Zde se nacházíte: 25fps » Téma » Kladivo na vandráky | Vlakem po Americe

Kladivo na vandráky | Vlakem po Americe

Kladivo na vandráky | Vlakem po Americe
TÉMA – VLAKY: Wild Boys of the Road (William A. Wellman, 1933), Emperor of the North (Robert Aldrich, 1973), Hobo (John T Davis, 1991), Riding the Rails (Lexy Lovell, Michael Uys, 1997), Catching Out (Sarah George, 2003), Long Gone (Jack Cahill, David Eberhardt, 2003) – VERONIKA ZÝKOVÁ –

Jedním z nejpříjemnějších překvapení, které mě potkalo na cestě za objevováním méně známých titulů mezi „vlakovými filmy“, byla dvojice hobo filmů Wild Boys of the Road a The Emperor of the North. Druhý jmenovaný snímek je v českém kontextu znám pod názvem Vládce severní dráhy, protože vyšel na DVD v roce 2011 (díky společnosti HCE). Neměla jsem o něm až donedávna tušení, stejně jako o snímku Wild Boys of the Road (můžeme přeložit jako Divocí kluci cest) Williama A. Wellmana, který u nás vydán nebyl a je tedy o poznání méně známý. Od Wild Boys nebylo daleko k vypátrání u nás podobně neznámého pozoruhodného dokumentu Riding the Rails, jenž přináší velmi zajímavá svědectví někdejších tuláků cestujících během hospodářské krize v USA načerno v/na nákladních vlacích. Pro alespoň zdánlivou úplnost se zmíním také o dalších třech pozoruhodných dokumentech: Hobo, Catching Out a Long Gone. Doufám, že se mi v tomto článku podaří alespoň trochu přiblížit jednotlivé snímky, vypovídající nemálo o minulé i současné Americe a lidech, kteří si z nejrůznějších důvodů zvolili život na cestách.

Wild Boys of the Road

Snímek Williama A. Wellmana začíná nevinně v komediálním duchu jako líčení života dvojice mladých hrdinů, kteří nepatří mezi společenskou smetánku, ale na taneční zábavu se spolu se svými dívkami dokodrcají starým autem. A když jeden z nich nemá na zaplacení vstupu, jako převlek poslouží dámské šaty. Už tehdy je jasné, že podnikavý Eddie (Frankie Darro) a jeho kamarád Tommy (Edwin Phillips) financemi neoplývají. Tommy žije jen s matkou, jež má od podnájemníka peníze tak akorát na to, aby uživila sebe. Eddie je na tom lépe – matka je v domácnosti a rodinu živí otec. Zlom nastává záhy, kdy se Eddie dozvídá, že je otec z práce propuštěn. Eddie se rozhodne rychle a Tommy se k němu přidává. Motivace je jasná: nepřidělávejme rodičům další starosti o obživu rodiny, když jsme mladí a můžeme dojet tam, kde práce je. Na otázku Tommyho „How we going?“ (Jak pojedeme?) odpovídá Eddie: „We’ll bum our way!“ (Protlučeme se!)

Wellman rozhodně tulácký život neidealizuje, a když se podíváme na to, kdy snímek vznikl, je to pochopitelné. V roce 1933 se USA stále nacházely v oné „Velké hospodářské krizi“, o jejíchž průvodních jevech film pojednává. Ukazuje nejen věčný boj policie s mladými tuláky, kteří se přesouvají za prací načerno v nákladních vlacích, ale také žebrání v ulicích i život v kolonii, kde mladí spokojeně žijí, dokud nezasáhne – kdo jiný než policie. Strasti cestování načerno vlakem jsou zachyceny velmi dobře. Ať už jde o vykreslení nepříznivého počasí (silný liják, povětrnostní podmínky), detaily gigantických ocelových kol nebo samotná rizika naskakování a seskakování za jízdy. Je sympatické, že Wellman nezobrazuje jízdu vlakem načerno a samotné tuláctví pouze jako chlapeckou/mužskou „doménu“. Dívka se raději vydává za chlapce, protože je to bezpečnější. Co se může stát, když se železniční zřízenec ocitne o samotě s bezbrannou dívkou, není třeba blíže popisovat.

Režisér nachystal divákovi několik překvapení a zvratů. Když už se zdá, že se situace obrátí a trojice (ke dvěma přátelům se záhy během jejich putování připojí dívka jménem Sally [hraje ji Dorothy Coonan, budoucí manželka Williama Wellmana]) se dostává do Bostonu k Sallyině tetě, rázem přichází další překážka. Pro odlehčení nechybí mezi postavami tuláků ne úplně mentálně zdatný mladík a také stereotypní figura vychytralého Žida. Tvůrcům se povětšinou daří udržet postavy nečernobílé a ty negativní zlidšťují, aby nebyly úplně záporné. Tak například v jedné scéně si dvojice policistů mezi sebou vyměňuje názor, že rozkaz použít vodní děla na kolonii je jim proti mysli: „This is a rotten trick if you ask me. – How do you think I feel with two kids of my own at home?“ (Řeknu ti, je to odporný trik. – Jak myslíš, že se cítím, když mám dvě takové děti doma?)

