Ohlédnutí za „kraťasy“

Tak se to povedlo! První promítání letního festivalu Future shorts Brno pod širým nebem dopadlo šťastně. Přestože počasí celý den hrozilo nepřízní, výhružně bouřilo a blýskalo, často se přeháněly lokální i celoměstské mraky, večerní filmový zážitek nakonec zhacen nebyl a milovníci krátkých filmů si tak přišli na své v neobyčejné atmosféře přímo pod noční oblohou.

Program festivalu začínal v osm hodin večer, kdy se na místě (nádvoří kavárny Trojka) mohli diváci sejít, aby si poslechli DJ Shotka. Samotné promítání pak začínalo o půl desáté, aby bylo na plátno dobře vidět. Hned u vchodu hosty orazítkovala milá uvaděčka, obdarovala je programem a hlasovacím lístkem a nakonec je vyzvala, aby se usadili v provizorně utvořeném hledišti na zmiňovaném nádvoří. Hlediště bylo dost dlouhé, takže publikum v zadních řadách mohla zpočátku zachvátit panika, naštěstí plátno bylo kvalitně osvětlené, takže titulky i celé dění filmů byly dobře rozeznatelné. Přátelskou atmosféru podpořily i kalíšky s nakrájeným melounem, které byly návštěvníkům k dispozici, stejně jako zřízený stánek s alkoholickými i nealkoholickými nápoji přímo na nádvoří, náročnější osazenstvo pak mohlo své rozmanité chutě ukojit přímo v kavárně Trojka.

Celý festival se nesl v dvojjazyčném duchu, úvodní slovo zaznělo nejprve česky a posléze anglicky. Každý mluvený snímek pak nabízel anglické titulky na dolní liště a ty české naopak v horní části plátna. Malou výtku lze věnovat špatně ozvučenému úvodnímu slovu, ze kterého byly rozumět pouhé zkazky, snaha napravit neslyšitelnost uvaděčů/průvodců večera použitím mikrofonů příliš nepomohla. Jejich gestikulace však byla dosti zřetelná, takže každý zřejmě odtušil, že je srdečně vítán, že si má večer užít, vzít si po chuti „melouna“, co ho čeká v následujících hodinách a jak na konci hlasovat.

Samotná festivalová nabídka sestávala z osmi filmů, čtyř promítaných před přestávkou, čtyř po ní. První polovina přinesla rozmanitý mix. Festival zahájilo hudební video No joke (režie Maxim Kelly) o tom, že pohyb léčí v každém věku, navázalo napínavé drama Xaviera Legranda Just before losing everything popisující (ne)únik týrané ženy před násilnickým manželem. Následovala animovaná sonda do podvědomí muzikanta snažícího se zpívat I am Tom Moody (Ainslie Henderson). Blok před přestávkou ukončovala hořká komedie Life is a bitch v režii Francoise Jorose poukazující na to, že i muži po rozchodu truchlí a že i oni mají stádia žalu, plačtivosti, nespavosti, unuděné masturbace či psychotického rozhánění holubů.

Posilněno melounem a dalšími „posilňovači“ se mohlo diváctvo těšit na další porci kraťasů. Zpočátku s Hu Weiem experimentálně zavítali k tibetským nomádům ve snímku Butter Lamp. Ani druhé polovině pak nechybělo krátké hudební video, tentokrát šlo o absurdně-kolážní „kraťas“ Cirrus od režiséra Cyriaka. Nouze nebyla ani o fikční světy, španělský režisér Chema García Ibarra se o to postaral filmem Misterio. Konec festivalu představoval komediální muzikál coby hold nespočtu uživatelů YouTube, audiovizuálním bloggerrům a nejrůznějším sebe-propagátorům internetu z díla Daniela Moshela – MeTube: August sings Carmen „Habanera“.

Největší diváckou oblibu nakonec (prostřednictvím hlasování) získal film Life is a bitch. Kompletní výsledky lze nalézt na facebookových stránkách festivalu www.facebook.com/fsbrno.

Takové tedy bylo letošní letní promítání festivalu Future shorts Brno pod širým nebem. Organizátoři i přes drobné technické nedostatky doručili slíbené filmy, výbornou atmosféru, melounové potěšení zdarma i obstojné počasí. Co víc si přát. Na viděnou zase příště.