AFO 2014: Česká televize objevila nový žánr

TV – AFO 2014 – MONIKA BARTOŠOVÁ –

V rámci pátečního programu filmového festivalu AFO se v sekci Industry 4Science představily některé tvůrčí skupiny České televize s chystanými projekty z oblasti dokumentaristiky. Celkem se zúčastnili zástupci šesti tvůrčích skupin zaměřených na různé druhy faktuální televize. Po několika příspěvcích stejné sekce na téma „Jak se bavit o vědě“, ke kterým se vyjadřovali jejich kolegové popularizátoři z jiných zemí, vypadal příspěvek ČT jako exemplární případ „Jak nedělat prezentaci.“ Ačkoliv šlo o pracovníky televize, která by měla být nejsdílnějším médiem, jednotliví vedoucí tvůrčích skupin prezentovali nezáživně, zdlouhavě a bez většího zájmu o věc. Nepředvedli ani minimální snahu publikum pro své projekty nadchnout a vysvětlit jim přínos jejich projektů. S nadsázkou se dá říct, že se v tom odráží mnohdy přezíravý přístup České televize k vlastnímu publiku. Představily se tvůrčí skupiny Kamily Zlatuškové, Lenky Polákové, Martiny Šantavé, Aleny Müllerové, Kateřiny Ondřejkové a Petra Kubici z Prahy, Brna i Ostravy, které se všechny věnují faktuální televizi.

Česká televize plní jako veřejnoprávní médium řadu funkcí stanovených zákonem, jež upravuje její fungování. Mimo jiné sem patří vzdělávací a osvětová činnost. Do žánru dokumentaristiky spadalo kolem 40 % pořadů přijatých v loňském roce programovou radou. Dokumentární filmy, které často i kvůli středometrážní či krátkometrážní délce nenajdou cestu do kin, mají na obrazovce ideální prostor. Přesto se zdál z celkového pohledu nástin chystaných projektů České televize spíše tristní.

Nově objeveným žánrem, který bude ČT podle všeho silně protežovat, je docusoap. V tomto žánru jde zjednodušeně o natáčení materiálů dokumentárními způsoby, které jsou následně zpracovány stylovou formou soap opery. Pracuje se s emocemi, ale tvůrci do vývoje nezasahují. Je fakt, že hybridní televizní žánry, mezi něž patří například docudrama, jsou posledních pár let v kurzu. Jsou přístupné divákovi, ale zároveň mohou být poměrně kvalitní. V tomto žánru vznikne hned několik projektů, například Pět statečných tvůrčí skupiny Kamily Zlatuškové o osudech pěti mentálně postižených lidí nebo Cesta ze dna Aleny Müllerové o nezaměstnaných ženách. Žádný z představených projektů tohoto druhu ovšem nepůsobil nijak prestižně nebo zajímavě. Spíše se zdálo, že jim hrozí sklouznutí do mělkých vod reality show. Tento druh pořadů má na obrazovce jistě své místo, ovšem vydávat ho jako dokumentární tvorbu, aby se ČT mohla holedbat svým vzdělávacím dopadem, není hodno veřejnoprávní televize.

V diskusi s návštěvníky zástupci ČT žánr docusoap obhajovali zejména odvoláváním se na možnost zachytit vážná témata zajímavě. Zároveň se zmiňovali o zahraničních trendech a o tom, jak jsou hybridní žánry oblíbené v zahraničí. Mluvili o výrazném autorství a poptávce po těchto žánrech. Nakonec ovšem přiznali i ekonomický aspekt. Podobné pořady jsou velmi levné na výrobu, přesto mají potenciál zaujmout publikum srovnatelné s publikem seriálovým. V bližším pohledu se to jeví zkrátka jako příležitost vytvářet faktické seriály za levný peníz a zároveň je zařadit mezi dokumentární tvorbu televize. V britském kontextu se jedná spíše o pořady připomínající antropologické a sociologické výzkumy, v českém kontextu je bohužel vznik podobně seriózně pojatých pořadů spíše nepravděpodobný.

Stejně tak několik dalších pořadů se jeví spíše neseriózně, od jednostranného dokumentu Očkování o „hrdinném“ souboji jedince proti mašinerii vakcinace u dětí až po historickou reality show s názvem Dovolená ve starých časech. Neveselý výhled do budoucnosti faktuálních pořadů na České televizi snad vznikl pouze neuměle podanou prezentací projektů, která byla zmíněna výše.

Je ovšem nutno podotknout, že bylo představeno i několik zajímavých projektů, například televizní část projektu Přírodovědci.cz vznikající ve spolupráci Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Cyklus nabídne vědecko-populární filmy prezentující přírodovědné výzkumy a doplní tak webové a osobní prezentace členů projektu. Další zajímavé pořady nabídnul zejména Petr Kubica. Osmidílný cyklus Arzenál se zabývá záchranou filmové paměti v Národním filmovém archivu, spíše než o reflexi filmového umění půjde o často náročný proces zachování filmů jako historické paměti. Cyklus by měly v televizi doplnit raritní filmy právě z NFA. Historii prvního televizního vysílání představí docudrama Televise bude! s dobovými archivními materiály, který v prezentaci skoro až připomínal britský fikční seriál The Hour.

Zajímavě, přesto problematicky se jeví také chystaný cyklus Jednou nohou v absolutnu, který má představit výzkumy ČVUT. Samotní zástupci televize přiznali, že vzniká hlavně díky tomu, že je výrazně profinancován samotnou vysokou školou. V kontextu veřejnoprávní televize a při vědomí toho, jak jsou ve vysílání obvykle zastoupeny vysoké školy, se jeví spíš jako velmi nákladné a promyšlené PR.

Prezentace ČT byla z celkového pohledu spíše neveselá a přístup jejích zástupců zejména přezíravý. I když se chce věřit, že část projektů má doopravdy šanci na to vytvořit zajímavý televizní obsah, nenasvědčovalo tomu bohužel ani samotné pojetí prezentujících. Pokud sami neumí obhájit pozici a vzhled produktů svého snažení, nemohou očekávat shovívavost od publika na workshopu ani od televizních diváků.