Gofmaniana. Dust of Dreams

Do Prahy se vrací světově proslulé taneční divadlo Do-Theatre. Jeden z nejvlivnějších souborů postkomunistického Ruska, průkopníci fyzického divadla a tvůrci naléhavých a poetických choreografií, do České republiky poprvé přivezou vizuálně strhující představení Gofmaniana. Dust of Dreams. Publiku jej zahrají rovnou dvakrát, 23. a 24. října od 20:00 v experimentálním prostoru NoD, k příležitosti narozeninových oslav BE 22.

Gofmaniana. Dust of Dreams je tanečně-divadelní show s magickou scénografií, originální hudbou, projekcemi, surreálnými kostýmy a maskami. Přivádí k životu svět Hoffmannových představ, ale nejde o pouhé ztvárnění jeho příběhů. Je to cesta. Putujeme a proplétáme se labyrintem vizí, mezi přízračnými stíny a zářivými přeludy. Gofmaniana je příběh osamělé duše, která upřednostila sny a iluze před všemi svody tohoto světa.

Do-Theatre zabírá již od devadesátých let jedinečné postavení na evropské divadelní scéně a bez přestání dále rozvíjí svůj originální styl. Za více než 20 let existence vystupoval soubor ve více než 30ti zemích po celém světě. V čele Do-Theatre stojí režisér, choreograf a tanečník Evgeny Kozlov, který ve své tvorbě propojuje divadlo s tancem, hudbou a vizuálním uměním. Často spolupracuje s filmaři či psychoterapeuty. „Taneční představení se mi většinou zdají nudná, raději sleduji filmy, poslouchám hudbu, čtu knihy, nebo jednoduše čerpám ze svých snů a pozorování okolního světa,“ popisuje Kozlov svou inspiraci.

Do-Theatre jsou trojnásobnými vítězi hlavní ceny na Edinburgh Fringe Festival (1999, 2001, 2007). Byli nominovnáni na Total Theatre Award (2001, 2003) a National “Golden Mask” Award 2008. Společnost v současné době sídlí v Německu a svůj repertoár představuje na tanečních a divadelních festivalech po celém světě.

Častým motivem Hoffmannovy tvorby byla ztráta identity či bláznovství, realitu mísil s pohádkovými motivy. Mezi autory, které svým literárním dílem ovlivnil, patří například Nikolaj Vasiljevič Gogol, Charles Dickens, Edgar Allan Poe či Franz Kafka. Na motivy Hoffmannových příběhů vznikly balety Louskáček P. I. Čajkovského či Coppélia s hudbou Léo Delibese. Povídkou Der Sandmann se inspiroval Neil Gaiman ve svých komiksech nebo hudebně-výtvarná skupina The Residents.

Představení je inspirováno nerealizovaným scénářem Andreje Tarkovského „Hoffmanniana“, věnovaným posledním dnům Hoffmannova života. Pro Do-theatre zpracovala tento scénář dokumentaristka Anastasia Alexandrowa. Vznikl tak excentrický taneční kabaret, v němž vystupuje Hoffmann spolu s vlastními literárními postavami.

DoTheatre, fyzické divadlo zabarvené ruskou chandrou

Tato ruská migrující skupina fyzického divadla, vyhozená z hnízda krkavčí matkou vlastí, v současnosti usazená v Německu, patří k zakladatelské generaci osmdesátých let. Má charakteristické poznávací znaky této generace – vyholené hlavy, nahé hrudníky, zcitlivělé pro prostor a tělesný kontakt, šerosvit na scéně, posilující výraz existenciální úzkosti, oporu v nevypočitatelné intuici, sklony ke grotesce. Má však také nezaměnitelné zabarvení svého původu. Všechny ruské skupiny fyzického divadla vždy do svých inscenačních směsí přimíchávaly (trochu heterogenně) – elementy ruského balagánu – jarmarečního divadla, často loutkového. Pochmurný sarkasmus, který z této směsi vzlíná, má okamžitě rozpoznatelné aróma. Je trochu retro, proto nostalgický, alternativní projev odvěké ruské chandry. (…)

Nina Vangeli