Na škodu je filmu pouze jeho krátká stopáž 68 minut, kvůli které příběh končí v momentu, kdy bychom si ještě přáli sledovat, jak se bude osud dvou chlapců a jejich kamarádky odvíjet dále. Potřeba dodat odvahu a naději v neradostné době zřejmě vedla scenáristu Earla Baldwina a režiséra Wellmana k optimistickému, i když (ze zmíněných důvodů) trochu ukvapenému konci. Přesto rozhodně Wild Boys of the Road patří mezi pozoruhodná díla reflektující krizi 30. let 20. století.

Emperor of the North (Vládce severní dráhy)

Zatímco ve Wellmanově filmu byly vlaky jen jednou ze součástí širšího vyobrazení cesty za prací a těžkým životem ve velkoměstě, Robert Aldrich o čtyřicet let později natočil snímek, který se soustředí zejména na dvojici tuláků a jejich boj s vlakvedoucím, jenž je postrachem všech tuláků pro svou brutalitu. Za pozornost také stojí, že zatímco Wellmanův snímek vznikl v roce 1933, Aldrich v úvodních titulcích děj svého filmu zasazuje právě do onoho roku vrcholící krize. Nebyl by to Aldrich, aby jeho film nedisponoval drsňáckými postavami, které jdou až na krev. Většina filmu se odehrává na vlacích, ve vlacích a pod vlaky, ale zavítáme i na skládky, do tulácké osady a mezi železničáře, kteří uzavírají sázky na to, jestli No. 1 (skvělý Lee Marvin) dojede až do Portlandu vlakem, nad nímž bdí svým fanaticky ostražitým zrakem vlakvedoucí „captain“ Shack (expresivní Ernest Borgnine).

Vedle drsných scén, kdy se tuláci mění na lovnou zvěř a Shack při pohledu na to, jak narušují jeho teritorium, mumlá nadávky jako „Son of a…“ nebo „You bastard“ a nelítostně je míří z vlaku „odklidit“ (ocelovou tyčí, řetězem nebo kladivem), nabízí film řadu komických momentů. Například když No. 1 v bitce rozdává rány živou slepicí, kterou pak honí ve vagonu. Těžiště filmu spočívá jednak v souboji mezi No. 1 a Shackem, jde zejména o čest a pověst obou z nich, ovšem druhá zásadní linie se odvíjí mezi No. 1 a drzým mladíkem Cigaretem (Keith Carradine, jehož si z poslední doby vybaví třeba fanoušci Dextera jako Franka Lundyho). Vývoj vztahu mezi jakousi otcovskou figurou starého protřelého tuláka a mladým hejskem má skvělé vyústění, které by byla škoda prozradit. Dozvíme se ale mimo jiné, že k tuláctví je zapotřebí charakter.

V závěru film vrcholí ultimátním a nevyhnutelným soubojem až nadoraz. Je to střet principů a dvou protipólů. Na straně zákona je šílený vlakvedoucí, který se „jen“ snaží za každou cenu dodržovat jízdní řád a je kvůli své nenávisti vůči vandrákům postrachem. Neváhá zabíjet (viz scéna na začátku filmu, kdy sejme tuláka kladivem do hlavy) a zdá se, že z toho má i potěšení. Na druhé straně je vandrák, který krade pro obživu a je schopen převézt i toho nejobávanějšího protivníka. Těžko může mít člověk pochopení pro Shacka, děsivou postavu vykreslenou na hranici karikatury, i když ve chvílích, kdy No. 1 Shackovi „zatápí“ a ten je skutečně zoufalý, může dojít i k momentu chvilkové sympatie.

Asi nejslabším článkem filmu je tak text úvodní písně, v jejíž nejméně inteligentní pasáži se zpívá mj. „(…) But a man’s not a train and a train’s not a man. A man can do things that a train never can. (…)“ (…Člověk není vlak a vlak není člověk. A člověk dokáže věci, které vlak nedokáže…) Dvouhodinová stopáž nabízí několik oddechových scén, které by klidně mohly být vystřiženy, ale filmu jako celku neškodí – po právu tak bývá Emperor of the North jmenován mezi nejlepšími hobo filmy všech dob.

