„Na něco člověk umřít musí“

Když Brian De Palma připravoval svoji retro gangsterku Neúplatní (1987), nic nenasvědčovalo tomu, že točí divácký i komerční hit. Překročený rozpočet, absence hereckých hvězd (Kevin Costner dosud neprorazil, Robert De Niro neměl kasovní úspěch skoro deset let, se svými posledními filmy pohořel ve Státech i Sean Connery), scénář autora, který se do té doby pohyboval ve světě divadla, napsaný na motivy skutečných událostí (ale spíše podle stejnojmenného televizního seriálu z počátku 60. let), rozpačité reakce majitelů kin při předpremiérových představeních a omezené promítání pro kritiky dávaly tušit, že si Paramount připíše v účetních knihách výraznou ztrátu. Nakonec bylo všechno jinak. Proč se o tom zmiňovat? Jednoduše proto, že Gangster Squad – Lovci mafie nejsou ničím jiným než plagiátem De Palmova majstrštyku. Děj je sice přesazen z Chicaga 30. let do Los Angeles roku 1949 (doba a místo oscarového kriminálního dramatu L.A. Přísně tajné), ale jinak jdou tvůrci ve svém opisování snad ještě dál, než si dovolil kdejaký tuzemský rychlostudent v rámci své diplomové práce.

Cohen sice už neboxuje, ale zůstává nabušený.

Základní čtyřku není těžké identifikovat: Josh Brolin jako odhodlaný vůdčí typ hraje roli Kevina Costnera, Robert Patrick měl být mentorem Connerym, populární Ryan Gosling frajerským střelcem Andym Garciou a Giovanni Ribisi technickým „mozkem“ (Charles Martin Smith hrál v Neúplatných cifršpióna). Problémem je, že Patrick nemůže mentorovat, protože nemá koho (Brolinův hrdina je totiž drsný mazák), takže jeho postava náhle působí nadbytečně, a navíc s sebou táhne jako závaží svého mexického parťáka (Michael Peña), jehož jediným úkolem je podepřít mu v rozhodujícím okamžiku umdlévající ruku. Aby spolu s Hispánci přišli do kina také Afroameričané, má tenhle vůz kol dokonce šest. Anthony Mackie nehraje nikoho z Neúplatných, nýbrž Britta ze Sedmi statečných (1960), čímž se Gangster Squad hlásí k westernové tradici (ta je samozřejmě vetknuta i do erbu Neúplatných, kteří rozhodně nejsou analýzou organizovaného zločinu a psychologie lidí do něj zapletených, jako třeba v dramatech Martina Scorseseho, ale historkou o tom, jak se pár správných chlapů dostalo na kobylku bandě těch špatných). Nelze zapomenout na Seana Penna, respektovaného herce, jenž přijal roli mafiánského bosse Mickeyho Cohena. Jenže tam, kde De Niro přesně vyhmátl onu hranu, na níž je jeho Capone střídavě fascinující, odpudivý i směšný, Penn zůstává ve své kreaci při vší snaze pouze (nechtěně) směšný. De Niro svými několika výstupy téměř ukradl kolegům celý film, z Pennovy role a tvrďáckých grimas si divák zapamatuje snad jen efektně nasnímaný němý úvod, kdy jako bývalý boxer buší do cvičného pytle.

Neodolatelná femme fatale v rudých šatech

Tam, kde se Lovcům mafie nedostává scenáristické originality a výraznějších hereckých výkonů (zajímavě vybraní představitelé prostě v rolích jednorozměrných, plakátových figur nemají co předvést), dryáčnicky tlačí na pilu větší porcí akce a brutality. V zásadě mi nevadí pohled na chlapíka v řetězech přetrženého napůl dvěma auty, polévání kyselinou nebo „chirurgický“ zákrok v oblasti mozku vedený ruční vrtačkou, ale když už má hlavní hrdina manželku v jiném stavu, je nutné, aby v dešti kulek rodila do prázdné vany? A něco není v pořádku ani po morální stránce. V Neúplatných se Ness pokoušel dostal Caponeho legálními prostředky, zbytečně nezabíjel, při akci na hranicích spolupracoval s jízdní policií, teprve pod tlakem okolností byl donucen přijmout jiná pravidla hry a „ušpinit si ruce“. Je příznačné, že jeho cesta za právem a spravedlností končila v soudní síni. Lovci mafie hned na začátku odkládají odznaky a vystupují jako konkurenční zločinecká banda. Se správnou motivací Neúplatných se začnou okamžitě chovat jako kontroverzní postavy policajtů z L.A. Přísně tajné. Při bližším pohledu lze vypozorovat, že O’Mara má v sobě něco z tupé prostoty Buda Whitea (bez otázek či morálních dilemat plní příkazy svého šéfa) a Goslingův Wooters zase (aspoň zpočátku) kapku cynismu Jacka Vicennese. Jenže L.A. Přísně tajné je skvělé drama o korupci, skryté manipulaci a křivolakých cestičkách spravedlnosti (vydestilované scenáristicky z románu Jamese Ellroye), v jehož průběhu každý z detektivů projde vnitřní proměnou. Lovci mafie jsou od začátku do konce komandem policejních zabijáků, válečných veteránů, chlapíků v permanentním boji, a když jeden z nich na nezákonnost jejich počínání upozorní, zanedlouho zemře. Soudní proces s Cohenem se odbude v jedné větě v závěrečném O’Marově voiceoveru a příležitost k zajímavé konfrontaci mezi mafiánským šéfem a jeho společnicí (Emma Stoneová) coby svědkyní obžaloby tak spadne pod stůl. Skutečným vyvrcholením je tak chaotické akční inferno na hotelovém schodišti (!), které manýristicky přejde do extrémních zpomalovaček jehličí pročesávaného kulkami a zasahovaných vánočních ozdob, a následující pěstní souboj, obojí s „nezbytným“ Cohenovým angažmá.

