Severský filmový podzim – ohlédnutí

FESTIVALY: Severský filmový podzim – BARBORA SLEZÁKOVÁ –

Od 28. října do 20. listopadu 2013 se konala ve třinácti městech po celé republice filmová přehlídka Severských filmový podzim, kterou pořádá občanské sdružení Severský filmový klub. Již počtvrté tak měli diváci možnost zhlédnout reprezentativní vzorek filmové tvorby skandinávských zemí. Letošní ročník nabídl velmi pestrou směsici žánrů a témat. V krátkém ohlédnutí vám přiblížím několik snímků, které mě v letošním ročníku zaujaly.

Za Finsko bych především zmínila snímek z roku 2011 Ticho (Hiljaisuus; r.: Sakari Kirjavainen), který vypráví o jednom ze středisek, kde byli za druhé světové války shromažďováni mrtví vojáci, které následně posílali domů. Téma života a smrti se zde velice úzce prolíná. Smrt je všude přítomná, ať už se jedná o zmrzlá těla mrtvých vojáků, které nechávají ve stodole rozmrznout, tak i skutečnost, že muži a ženy sloužící v tomto středisku se nachází bezprostředně za frontovou linií.

Norský snímek Král z ostrova Bastoy (Kongen av Bastøy, 2010, r.: Marius Holst) se zaměřil na temnou kapitolu z národních dějin. Na začátku 20. století byl na ostrově Bastoy internát pro problémové chlapce, ve kterém zneužívání moci a násilí byla forma, jak si vynutit poslušnost, čemuž se snaží silní jedinci vzepřít. I když existuje mnoho filmů zabývajících se revoltou mladých proti systému, tento snímek ve způsobu vyobrazení prostředí odlehlého ostrova a zkostnatělého systému, kde morální hodnoty ztrácejí smysl, považuji za jeden z vrcholů letošní přehlídky. Podobně výpravný byl po vizuální stránce i oscarový nominant z roku 2012, vzniklý na základě skutečného příběhu – Kon-Tiki (2012, r.: Joachim Rønning, Espen Sandberg). Vypráví o norském cestovateli a dobrodruhovi Thoru Heyerdahlovi, který chce potvrdit svou teorií, že Polynésie byla osídlena Jižní Amerikou a na primitivním voru ze dřeva se spolu s několika dalšími rozhodne přeplout Pacifik. Obě zmíněná norská dramata, která jsme v rámci letošního ročníku mohli vidět, vypráví o vzdoru jedince proti systému či přírodě, o nezlomnosti člověka a odhodlání bojovat.

Dánsko bylo na letošní přehlídce zastoupeno hned několika komediemi ze současnosti. Například snímek Téměř dokonalý (Sover Dolly på ryggen, 2012, r.: Hella Joof) vypráví o televizní moderátorce, které se po absolvování umělého oplodnění snaží zjistit otce svého dítěte. Taktéž byla uvedena kultovní komedie Adamova jablka (Adams æbler, 2005, r.: Anders Thomas Jensen), jež organizátoři znovu zařadili do programu na základě hlasování v divácké anketě. Protagonistou je neonacista, který se místo vězení rozhodne pracovat na venkovské faře u kněze, jenž, jak záhy zjistí, zcela popírá existenci zla. A trojice kamarádů čtyřicátníků z filmu Třídní sraz (Klassefesten, 2011, r.: Niels Nørløv Hansen) se chystá, jak již název napovídá, na setkání bývalými spolužáky, ale aby dorazili ve správném rozpoložení, rozhodnou se, že jako před lety si vyrazí na pánskou jízdu. Zmíněnými komediemi se prolíná situační humor vystavěný kolem běžných všednodenních situací, někdy dovedených až do absurdnosti. Ve filmech se prolíná komediální i vážnější rovina. Postavy si skrze mnoho trapných a nelítostných situací uvědomí, co je v jejich životě důležité a přehodnotí svůj postoj.

Jako čtvrtou ze severských zemí bych zmínila Švédsko, a to konkrétně dvěma snímky z letošní přehlídky. Iluze – film o vlaku (Skenbart – en film om tag, 2003, r.: Peter Dalle) o cestě vlaku ze Stockholmu do Berlína, která se odehrává krátké po druhé světové válce 23. prosince 1945, a pestré směsici cestujících, jež se v tomto omezeném prostoru střetávají. Podobnou výstavbu má i snímek Výpadky proudu (Flimmer, 2012, r.: Patrik Eklund), vyprávějící o krachující telefonní společnosti a zaměstnancích, do jejichž života zásadním způsobem zasáhne přerušení dodávek elektřiny v důsledku nehody. Pro oba zmíněné švédské snímky je charakteristická pestrá směsice postav, jež lze vnímat jako „obraz“ společnosti. Jedná se o bizarní postavy, které se ocitají v mnoha absurdních situacích. Děj v těchto komedií se rozvíjí v několika rovinách a osudy jednotlivých hrdinů se vzájemně prolínají. Humor je mnohdy velmi drsný a osud jako by s postavami neměl žádné slitování. Vtip je vystavěn na opakování a postupné stupňování, jako je například ve Výpadcích proudu případ úředníka, který se snaží dokončit čtvrtletní výkaz hospodaření firmy, avšak do jeho snažení pokaždé zasáhne nějaká nehoda, ať se jedná o porouchaný počítač či výpadek proudu.

Znělka letošního ročníku byla velmi povedená a nechyběla v ní ani narážka na nechvalně známé masové kuličky z jednoho nejmenovaného obchodního řetězce s nábytkem. U publika před každou projekcí filmů zaslouženě vyvolala pobavené reakce.1

Jediným nedostatkem byly na letošní přehlídce pouze prostory, v nichž se odehrála pražská část. I když je prostředí kina Lucerna, ve kterém se Severský filmový podzim uskutečnil poprvé, reprezentativní a v tomto směru mu nelze nic vytknout. Problém je, že přímo sousedí s Lucernou Music Barem. Zmínila bych pak především projekci snímku Ticho, kdy zároveň probíhal koncert ve zmíněném klubu, což negativně ovlivnilo divácký zážitek.

Letošní ročník Severského filmového podzimu nabídl velmi pestrou a zajímavou přehlídku snímků. Zejména pokud máte rádi typický drsný až absurdní severských humor, mohli jste si přijít na své.