Riding the Rails

Dokument Lexy Lovell a Michaela Uyse nabízí velmi zajímavý pohled na život tuláků a na úskalí, která přinášela cesta za prací a dobrodružstvím. Nedocenitelným zdrojem se stala řada dopisů, které dokumentaristům poslali někdejší tuláci. Úryvky z těchto dopisů tvoří spolu s výpověďmi deseti lidí (důchodců, kteří vzpomínají na události staré více než šedesát let) základ dokumentu. Riding the Rails evokuje dobovou atmosféru i díky archivním záběrům (např. Paramount News 1934, March of Time 1935, Movietonews 1934, dojde ale i na slavnou scénu z filmu Wild Boys of the Road) a tematicky laděné hudbě. „Mluvicí hlavy“ jsou opatřeny titulkem, kde je uvedeno jméno a věk aktéra, stejně jako v kolika letech a odkud se vydal na cesty. V dokumentu mj. zaznívá, že na vrcholu Velké hospodářské krize se na cestách za prací ocitlo dvě stě padesát tisíc náctiletých, kteří se snažili uchytit během žní a také žebrali po domech. Jednotlivé příběhy jsou nesmírně poutavé a dokument odhaluje, jak tulácká zkušenost ovlivnila jejich pohled na život.

Konfrontace s vlakovým prostředím přináší emocionální výpovědi a tito lidé dostávají rovněž otázku, jestli by si jízdu načerno nákladním vlakem zkusili znovu. I přes vysoký věk jeden z nich, Bob Symmonds, v cestách čas od času pokračuje. Riding the Rails vypráví o kontrastu mezi světem bohatých a chudých, jak  ho ve 30. letech tehdejší tuláci viděli, o drsném přechodu z dětství do dospělosti, ale i o tom, jak přitažlivé byly myšlenky komunismu, který sliboval smazat rozdíly mezi chudými a bohatými. V dokumentu zazní cenné vzpomínky i na první pohled nepřekvapivé informace: jednou z velkých obtíží při cestě vlakem byl kouř v tunelu, který v plicích zůstával ještě týdny poté, nebo to že pokud jste byli bílí, rodina vás nechala spát v domě, ale černé děti spaly ve stodole na seně. Peggy DeHart přibližuje, jak složitý byl tulácký život pro dívky: utekla spolu s kamarádkou, o které netušila, že je tři měsíce těhotná, a byl podle ní zázrak, že dítě v drsných podmínkách donosila. Riding the Rails je empatický a informačně výživný dokument, který by měl vidět každý, kdo má slabost pro vlaky a zajímají jej hobo filmy.

Hobo

Další perlou mezi dokumenty, které portrétují lidi toulající se po USA, je snímek belfastského rodáka Johna T Davise, jenž má na svém kontě mj. i další velmi povedené dokumenty Shellshock Rock (1979) o punkovém hnutí a Route 66 (1985) o cestě z Chicaga do Los Angeles. Davis si na rozdíl od dokumentů, o nichž píšu níže, vybral jako hlavní subjekt pouze jednoho tuláka, Beargrease, se kterým cestoval tři měsíce. Veterán z Vietnamu zcela jasně vyjadřuje své myšlenky a názory na svobodu. Vydává se na cesty, protože život ve městě s sebou nese řadu omezení, která nechce akceptovat.

Jízda načerno nákladním vlakem není bez rizik, i když záběry na ubíhající krajinu jsou skutečně fotogenické a dotváří romantickou iluzi, již dotváří písně Boba Dylana, Woody Guthrieho a dalších. Ale když Beargrease říká, že hlídači můžou tuláka klidně zastřelit a nejdou za to do vězení, maximálně jsou přeloženi, je jasné, že je třeba být extrémně opatrný. Potřeba volnosti gravitace a vzduchu, jak říká Beargrease, se pro něj naplňuje právě ve vlacích. Co nemáš, to nepotřebuješ. A když nic nemáš, tak nic nepotřebuješ.

Catching Out

Odlišný pohled přináší časosběrný dokument Sarah George, která se zaměřila na čtveřici mladých tuláků. Pár Switch a Baby Girl se seznámil na cestách, Jessica vede kočovný život a Lee je ekoaktivista. Dokument kombinuje záběry natočené přímo na vlacích s rozhovory pořízenými ve městě, kde se dostává i na názory příbuzných a známých. George se ve svém dokumentu také snaží zachytit, jak se postavy vyrovnávají s návratem k životu ve městě. Switch a Baby Girl se usazují ve městě, aby vychovali svého syna. Jessica se zas přesouvá na čas do San Francisku, ale není spokojená, a tak plánuje další cestu (do New Orleans nebo Philadelphie… kdyby byly peníze, tak do Evropy) – je z ní cítit vnitřní neklid a touha po změně.