Nick Nolte ve filmu nehraje, jen se párkrát objeví v kostýmu.

Ruben Fleischer (autor zábavného Zombielandu) není natolik technicky invenční a elegantní filmař jako De Palma (co si budeme nalhávat, Mametův scénář k Neúplatným funguje spíše jako sled výrazných scén než spojité vyprávění) a nedokázal Lovce mafie téměř nijak ozvláštnit. Z celého toho divokého střílení a automobilových honiček s házením granátů tak nakonec vystupuje spíše okrajová scéna rvačky v temné policejní cele, kdy se obraz několikrát v okamžiku úderu náhle zastaví a (téměř comicsově) rozplizne v barevném „výbuchu“. V paměti mi sekvence ale utkvěla spíše proto, že jsem v prvním momentu považoval tvůrčí záměr za chybu během projekce. Co si režisér naopak nedokázal odpustit, je poněkud samoúčelný záběr na skupinu hrdinů, kteří za bílého dne vyhodí do povětří jakési auto na kraji silnice a na pozadí plamenů kráčejí směrem ke kameře. Dojem něčeho od Michaela Baye ještě posiluje hudba Steva Jablonského (Transformers, Bitevní loď). Ten nahradil skladatele Cartera Burwella (který složil hudbu k žánrově spřízněné Millerově křižovatce), a ačkoli jeho kompozice není špatná a pracuje se dvěma tématy – pro Cohena a Gangster Squad (což ovšem vynikne jen při samostatném poslechu) –, emocionálně přiblížit postavy divákovi nedokáže. Jako z videohry pak působí akční scéna před Cohenovým klubem, kdy seržant Wooters kráčí osaměle prostředkem ulice a přesnými výstřely bez jediného zaváhání kosí gangstery pálící na něj z automatických zbraní.

„Tenhle klub se bude zavírat!“

Je otázka, nakolik se na výsledné podobě filmu podepsaly dodatečné úpravy. Není tajemstvím, že po coloradské střelbě v kinosále v červenci loňského roku studio Warner Bros. nechalo z kin stáhnout trailer na Lovce mafie, v němž se objevuje scéna střílení skrze promítací plátno do auditoria, onu scénu z filmu odstranit a na ni navazující děj pozměnit. Premiéra se tak posunula o půl roku a předpokládám, že ony přetáčky měly co do činění s „vánoční atmosférou“, která se náhle objevuje v poslední třetině snímku (výzdoba O’Marova domu, obří stromeček s dárky v hotelovém foyeru). Nemyslím si ale, že předělávky významně negativním způsobem změnily aspekty, jež jsou předmětem kritiky.

Bylo nás šest

Lovci mafie nejspíš chtěli být mistrovským dílem odkazujícím k tradici sociálně kritických warnerských gangsterských snímků ze 30. a 40. let. Jsou však pouze přímočarým (spíše primitivním) vyprávěním, matnou kopií, kterou nejlépe charakterizuje slovo nuda. Před půl rokem bych nevěřil, že něco podobného o filmu, na jehož uvedení jsem se docela těšil, budu muset napsat.

Gangster Squad

Režie: Ruben Fleischer
Scénář: Will Beall
Kamera: Dion Beebe
Střih: Alan Baumgarten, James Herbert
Hudba: Steve Jablonsky
Hrají: Josh Brolin, Sean Penn, Ryan Gosling, Emma Stone, Nick Nolte, Robert Patrick, Giovanni Ribisi, Michael Peña, Anthony Mackie, Mireille Enos ad.
USA, 2013, 113 min.
Premiéra v ČR: 31. 1. 2013 (Warner)