Olomoucký příslib českému žánrovému filmu

PROFIL: Jan Haluza – LUKÁŠ MASNER –

Řada velkých děl světové kinematografie vznikla z lásky k filmu jako takovému. V touze napodobit díla svých vzorů a dosáhnout přinejmenším stejné, ne-li větší popularity. Olomoucký filmař Jan Haluza (*1987) je pro řadu filmových fanoušků možná neznámý, ale přesto se již dočkal řady ocenění a uznání. Věnuje se především akčním a dobrodružným filmům, sám je stříhá, stojí za kamerou a režíruje. Většina jeho děl vzniká bez sebemenšího rozpočtu, z čisté touhy točit a plnit své sny, avšak poměr náklady / výsledná kvalita je bez nadsázky pozoruhodný.

(šéfredaktorka 25fps Jana Bébarová si s Janem Haluzou povídala o jeho zkušenostech s natáčením filmů v amatérských podmínkách – rozhovor vyjde ve středu 27. 8. v časopise A2)

Asi jen málokdo si dovede představit thriller či akční film v českém prostředí, nemluvě o filmu amatérském, resp. nezávislém. Veškeré pokusy ztroskotají na snaze převést ponejvíce hollywoodský žánr na míru tuzemského, ve své podstatě nedramatického prostředí, ale v neposlední řadě i na řemesle samotném. Jako by tvůrcům chyběla divácká zkušenost a schopnost následovat západní vzory (Hranaři), jindy paradoxně nemožnost od konkrétních vzorů upustit a najít si vlastní výraz (Příběh kmotra, Kajínek).

Ač se to zdá skoro jako protimluv, amatérští filmaři mohou být daleko svobodnější. Často se soustředí na jeden vytyčený žánr, jemuž věnují čas a učí se ho zdokonalovat. Významnou úlohu však hraje i prudký technologický progres, možnost stříhat film na nejvyšší možné úrovni, sofistikovaně barvit obraz, vytvářet komplikované digitální efekty – a to vše doma, bez dlouhého zástupu filmového štábu. V jejich rukou dříme příležitost dohánět své představy takřka k dokonalosti. Stačí jen být důvtipný.

Z natáčení filmu TRHLINA: zleva Jan Haluza, Lukáš Masner a Lucie Fojtíková

Janu Haluzovi důvtip bezesporu nechybí a přinejmenším jednou ročně natočí snímek, který je osobní a zejména osobitou poctou žánru, který si v dětství zamiloval. Tím je akční film a jeho pestré variace. Už od dob středoškolského studia tak neustále cizeluje postupy a techniky, které jsou pro daný žánr klíčové. Ať už je řeč o choreografii akčních soubojů, ale především o čistě vyprávěcích mechanismech, počínaje střihovou skladbou, která jeho filmům dodává kromobyčejný temporytmus, či ekvilibristické práci s kamerou, častém využívání vnitrozáběrové montáže, apod. Synergie pohybů postav a kamery je přitom pozoruhodná nejen na amatérské poměry. Ve filmu Komedie plná smrti (2010) suverénně střída hned několik paralelních linií, v thrilleru Do tmy (2011) zase prolíná realitu se subjektivní stavy hlavního hrdiny. V dramatu Bady (2013) sahá k syrové ruční kameře, která je postavám nemilosrdně na dosah a narušuje jejich intimní prostor. Patrně nejosobnějším filmem je dobrodružná komedie Případ pro Jáchyma Semiše (2013), která si jako neodbytný vzor vytyčila nejen poetiku komiksů, ale především dílo Stevena Spielberga. Jeho nezávaznou hravost, propojení okaté nadsázky s vážnou linii a zjitřeným smyslem pro patos. Ne nadarmo se autor zříká moderní, lépe řečeno módní hudby, často a s oblibou sahá k takřka archaickému zvuku orchestru, jemně nostalgické atmosféře, která je neodmyslitelně spjata s klasickým Hollywoodem a jeho odkazy v podání zmiňovaného Stevena Spielberga, dále pak Jamese Camerona, Briana De Palmy, a jiných.

Haluza však není výlučně akčním režisérem. Jeho filmografie (viz profil na CSFD), čítající zhruba patnáct krátkých či středometrážních filmů, je žánrově pestrá a vedle thrillerů (Do tmy), sci-fi (Woodstroke, 2011) nabídne i komedie (Trable s trumpetou, 2012), film noir (Venia, 2009) nebo výše zmiňované drama Bady, které tvoří pomyslný vrchol jeho tvůrčích snah. S tak širokým tvůrčím záběrem pochopitelně přichází i kvalitativní rozkolísanost a limity amatérských podmínek, v nichž jednotlivá díla vznikala – nesouměrnost hereckých výkonů, dramaturgické přešlapy, či experimentování s příběhem, které ne vždy zapůsobilo tak, jak by mělo. Zároveň lze vysledovat progresivitu, co se zvláštních efektů týče, stejně tak ve vytváření unikátních fikčních světů, kde se prostor obyčejně láme mezi čirou fantazií, bezčasím (Woodstroke) a toliko známým, avšak blíže nespecifikovatelným prostorem (Do tmy).

Z filmu BADY (2013)

Ačkoliv se Jan Haluza věnuje natáčení nezávislých filmů již více jak deset let, teprve nyní se rozhodl zajistit si prostřednictvím serveru hithit finanční podporu od svých fanoušků a lidí, kteří jsou naklonění osobitým a netriviálním projektům. Připravovaný sci-fi thriller Trhlina popisuje spletitý vztah dvou lidí, které dělí nezanedbatelná propast. On dokáže vidět útržky budoucnosti, ona by bez jeho pomoci zemřela. To vše na pozadí spektakulární akce, která dozajista nezapře jméno režiséra. Věřím tomu, že Haluzovy filmy by mohli být pro velké plátno dostatečně působivou a bezesporu důstojnou alternativou velkých, ryze komerčních projektů.

Profil Jana Haluzy na Vimeo
Profil Last Minute Rescue Film na Facebooku
Profil Jana Haluzy na CSFD
Projekt Trhlina na hithit