Facebook: sociální síť jako prostor pro umění

EXPERIMENTÁLNÍ FILM – NET ART – Facebook: sociální síť jako prostor pro umění – MARIE MEIXNEROVÁ

V ZS 2012 byli studenti Mediálních, Kulturálních a Komunikačních studií na FF UP v Olomouci konfrontováni s volitelným kurzem Nová média a kyberkultura, jenž se dotkl také sociálních sítí. Následující text je jedním z výsledků tohoto příjemného střetu.

 

Zde jsou některé z těch nejzajímavějších způsobů, jak umělci z celého světa využívají facebook jako médium, jako zdrojový materiál nebo jako výchozí bod pro kritiku.1

Michelle Lhooq

 

Přímá uživatelská zkušenost se sítí facebook v průběhu posledních několika let ovlivnila nejen naše používání internetu a chování, ale také svět umění; a to nejen umění vystavované v galeriích, ale ještě citelněji způsoby prezentace umění na internetu, a především pak také umění internetové. Proto pokud se dnes „mladí umělci navzájem dívají častěji na svoje facebookové stránky než na svá díla“,2 mnohdy k tomu mají dobrý důvod. Tento výrok totiž trochu – dost dobře zcela záměrně3 – obchází fakt, že nemusí vůbec jít o protiklad. Následující esej se zamýšlí nad sociální síti jako místem pro umění.

Žijeme v době, kdy se mladí umělci navzájem dívají častěji na svoje facebookové stránky než na svá díla4

Troemel, Brad at al.

Díky facebooku je dnes svět teplým, přátelským místem, ve kterém není problém získat stovky, a vlastně již spíše tisíce přátel. To jsou sice čísla, která se netýkají každého Pepíka z Horní Dolní, nýbrž jde objemy, které se běžně zjevují na friendlistech internetových umělců a dalších netizenů, a nejsou tudíž v tomto prostředí ničím výjimečným. Řada umělců je využívá nejen k sebepropagaci, ale také jako publikum pro své živé facebookové performance a další specifické formy net artu, životné právě v prostředí facebooku (tzv. „facebook-based net art“, máme-li následovat logiku tvoření názvů jako internet-based art, web-based art, youtube-based net art, laptop-based art apod.), nebo jako materiál pro své internetové práce. S takovou masou spřáteleného publika, které je díky sociální síti snadné nalézt, aktivně zapojovat a dále rozšiřovat, umělecké aktivity na facebooku vesele proliferují.

Jako hangouty vždy připraveného instantního publika5 pak slouží nejenom odběratelé, kamarádi a kamarádi kamarádů, ale také facebookové stránky se svými fanoušky a speciální facebookové skupiny sdružující uživatele s, ideálně, podobnými zájmy. Protože je však řada těchto skupin uzavřených, utajených, či obecně běžnému uživateli hůře dostupných, nebudeme se jimi zde dále podrobněji věnovat6 a zaměříme se v tomto textu raději na „otevřené“ facebookové projekty, určené v rámci facebooku pro veřejnou prezentaci.

Zmenšující se rozdíl mezi využíváním sociálních sítí pro blaho vaší umělecké kariéry (tradiční pohled) a využíváním sociálních sítí jako uměleckého projektu sama o sobě (…) může být součástí rozsáhlejšího trendu v našem současném chápání celebrity.7

Troemel, Brad at al.

Internet byl domovem specifických uměleckých forem, odvislých od a závislých na samotné podstatě tohoto média, od samého počátku. Díky jeho nestabilní povaze dané překotným technologickým vývojem je však internetové umění obecně poměrně křehkou a pomíjivou záležitostí, není-li včas archivováno či později restaurováno. A i v těchto případech samozřejmě přicházíme o prvotní kontext – archivovaná či restaurovaná díla jsou uzpůsobená pro modernější software a hardware, a jsou tedy recipována prostřednictvím odlišné technologie, a (!) navíc v odlišných dobových souvislostech. Aktuálnost a temporálnost se internetového umění tedy týkala vždy, a to také po obsahové stránce, díky jeho odvěké snaze reagovat na aktuální trendy a sociokulturní a politické problémy.

Umění na facebooku se však potýká se zcela specifickým temporálním zatížením, se kterým se při jiných formách své prezentace setká jen stěží. Facebook je real-time web, založený na nekonečném a nikdy neutuchajícím proudu informací a na reaktivitě uživatelů. Nutkání registrovat informace okamžitě a reagovat na ně ihnedje velmi silné, neboť za okamžik se již v této vizuální smršti ztratí, nebudou aktuální a zapadnou někam na dno timelineu. Jejich síla se tím značně oslabí, neboť člověk si zkrátka tu námahu zpětně je dohledávat, případně navíc ještě ohledávat, co všechno se mu ve feedu událo během doby, co byl off-line, s potěšením na vrub neefektivnosti takového jednání odpustí – vždyť už se na něj mezitím valí další nové a novější informace, dost možná ještě více, než stihne zpracovat. Co není recipováno teď, jakoby nebylo, neboť je recipováno se zpožděním jako méněcenné, nebo vůbec.

Facebook přitom samozřejmě není pouhým nástrojem ke sdílení umění, jež by bylo lze prezentovat i jinými způsoby (např. off-line) – na to slouží v současné době mnohem lépe vybavené aplikace jako Pinterest či především na vizuální umění přímo specializovaný ArtStack, založené na principu followingu kombinovaného s určitou mírou reaktivity a umožňující vytvářet kolekce a uspořádávat materiály do sbírek – ale také k využívání sociálního kontextu k jeho vytváření.

Jednotlivé umělecké a prezentační projekty v rámci facebooku by se pak daly více než cokoli jiného označit přívlastkem site-specific, neboť se přizpůsobují tomuto konkrétnímu prostředí, jež s sebou přináší zcela osobité recepční strategie, a úzce s nimi operují.8 Jinými slovy přímo počítají se specifickou temporální a spaciální dispozicí tohoto média. Díky tomu je ovšem také tento text silně omezen mým osobním rozsahem a facebookovým záběrem mých přátel, jejichž aktivity pronikají do mého zorného pole. Objevuje se v něm tedy pouze to, co bylo z nekonečného rozbouřeného moře informací v poslední době vyplaveno do mého informačního feedu, neuniklo mojí pozornosti a nestačilo býti dosud zapomenuto. Chtě nechtě je tedy zároveň také textem o mě a mých frendících.

Jak již bylo výše zlehka naznačeno, budou nás nyní zajímat právě ty umělecké formy vně facebooku nerecipovatelné, popřípadě nedekódovatelné bez bezprostřední znalosti jeho zákonitostí, layoutu a dostupných nástrojů, a specifické formy prezentace umění přizpůsobené „na tělo“ této a právě této sociální síti.

 

Je příjemné mít možnost změnit v kyberprostoru vlastní identitu. Ještě lepší by ale bylo, kdyby nebylo nutné identitu měnit vůbec. Cym.net (AUT/NL)9

oblíbený citát uživatele Oliwia Cecylia Bławat

 

Mezi takové patří tvůrčí využívání uživatelského profilu k uměleckým aktivitám, a to jednak čistě estetického rázu, jednak rázu konceptuálního. Rozita Fogelman místo statusu publikuje obrazy sestavené z grafických symbolů, což je aktivita, kterou k mistrovství dovedly především facebookové stránky, zejm. dnes již notoricky známý Lamoinas Zakas aka Glitchr jenž svým digitálním grafitti zahlcuje sociální sítě (a sekundárně také knižní publikace, textilie i galerijní prostory), nebo stránky  Sayuri Michimy s minimalistickými grafickými obsahy tvořenými facebookově modrými, černými, šedými a bílými monochromatickými bloky. Textuální glitchart či digitální grafitti však s oblibou aplikují čas od času v různé míře i ostatní uživatelé,  കുറിച്ച് കുറിച്ച് കുറിച്ച്, Miron Ǝǝʇ a bezmála stovky dalších. Přitom nejde o nějaký „obyčejný“ ASCII art,10 ale, jako v případě Glitchera, např. o hackování obvyklé funkce polí pro zadávání textu v rámci sociálních stránek. Zakas užívá neznakové symboly unicode, aby využil programových chyb na facebooku, twitteru, tumblru či googlu k vizuálně velmi působivému rozrušení jejich standardizovaného layoutu.

 V rámci facebookových profilů také dochází ke hře s identitou:11 např. umělkyně Chloë Flores svůj facebookový profilpojala jako veřejný prostor, v němž se každý měsíc střídají na umělecké rezidenci další umělci,12 Constant Dullaart se svého profilu vzdal před rokem a půl při veřejném vystoupení v newyorském Newmuseum, kdy přihlašovací údaje ke svému účtu zpřístupnil veřejně. Dnes se však již na jeho profil (login: Dullaart@gmail.com, password: depersonalization) nezalogujete, neboť se jej mezitím „zmocnil“ někdo jiný, kdo teď na zdánlivě mrtvém účtu strategicky vyčkává, až uzraje ten pravý čas se za Dullaarta začít vydávat. Pokud však máte nutkání na facebooku vystupovat jako někdo jiný, bohatě postačí český projekt loginlogout.cz Kristýny Lutzové (Loginlogout Tuogolnigol), umožňující se pod jménem autorky zalogovat snad na všechny dostupné sociální sítě (přihlašovací údaje jsou obsaženy hned v profilové a úvodní fotce Loginlogout).13  Rovněž další český umělec, Stanislav Abrahám, veřejně otevřel svůj účet, a to v rámci facebookové performance / instalace v galerijním prostoru, Circle is not line, čímž nabídl návštěvníkům možnost participace na projektu uploadováním bílých čtverců.14

Circle is not line from Stanislav Abrahám on Vimeo.

V rámci facebookových profilů také dochází k voluntární konstrukci reality a cíleným dezinformacím; ať již jde o nevinnější a poměrně vtipné projevy jako duplikování profilových fotek uživatelů se stejným jménem a následné zasílání žádosti o přátelství (uživatel známý pod svým nickem na reedit „Casino Roy“ se svým projektem obletěl internet zhruba před čtvrtrokem),15 vytváření zrcadlových fake profilů vlastních dvojníků (polský umělec Dominik Podsiadly a jeho facebookový doppelganger Dominik Podsiadly (Mirror)) – a nezapomeňme ani na podivnou síť uživatelů Lutherů Blissettů, v jejichž friendlistech se objevují desítky dalších jim podobných,16 nebo vyplňování vlastních about sekcí evidentně klamavými informacemi (neexistující místa, fake společnosti, povolání, kariéra), většinou s cílem vyvolat u dalších uživatelů estetický či humorný účin a samozřejmě si také ochránit vlastní soukromí, případně vyjádřit nevoli vůči vynucovanému zadávání osobních informací, či si z celého pro mnohé absurdního procesu spíš udělat tak trochu taškařici.

Podávání zavádějících informací, jednak v polích, jež si facebook přímo vynucuje, jednak přímo prostřednictvím svého konání na facebooku včetně mystifikujících obsahů statusů (častou strategií uplatňovanou napříč sociálními sítěmi je sarkastické kopírování nabízeného textu: na facebooku na této strategii zcela stavěla například fanouškovská stránka Constanta Dullaarta constant dullaart) užívá v různé míře většina uživatelů. U netizenů s několikatisícihlavými friendlisty však nezřídka dochází k manipulování reality, kdy pouze „skuteční přátelé“ dokážou rozlišit mezi legrací a manipulací faktů. Ať jde o lajkování nepatřičných stránek, označování se na fotkách, na nichž dotyčný absentuje, facebookové návštěvy akcí a především míst, na kterých ve skutečnosti nikdy nebyl atd., prostřednictvím těchto taktik na realitu záměrně zcela pokřivující sebeprezentaci se profil na facebooku stává pozvolna stále více matoucím. Cizí osoby disponují špatným informačním materiálem, kontextová reklama je neúčinná atd…. a jde tak samozřejmě o něco, proti čemu se facebook ve svých pravidlech užití striktně vymezuje, proto to milé děti doma nezkoušejte. Někdy jde o pouhé uživatelské libůstky, jindy ale o umělecké akty dalece přesahující rámec facebooku (existují dokonce přímo umělecké projekty stavící na manipulaci s vlastními identitami), a tedy svým způsobem dlouhodobé performance. Konečně s identitami svých uživatelů si pohrál i samotný facebook, když se letos na silvestra krátce před půlnocí na čas podivně promíchaly ikonky profilových obrázků přátel či sledovaných stránek.17

K účelům živých facebookových performancí v reálném čase nebo jejich zpětné dokumentace dobře slouží také umělci hojně využívané fanouškovské stránky. Will Miss You prezentuje sbírku opuštěných přátel Estebana Ottasa (Will Miss You – An (abandoned) Facebook friends collection. Esteban Ottaso, 2012), který tematizuje urputnou snahu facebooku udržet si svoje uživatele za cenu (protivného) citového vydírání (a vizuální smrště), I Like It se vypořádává s všudypřítomným Like buttonem, neodbytně se podbízejícím pod všelijakými mnohdy značně obskurními obsahy roztroušenými všude po internetu, na něž člověk často náhodně při své běžné práci narazí. Lajkování všeho, co (c) merry přišlo pod ruku a nutilo jí tuto možnost, je zajímavé v konfrontaci s projektem Tweet It, který probíhal simultánně, a nabízí tak případové srovnání mezi servilností těchto dvou sítí.

Obdobně se stejný autor vyjadřoval k zahlcení nehodnotnými daty také v performanci vyzívající k otevřené participaci, 2013 Welcome Future (31. prosince 2012 a 1. ledna 2013), spočívající ve vytrvalém sdílení veškerých obsahů týkajících se příchodu nového roku, zobrazených facebookem. Došlo tak k vytvoření „sbírky sdílené lásky, prostřednictvím facebooku zvrácené v cosi nechtěného a otravného“.18

Facebookové fanouškovské stránky jsou také ideálním místem pro vznik speciálních výstavních on-line prostorů, facebookových uměleckých galerií se svým vlastním výstavním programem a fungujících pod kurátorskou záštitou. (Nemáme zde tedy na mysli facebookové stránky on-line19 či off-line galerií, ale samostatné výstavní prostory v pravém slova smyslu.) Rovněž tyto galerie počítají se specifickými dispozicemi facebooku a svůj program složený z digitálního umění dávkují svým fanouškům do feedu postupně. Za pozornost rozhodně stojí náplň nabízená #0000FF, která během roku 2012 zvládla čtyři velmi kvalitní výstavy, nebo Gallery Online, vedená Newyorčanem Ronenem Shai a Pařížanem Thomasem Cheneseau, jež vznikla teprve v červnu 2012 a od té doby stihla odprezentovat řadu zvučných jmen jako Laimonas Zakas, MESMEON, Erica Lapadat-Janzen či naposledy Tony Stirner. Doporučuji si v dokumentaci pustit záznam Zakasovy/Glitcherovy solo show Horse, protože podobné animace již dneska na facebooku zkrátka neuděláte.

Samostatná výstava Horse  Laimonase Zakase v Gallery Online 

 

„Používání sociálních médií je jako jedna dlouhotrvající performance,“ řekla kdysi umělkyně An Xiao.20

Michelle Lhooq

Hodně zajímavá jsou také umělecká díla a projekty rekontextualizující a přetvářející typickou ikonografii této sociální sítě, se kterými se pracuje opět buď v rámci facebooku, nebo se vynáší vně tento web do on-line i off-line prostoru. Sítí tak putují dechberoucí videa (např. Thomas Chenesau se svou stránkou ʞooqǝɔɐɟ; mezi opravdu kvalitní práce patří News Feed, FACEBOOK INSIDE, Cycles, dále ɹǝpɐɟ či portrét dívky sestavené z ikonek facebooku FACEBOOK ICONES GIRL), či grafické koláže a digital art (Δεριζαματζορ Προμπλεμ Ιναυστραλια., Kaja cxzy Andersen, Ellectra Radikal, Anthony Antonellis, Jasper Elings, Thomas Cheneseau, The Rodina…) nebo zvukové soubory, verbalizující úkony facebooku (např. vložení odkazu na automaticky robotem načtenou zprávu I Like It do komentáře místo olajkování příspěvku atp., nebo často v kombinaci s videem: např. dokumentační screencapture video Anthony Antonellise How Nicolas Bourriaud Uses Facebook).

How Nicolas Bourriaud Uses Facebook Anthony Antonellise

Facebook Inside Thomase Cheneseaua

Další projekty si pohrávají přímo s layoutem facebooku: některé (mnohdy fiktivní) nabízí změnu nudné modře v kreativnější barvy jako zelenou, růžovou či červenou, Pizzabook má změnit váš facebook dokonce v pizzu (ovšem věřte umělcům/hackerům a instalujte si cizí zákeřné soubory do počítače – aneb jak vysílá Zuckerberg do světa ve svém statusu, „Informace pro všechny kdo používají facebook / Ahoj všichni !, Zdravím vespolek, prosím vás v žádném případě se nepokoušejte používat programy, které mění pozadí facebooku, t onáš tým facebooku nepodporuje, takže buďte opatrní, Protože je dost dobře možné, že program, který vám tvrdí že změní pozadí facebooku je prachsprostý virus ! S pozdravem, Mark Zuckerberk“21 ). Profil si lze ale díky uvítacímu obrázku (Wall Cover) personalizovat v „mezích zákona a bezpečí“ poměrně snadno.

Na to, že na domovských zdech uživatelů tímto způsobem vznikají svébytná umělecká díla, pracující s estetickými východisky, jež nabízí tento specifický prostor, upozorňuje projekt Kamilii Kard Best Wall Cover, jež kreativní hlavičky profilů shromažďuje na externí stránce (řada participujících umělců zároveň pojímá pravidelné přispívání do Kamiliiny sbírky jako svého druhu performance, např. Erica Lapadat-Janzen ad.). Wall Cover se pak stává nejen útočištěm vizuálního kreativního vyjádření, ale také konceptuálních performancí (Silvio Lorusso, 851px x 315px – A Facebook Cover Performance, 2012) či kurátorských projektů, o což se např. v rámci rozsáhlejší koncepce guerilla curating snaží také facebooková stránka Netarty.22

 

A co když facebook omrzí? Net art pro zpruzené uživatele facebooku

Podobně jako umožňuje webová extenze Text Free Browsing (Rafaël Rozendaal a Jonas Lund) zbavit se rušivého textu a užít si při surfování surový vizuál webových stránek (tedy i facebooku), nabízí Facebook Demetricator komfort okleštění facebooku od všech protivných čísel. Projekt Bena Grossera sice na podzim rozbouřil internetové vody vlnou nadšení, ovšem kolik lidí se nakonec reálně rozhodlo připravit se o možnost kontrolovat počet upozornění či uživatelů žádostivých přátelství, je otázka. Naopak externí stránka Facebook Bliss Anthony Antonellise funguje přesně opačně: možností korigovat počet upozornění a podle libosti je manuálně navyšovat generuje uživatelům facebooku instantní kognitivní radost.

A co se všemi těmi přáteli, jež se vám podařilo během vašeho facebookového tlení jaksi mimochodem nasbírat? Pro inspiraci, jak si udělat pořádek ve feedu, je tu krátká glosa, facebookové video Ericy Lapadat-Janzen Lost + Found FB friends 2012 uploadované u příležitosti novoroční bilance (spočívající v pomocí screencapture zachyceném rolování nekonečnými seznamy, tematizujícími pro mnohé zvrhlé uživatelské/sociální návyky heavy userů, podobně jako již výše zmiňovaný záznam How Nicolas Bourriaud Uses Facebook), nebo video tutorial, jak se odhlásit od odběru facebookových aktivit umělce a teoretika Brada Troemela (Will Neibergall a Julian Restrepo).

 

Pokud se jen chcete vypořádat s nekonečným přílivem tlemících se fotek, můžete využít projektu FaceLeaks Dušana Baroka, jenž vám pomocí přídavného tlačítka snadno a rychle umožní „leaknout“ fotky facebookových kamarádů na stránky FaceLeaks. Ve velkém profily „leakli“ hackeři Paolo Cirio a Alessandor Ludovico, autoři projektu Face to Facebook. V roce 2011 shromáždili milion facebookových profilů, které prohnali softwarem na rozpoznání výrazu tváře a podle toho utřídili na stránkách speciální seznamky www.lovely-faces.com. Podrobné informace o tom jak, proč a s jakým efektem to udělali (včetně legálních tahanic), se lze dozvědět na webové stránce projektu.

Máte-li však virtuální reality skutečně plné zuby, je tu Web 2.0 Suicide Machine, jež vám pomůže pohodlně ukončit život na sociálních sítích a znovu se tak setkat se svými opravdovými sousedy (něco, co samozřejmě vývojáři nevidí rádi,23 na druhou stranu to člověku ušetří prekérie zběhlíka, jež tematizuje již výše zmiňovaná kolekce „neodbytných přátel“ Will Miss You).

 

 Facebook mimo facebook

Vysoký počet navzájem propojených známých s podobným informačním zázemím a znalostí stejného vizuálního „nářečí“ (vernaculars) pak samozřejmě vytváří také dobré podmínky pro úspěšný přenos těchto prvků – specifických vizuálních znaků a vyjadřovacích prostředků facebooku – do externího prostředí, a pro další kreativní práci s nimi.

S úspěchem se setkal např. projekt netartistky Kajy Cxzy Andersen, jejíž tumlblerový účet vypadá jako poměrně znepokojivá, vytuněná high-tech verze facebooku (mezi další „facebookové“ tumblery patří např. http://fa0eb00k.tumblr.com/), nebo Facebook Timeline 2012 (opět) Anthony Antonellise. Ty nejvýznamnější momenty ve svém životě na facebooku v průběhu uplynulého roku si mohl díky facebookovým vývojářům v prosinci automaticky vygenerovat každý uživatel, a zpříjemnit si tak nudné sváteční chvíle. Co si o životě na facebooku myslí Antonellis (a že jeho názor nebude mezi uživateli patřit k těm atypickým), lze odezřít právě z jeho nepokrytého Year in Review, vysoce autorského a obohaceného o ten největší 2012 facebookový hoax.

 Vynášení facebooku ven z facebooku – a to doslova – aplikuje také Ryder Ripps ve svém projektu Ryder Ripps Facebook, nabízejícím možnost stáhnout si jako archiv celý facebookový profil svého tvůrce až do listopadu 2011.24 (Celý facebookový profil je pak vystaven na http://ryder-ripps.com/facebook/html/profile.html.) A co se týče dalšího kreativního zpracování notoricky známého modrého layoutu, někteří umělci podle něj dokonce rozvrhují své profesní webové stránky (např. Martin Mlaka), nebo jako Pedro Paulo Rocha (Molotov Frames)25 fotí své onscreen zážitky na fotoaparát a pak je uploadují na tumblr. Dosažený efekt je podobný jako u Polaroid Cacher, což je mašinka, jež umožňuje zachytit digitální zkušenost z on-line světa prostředky instantní fotografie (Andrá Navarro a DI Shin, ve spolupráci s Ananya Mukherjee a Marta Augé). A pak jsou zde samozřejmě ještě uživatelé, kteří prostřednictvím nefalšovaných hmotných uměleckých děl ve fyzickém prostoru, jako jsou grafitti či olejomalba vystavená v galerii, vynáší ikonografii facebooku do skutečného světa (jako to dělá mezi jinými například také již o kousíček výše zmiňovaný Ryder Ripps).

 

 People Like me

 Než s problematikou facebook-based artu skoncujeme nadobro, je nutno závěrem přičinit ještě jednu drobnou technickou poznámku, týkající se používání facebooku: také umělci sledují EdgeRank26 a snaží se dosáhnout uspokojivých hodnot v dosahu svých obsahů. Otázku, jakým způsobem snaha „zalíbit se“ ovlivňuje použité estetické tropy, případně vede k agregování prefabrikovaných obsahů s vysokou pravděpodobností „oblíbenosti“ na úkor uměleckého obsahu díla, je nutno si klást individuálně. Právě tudy totiž vede tušená hranice mezi uživatelem a umělcem, mezi uměním a memem, případně, velmi velmi nadsazeně nadhozeno, net artovým mainstreamem a tím „skutečným uměním“. Jak totiž, jak pevně věřím, vyplývá z tohoto textu, na facebooku zdaleka neproliferuje jen pop net art nebo  digital art, ale také jeho více experimentální formy, facebook-based net art konceptuální, site specific, či net art extenzivně využívající procesů remediace.

 Stejně jako každý, koho znám, taky já facebook dá se říct nesnáším. Jeho depresivně sterilní design, nepříjemný proud nekonečných aktualizací lidí, na kterých mi zrovna nesejde, vyčerpávající náročnost on-line pózy: samé dobré důvody ke zrušení účtu. A stejně, tady jsem: prakticky slintající, jak bezmyšlenkovitě procházím svůj feed – už zase.27

Michelle Lhooq

 

 

 

4 more C:

„Masks of the Global Net.Ar“ (extracted from SCHIZOLOGIES, Manifesto for a global net.art practice). [on-line] [čerpáno 28. ledna 2013]. Dostupný z WWW: <http://ia600505.us.archive.org/0/items/MasksOfTheGlobalNet.art/jj1.pdf>.

Doulas, Louis. „The Diacritics fo Glitchr.“ [on-line] Rhizome, rhizome.org, 19. března 2012. [čerpáno 27. 1. 2013] Dostupné z WWW: <http://rhizome.org/editorial/2012/mar/29/diacritics-glitchr-draft/>.

Hamer, Katy Diamond. „C O N S T A N T DULLAART @NEWMUSEUM::PREVIEW“. [on-line] http://www.eyes-towards-the-dove.com, 20. května 2012. [čerpáno 27. 1. 2013.] Dostupné z WWW: <http://www.eyes-towards-the-dove.com/2012/05/c-o-n-s-t-n-t-dullaart-thenewmuseum.html>.

Jenny. „glitchr turns facebook bugs into art“. [on-line] designboom, www.designboom.com, 13. ledna 2012. [čerpáno 27. 1. 2013] Dostupné z WWW: <http://www.designboom.com/technology/glitchr-turns-facebook-bugs-into-art/>.

Lhooq, Michelle. „Four Ways Internet Artists Are Making Facebook A Less Boring Place“ [on-line] the creators project, thecreatorsproject.com, 14. prosince 2012. [čerpáno 28. ledna 2013] Dostupné z WWW: <http://thecreatorsproject.com/blog/four-ways-internet-artists-are-making-facebook-a-less-boring-place>.

Meixnerová, Marie – Lutzová, Kristýna. „Kristýna Lutzová: loginlogoout“. In.: Katalog PAF 2012. Pastiche Filmz, Olomouc 2012. s. 99.

Soon, Winnie. „Glitchr in facebook by Laimonas Zakas“. [on-line] Digital Art + Technology. www.suisoon.com. 31. března 2012. [čerpáno 27. ledna 2013]. Dostupné z WWW: <http://www.siusoon.com/dat/2012/03/31/glitchr-in-facebook-by-laimonas-zakas/>.

Troemel, Brad at al. „Club Kids: The Social Life of Artists on Facebook“. [on-line] dis magazine, dismagazine.com. [čerpáno 25. 1. 2013.] Dostupné z WWW: < http://dismagazine.com/discussion/29786/club-kids-the-social-life-of-artists-on-facebook/>.

Widman, Jeff. Presenting EdgeRank. A Guiode to Facebook’s Newsfeed Algorithm.[on-line]  [čerpáno 28. ledna 2013] Dostupné z WWW: <http://edgerank.net/ >.

O’Brien, Nicholas. „Finding Place in the Digital.“ In.: Serbest, Asli – Mahall, Mona.  (eds.) JUNK JET N°6: HERE AND WHERE. ingmade.edition, Stuttgart 2012. s. 26–30.

 

Watch live streaming video from facebookart at livestream.com