FINÁLE 2014: česko-slovinský den

V neděli Jan Burian na slavnostním zahájení tradičně představil jednotlivé poroty a jejich členy. Předsedou mezinárodní poroty, která uděluje Zlatého ledňáčka hraným filmům, je Juraj Herz. Burian zmínil, že budeme mít možnost Herzovy filmy na Finále vidět. Skutečnost je taková, že sekce Pocta Juraji Herzovi obsahuje pouze TV film Sladké hry minulého léta (1969). Herz naposledy na Finále v roce 2011 představil svůj celovečerní film Habermannův mlýn. Ovšem pořádnou retrospektivu by si podle našeho fotografa Vladimíra Laceny zasloužil Jan Švankmajer, který letos oslaví 80 let. Ale zpátky k zahájení. To se neslo v uvolněném duchu, pohodu nenarušil ani krátkodobý výpadek proudu. Jan Burian tentokrát své moderování osvěžil dvěma autorskými básněmi. Jednu základoškolskou o podobnosti s Janou Brejchovou přidala Pavla Tomicová, když se vydělila z dlouhé řady delegace k filmu Hany a uzmula si pro sebe mikrofon. Po loňské předpremiéře vynikajícího Tycova snímku Jako nikdy jsme letos mohli s drobným předstihem vidět výrazně plzeňský (protože odehrávající se v centru noční Plzně) film Michala Samira. Hany je rozhodně lepší snímek než Bez doteku Samirova souputníka Matěje Chlupáčka. Sice nedospělý, ačkoli se snaží tvářit vyzrále a zároveň provokativně. Ne tak úplně prázdný film o prázdnotě. Obsahuje několik silných momentů, které jej zachraňují. Alespoň já jsem si tam ony momenty našla.

Pondělí nabídlo debatu (zjednodušeně řečeno) o tom, co patří do televize a co do kina, Diskutovali „Tereza Polachová z  HBO, producentka televizní minisérie Hořící keř, Tomáš Baldýnský z  Filmového centra České televize, Peter Konečný, publicista a filmový kritik, dále také Tereza Czesany-Dvořáková ze Státního fondu kinematografie, který podporuje filmovou nikoliv televizní tvorbu, a Martin Šmatlák, ředitel slovenského Audiovizuálního fondu, který právě naopak podporuje i televizní filmy a seriály“.1 Zaznělo několik zajímavých faktů a názorů, jako třeba že kina jsou přehlcena českými hranými filmy i dokumenty. A že ačkoli je pro ČT výhodné uvést film v kině, protože jí naskočí čísla atd., snaží se ještě více kina nezahlcovat. (Tomáš Baldýnský) S tím, že je v kinech hodně českých filmů i dokumentů souhlasila Tereza Czesany-Dvořáková, ale oponovala, že nejde o zahlcení. Velký úspěch Trabantem až na konec světa podle Baldýnského není záležitostí skupiny lidí, kteří milují tato vozidla. Snímek prý zajímá všechny věkové skupiny. Producentka Tereza Polachová zmínila špatná čísla hraného filmu DonT Stop a opatrnost HBO ve výrobě hraných filmů a  pohovořila o výjimečnosti Hořícího keře. Martin Šmatlák zdůraznil, že by se neměly zaměňovat role, jako se s tím setkává, a producenti by měli produkovat a distributoři distribuovat.

Místo následující debaty o světových trendech TV tvorby jsem z programu zvolila podle anotace zajímavý slovinský snímek a nelitovala jsem. Zapelji me (Sváděj mě) je celovečerní debut mladého tvůrce Marka Šantiće, který je na Finále v porotě celovečerních filmů. Silné herecké výkony, sugestivní atmosféra podpořená hudební složkou. Uvěřitelný, nijak složitý, ale poctivě odvyprávěný příběh devatenáctiletého Luky by nezapadl na žádném festivalu a slušela by mu distribuce do českých artových kin. Po skončení festivalu se ke snímku vrátíme podrobněji.
Doufám, že na další slovinské filmy přijde víc diváků, protože si to rozhodně zaslouží. Výše si můžete pustit Šantićův krátký film, který má stejné obsazení jako celovečerní snímek.
Ve stejnou dobu probíhalo v intimním osvětlení autorské čtení Ireny Douskové z jejího nového románu Medvědí tanec.

Tradiční Dlouhá noc krátkých filmů pořádaná ve spolupráci s Českým filmovým centrem a Slovinským filmovým centrem nabídla čtyři české a čtyři slovinské filmy. Nebudu se rozepisovat o všech, zmíním jen čtyři snímky, které mě nejvíc zaujaly. Ve všech 4 případech jde o animované filmy. Malý Cousteau Jakuba Kouřila vyniká citlivým vyjádřením pocitů malého dobrodruha a nesmírnou fantazií. Myslím si, že na létající kočku se zvuk jejích drápů na skle diváci jen tak nezapomenou.

Cizinec Martina Máje je hravý animovaný film, který vyniká originálním a vtipným viděním tradičních komunikačních problémů mezi „domorodci“ a cizinci a vůbec situací, které se běžně dějí a se kterými se asi každý z nás setkal. Snímek překvapí zajímavým vyústěním.

Slovinský snímek Wanted (režie: Boris Dolenc) je pořádná divočina. Během pravého poledne si to na (ne)férovku rozdají dvě rázné ženštiny jedoucí na svých slepicích. Zní to šíleně, ale to, co se děje, a co tomu předchází, je teprve pořádný úlet. Film je originální mj. prokládáním animovaných částí hranými pasážemi (v detailech). Je milé slyšet, že autor (32) má rád českou animaci. Na otázku What cartoons did you like best as a young boy on Sunday mornings? odpověděl: Rákosníček, Bolek and Lolek, Jaja a Paja, Maja the Bee… There’s a lot of this.2

Boles slovinské autorky Špely Čadež je inspirován povídkou Maxima Gorkého a vypráví příběh spisovatele a ženy odvedle, která dlouhá léta čeká na svého milence, který se nevrací. Autorka ukazuje možnosit stop-motion animace, kterou řekněme realisticky vypráví příběh a ukazuje jednání postav, aby najednou diváky dost překvapila. Je třeba zmínit, že autorka absolvovala v roce 2002 a dosáhla již řady úspěchů na festivalech. Celkově práce na filmu trvala čtyři roky.3