Všichni protagonisté mají určité materiální zajištění, které je odlišuje od tradičních tuláků bez majetku. Přesto si tito mladí „train hoppers“ kladou podobné otázky a volnost poznaná během jízd vlakem v nich zůstává, i když svůj život změní směrem ke (zdánlivému) konformismu. Zároveň si uvědomují, že i když jsou někteří výhybkáři „v pohodě“, cestování na nákladních vlacích už za pár let bude kvůli bezpečnostním opatřením jen velmi obtížné, snad i nemožné. V tomto dokumentu je více než v ostatních kladen důraz na vizuální stránku – už kvůli nádherným fotogenickým a časosběrným záběrům stojí Catching Out za pozornost.

Long Gone

Oproti určité líbivosti a čistotě Catching Out je časosběrný dokument Long Gone natočený ve stylu cinema vérité a zaměřuje se zejména na starší generaci tuláků, jejich životní zkušenosti a traumata. Jak píše Edward Burma v časopisu Noir City1, tvůrci filmu Eberhard a Cahill se seznámili díky společnému příteli Joshuovi Long Gone (odtud název snímku), který cestoval se svým parťákem Horizontal Johnem. Tvůrci spolu s kameramanem Gregem Yolenem během tří týdnů natočili dvojici na cestách, ale po skončení natáčení Horizontal John zemřel. Místo sestřihání materiálu do podoby krátkého filmu se rozhodli v projektu pokračovat s dalšími trampy, které znali a kteří podle nich měli co říct.2 Dokument zachycuje vztah, svatbu a rozchod mezi Dog Man Tonym a osmnáctiletou Erin. Tony, veterán z Vietnamu, byl zatčen pro vraždu, ale nic mu nebylo dokázáno, kvůli tomuto případu se však dostal do řady médií. Jiná dvojice, Jessie a Stonie, je zas poznamenána drogami. Další výraznou postavou je New York Slim, Afroameričan, vůdce trampů, který říká, že vlaky jsou jediným místem, kde dokáže žít. Jak zmiňuje Burma, ačkoli na dokumentu spolupracovalo několik zvučných jmen, jako je např. Tom Waits, který složil původní hudbu, nedostalo se Long Gone takové pozornosti, jakou by snímek zasluhoval. Nemalou roli v tom zřejmě hraje to, že podává mnohem bezvýchodnější a nepěknější obrázek než již zmíněný dokument Catching Out, který byl vydán na DVD. Naštěstí je Long Gone k dispozici pro případné zájemce alespoň na iTunes.

 

 

Wild Boys of the Road

Režie: William A. Wellman
Scénář: Earl Baldwin, Daniel Ahern (příběh „Desperate Youth“)
Kamera: Arthur L. Todd
Střih: Thomas Pratt
Hudba: Bernhard Kaun
Hrají: Frankie Darro, Edwin Phillips, Dorothy Coonan, Grant Mitchell, Sterling Holloway a další
USA, 1933, 68 min.

Emperor of the North (Vládce severní dráhy)

Režie: Robert Aldrich
Scénář: Christopher Knopf
Kamera: Joseph Biroc
Střih: Michael Luciano
Hudba: Frank De Vol
Hrají: Lee Marvin, Keith Carradine, Ernest Borgnine, Malcolm Atterbury, Simon Oakland, Matt Clark a další
USA, 1973, 118 min.

Riding the Rails

Režie: Lexy Lovell, Michael Uys
Kamera: Sam Henriques
Střih: Howard Sharp
Hudba: Jay Sherman-Godfrey
USA, 1997, 72 min.

Hobo

Režie: John T Davis
Kamera: David Barker, John T. Davis
Střih: Sé Merry Doyle
Hudba: Philip Donnelly
Velká Británie, 1991, TV, 90 min.

Catching Out

Režie: Sarah George
Kamera: Pete Droge
Střih: Casey P. Chinn
Hudba: Pete Droge
USA, 2003, 73 min.

Long Gone

Režie: Jack Cahill, David Eberhardt
Kamera: Greg Yolen
Střih: Anuj Majumdar, Joseph Rubinstein, John Wolfenden
Hudba: Charlie Musselwhite, Richard Werbowenko
USA, 2003, 90 min.

Print Friendly, PDF & Email
  1. BURMA, Edward. Long Gone. Noir on the Rails. Noir City, sv. 6, č. 3, podzim 2011, s. 38–41. []
  2. Tamtéž, s. 39. []

Autor

Veronika Zýková
Editorka, garantka rubriky Český film

Zajímají mě méně probádané či neprobádané oblasti československé kinematografie, nerealizované scénáře, krimi inscenace Čs. televize 60. a 70. let, současný český film, současné britské TV seriály a série (opět zejména krimi), videohry (především adventury), české i světové komiksy a další oblasti a témata. To vše střídavě, průběžně, současně, jak to přichází, odchází a navrací se ke mně…

Počet článků : 260

Komentáře (1)

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru