé a zábavné. Jeho vtipný Balík peněz (Moneybrick) odpovídá na neodbytnou otázku obsaženou v předmětu stovek e-mailových spamů: „Jak přijít na internetu k balíku?“ („How to make money on the Internet?) – přece tak, že si ho sám vytisknu a složím! Facebooková blaženost (Facebook Bliss), zábavná aplikace využívající falešná facebooková upozornění, si pohrává jak s psychologickými interpretacemi fenoménu sociálních médií, tak se všudypřítomností memů – předávaných jednotek kulturní informace: obliba klikání na tlačítko „OK“ nebo nadšení z „Fukitol Wonder Pill“ jsou přechodné a zmizí stejně rychle jako kancelářské vtípky o kávě nebo pondělcích a pátcích – co zůstane, je vědomí triviality toho kterého memespeaku.

Anthony Antonellis, ‘#moneybrick’ (2011).

Na další rovině pak můžeme pokračující expanzi záměn mezi „on-line“ a „off-line“ (jednoduše provedenou pokyny „copy/paste“) číst jako kritickou reakci na digitální dualismus, který má  přes opakované zpochybňování stejně vysoký ohlas mezi akademiky i autory novinových sloupků. Podle stoupenců dualismu existuje rozdíl mezi „virtuálním“ a „reálným“, a práce „on-line“ a „off-line“ se zásadně liší. Postinternetové umění naopak  mezi těmito dvěma světy  hledá propojení – navrhuje pohlížet na ně jako na související, vzájemně se ovlivňující a – v nejlepším případě – jako na zcela totožné.

Anthony Antonellis se narodil v roce 1981. Žije a pracuje na internetu. Absolvoval studia na Lacoste School of Arts (Francie), Savannah College of Art and Design (USA) a na Bauhaus-Universität Weimar (Německo). Přehled jeho výstav a jeho dílo najdete na http://www.anthonyantonellis.com

Vybrala Marie Meixnerová, z anglického originálu „Artist Anthony Antonellis explored“ , publikovaném 21. ledna 2013 na serveru aqnb přeložila Pavlína Binková.

„HALCIION“. „Artist Anthony Antonellis explored“  [online]. atractivoquenobello, www.aqnb.com, 21. ledna 2013. [čerpáno 28. 12. 2012] Dostupné z WWW: <http://www.aqnb.com/2013/01/21/artist-anthony-antonellis-explored/>.

Článek i jeho překlad jsou publikovány pod licencí 3.0 Creative Commons (The “Attribution-ShareAlike” licence).