Banda – tak trochu jiný tým
Comicsovou sérií Banda (The Boys) Garth Ennis opět potvrdil svou pověst originálního tvůrce, jemuž nic kontroverzního není cizí. Projekt, který rozjel spolu s kreslířem Darickem Robertsonem (jejich spolupráce přinesla velmi chutné plody v podobě válečných dobrodružství Nicka Furyho Fury: Bůh ochraňuj válku a Fury: Mírotvůrce), je dortem hozeným do tváře Spojených států. Drsná, cynická a neskutečně vulgární satira v prvé řadě zesměšňuje koncept superhrdinských comicsů. Alan Moore vytvořil ve svých Strážcích alternativní svět s (vládou zavrženými) maskovanými hrdiny odvozenými od klasických comicsových postav a prostřednictvím kriminální zápletky se vyjadřoval k otázkám lidské existence a stavu západní civilizace. Garth Ennis je přímočařejší a méně filozofický. Pracuje s myšlenkou, že se hrdinové se superschopnostmi poněkud vymkli kontrole, a proto je potřeba nad nimi tajně ustanovit vládní dozor (tedy hlídat strážce). Tím ovšem není řečeno, že by členové Bandy byli svatí – naopak, jsou to drsoni se vším všudy a jejich praktikám by zatleskal jen amorální parchant.
Billy Řezník, jistě vzdálený příbuzný Franka Castla nebo Nicka Furyho, je ve Státech usazený Angličan, jenž udržuje sexuální vztah s ředitelkou CIA a má na „supráky“ spadeno z osobních důvodů. Znovuoživuje tým (do kterého vedle Afroameričana Mateřský mlíko a Francouze, který svým schizofrenním chováním připomíná Hulka, patří ještě brutální Ženská) a hledá pátého do party. Čtenář je tak do Ennisem stvořeného světa zasvěcován spolu s nováčkem (a jistou dobu jediným „normálem“) Hughiem, Skotem, jemuž svět obrátila vzhůru nohama nehoda – při zásahu superhrdiny zahynula jeho přítelkyně. Není náhodou, že Robertson přisoudil Hughiemu podobu scenáristy a herce Simona Pegga (seriál Spaced, filmy Soumrak mrtvých, Jednotka příliš rychlého nasazení, Star Trek, Paul). Pegg byl nadšen a napsal k první knize Bandy vysvětlující (fandovskou) předmluvu.
Vylíčením lidí se superschopnostmi, kteří se morálně zvrhli (obzvlášť odporní jsou členové adorované Sedmičky, mezi něž přichází naivní dívka s přezdívkou Hvězdička a velmi rychle přijde nejen o iluze), útočí Ennis na samotné základy oblíbeného comicsového žánru (a jedna ze závěrečných Billyho poznámek dává tušit, že se chystá obrátit naruby Singerův koncept filmových X- Menů). Přitom se však stačí vysmívat americkému křesťanskému fundamentalismu (zmínka o hrdinském týmu Kápě pro Krista složeném z malých ministrantů mě téměř shodila ze židle), politické hyperkorektnosti („černej, teplej a s popelem na hlavě, po takovém se nikdo vozit nebude“), měšťácké prudérii (sex stokrát jinak, mluva odkazující comics do přístupnosti 18+), patriotismu i politické reprezentaci (Banda začala vycházet na konci roku 2006). Proč přes to všechno Ennis Spojené státy miluje, se čtenář dozví v promluvě Billyho Řezníka k Hughiemu poté, co nová posila týmu Bandu na chvíli opustí (a sblíží se s Hvězdičkou, aniž by jeden z nich věděl, co je ten druhý ve skutečnosti zač).
Takže – srovnání do latě namistrovaného týmu Hustejch týpků (které překladatel Darek Šmíd vybavil vskutku zábavnými přezdívkami) byla pro Bandu jen lehká úvodní rozcvička, při níž Hughie zažil svůj křest ohněm. Těm opravdovým superbastardům (Sedmičce) bude potřeba se teprve dostat na kobylku, kdoví, jakou minulost postavy skrývají a koho ještě osouloží Řezníkův buldoček Teror. Banda je ten typ comicsu, který buď po pár stránkách znechuceně odložíte, nebo přistoupíte na autorovu hru a budete se dobře bavit. Osobně doufám, že se s těmihle dozorujícími svérázy, kteří dokážou chytit supráky pořádně za koule, letos nevidíme naposledy.
Garth Ennis & Darick Robertson:
Banda 1: Karty jsou rozdanýNakladatelství BB/art, Praha 2013
152 stran
399 Kč
Autor
