O minulosti a současnosti filmu v Černé Hoře

ROZHOVOR s režisérem Andrem Martinovićem – MILAN KOSTELNÍK, JIŘÍ FIALA, překlad: BRANKA ČAČKOVIĆ –

Po článku přibližujícím minulost černohorské kinematografie přinášíme rozhovor s režisérem Andrem Martinovićem, jehož filmy budou tvořit součást programu Vsetínského filmového maratonu.

Program Vsetínského filmového maratonu nese podtitul Cinema Montenegro a je poskládán ze dvou třetin z filmů natočených ještě v dobách Jugoslávie. Který film se vám vybaví, když se řekne jugoslávská kinematografie?
Doba, kdy byly natočené filmy, které tvoří většinu programu vašeho festivalu, už se ve srovnání s tím, co následovalo po rozpadu Jugoslávie v kultuře, jeví jako doba tak dávná – jako ta, ve které žil Periklés. Vyrůstal jsem s dědou (Veljko Mandić), jenž hrál ve filmech a seriálech, které se natáčely po celé Jugoslávii, a velmi brzy jsem měl příležitost zjistit, jak vzniká jeden úplně nový svět kombinováním skutečnosti a fikce. Rozhodl bych se pro film, který byl velmi podnětný ve smyslu přemýšlení o možnostech filmu jako vyjadřovacího média – jedná se o film Nákupčí peří režiséra Alexandra Petroviće.

Myslíte, že diváci v tehdejší Černé Hoře měli k filmům natočeným v černohorských filmových studiích nějaký speciální vztah?
V Jugoslávii – Černá Hora nebyla žádnou výjimkou – měl domácí film velkou sledovanost a vždycky přilákal do kin víc diváků než filmy americké. Je třeba připomenout, že repertoár byl velmi bohatý, uváděly se filmy různých adres, ne jako dnes, když v multiplexech můžete vidět téměř výhradně filmy velkých filmových studií. Černohorské publikum mělo v oblibě filmy, které vytvořili černohorští autoři, i když ne vždy souhlasilo s obrazem společnosti, kterou prezentovali.

Filmy v Jugoslávii vznikaly velmi často napříč republikami. Na jejich výrobě se většinou podílelo více filmových studií z různých zemí Jugoslávie. Existuje podle vás něco jako černohorský proud v jugoslávské kinematografii? Lze některé tehdejší filmy označit termínem černohorský film?
Filmy v Jugoslávii většinou vznikaly jako koprodukce společností z více republik. Je zajímavé, že jsme se dnes po tom všem vrátili ke stejnému konceptu a velká část filmů zase vzniká ve vzájemné spolupráci. Myslím si, že je pro filmy z toho období nejpřesnější označení jugoslávský film, ale samozřejmě je možné díla, do kterých významně přispěli černohorští tvůrci, buď jako producenti anebo jako režiséři, nazvat černohorskými filmy.

V programu našeho festivalu jsme vyčlenili nejvíce prostoru filmům režiséra Živka Nikoliće. Jaký je váš vztah k jeho tvorbě? Jsou jeho filmy a odkaz stále podnětné pro současnou generaci filmařů z Černé Hory?
Nejvíce prostoru v této svého druhu retrospektivě plným právem dostal Živko Nikolić. On je opravdu autentický tvůrce, v jehož díle byl všudypřítomný černohorský topos. V jeho filmech najdete jemnou výtvarnost a ostrý smysl pro humor. Popularita, kterou jeho filmy mají u současného publika, ukazuje, že přežily první korekturu času, což není případ některých dalších zavedených filmů. Samozřejmě, že na takový odkaz bere ohled i současná generace filmařů, aspoň ve smyslu vědomého nebo nevědomého vzdalování se od tohoto gravitačního pole.

Které další osobnosti a filmy považujete za nejpodstatnější v historii černohorské kinematografie?
Z Černé Hory pochází řada tvůrců, kteří zanechali významnou stopu v jugoslávské kinematografii. Tady jsou jen někteří z nich: Veljo Stojanović, Ratko Đurović, Vlatko Gilić, Milo Đukanović, Zdravko Velimirović, Branko Baletić, Mirko Kovač, Božidar Nikolić, Cico Perović, Slobodan Aligrudić, Veljko Mandić, Boro Begović aj.

Kolik se natáčí celovečerních filmů v Černé Hoře dnes? Jaké jsou možnosti ve vaší zemi uskutečnit filmové projekce? Kolik je v ČH kin a jaká je jejich návštěvnost?
Dnes se v Černé Hoře s velkým individuálním úsilím udržuje určitá kontinuita ve výrobě celovečerních hraných filmů. Pokud bychom počítali průměr za minulé desetiletí, dostali bychom počet jeden až dva filmy za rok. Dalším problémem je zničená síť kinematografů (až na kina Cineplexxu), kinosály ve městech se velmi pomalu obnovují a modernizují tak, aby zvládly projekce z nových zvukových a obrazových médií. Údaje o návštěvnosti ukazují, že zájem existuje, jenom je třeba nabídnout dobré podmínky ke sledování filmů a různorodý repertoár.

Kde získávají současní filmoví tvůrci z Černé Hory své filmařské vzdělání? Jaké mají možnosti natočit své první filmy?
Po dlouhé době, kdy se filmaři museli vzdělávat ve střediscích mimo Černou Horu, byla založena Fakulta dramatického umění v Cetinje a Fakulta vizuálního umění v Podgorice. Bohužel, s ohledem na to, že je fond na podporu filmů velmi skromný, perspektiva černohorského filmu je velmi omezena. Snažíme se to změnit.

Jsou něčím současné černohorské filmy odlišné od zbytku filmové tvorby v zemích bývalé Jugoslávie?
Současný černohorský film se snaží získat své místo na novém filmovém místopisu, ale ještě pořád to jde ztěžka. Důvodem je chybějící filmová báze, ale i kvalita natočených filmů. K úspěchům se přichází postupně, je třeba více investic a více příležitostí k realizaci kvalitních projektů.

Do programu festivalu jsme zařadili i vaše filmy Masky a Nedotčení sluncem. Jak se vám podařilo získat do hlavních rolí takové herecké osobnosti, jako jsou Mirjana Karanović a Milena Dravić?
Krátké filmy, které jsem natočil, jsou poznamenané účastí výjimečných hereček, se kterými bylo opravdu jednoduché pracovat. Zásadní roli v této spolupráci sehrálo společné přesvědčení, že děláme něco, čemu věříme.

V současné době jste začal natáčet svůj první celovečerní film, který má nést jméno Odysseus. Můžete prozradit víc o tomto projektu?
Jedná se o triptych, jehož hlavním tématem je vztah otce a syna v mezních životních situacích. Projekt už v roce 2010 dostal první cenu v konkurzu našeho ministerstva kultury, ale bohužel to nestačilo k tomu, abych film dokončil. Stejně jako u ostatních projektů doufáme, že se nám podaří zajistit dodatečnou podporu v dalších fázích realizace.

Jaký je podle vás největší úspěch současné černohorské kinematografie?
Největším úspěchem černohorského filmu je asi to, že ještě nějak přežívá.

Připravuje se v současné době v Černé Hoře kromě vašeho filmu ještě něco dalšího, na co se můžeme těšit?
Co se týče nových projektů, vím, že se připravují tři hrané filmy. Dokončen je již krátký film mladého režiséra Ivana Salatiće, zbylé dva budou realizovány v nejbližší době. V současné době se pracuje i na několika dokumentárních filmech.

Existuje v Černé Hoře nějaké povědomí o české kinematografii?
Česká kinematografie měla v Jugoslávii zvláštní postavení jednak kvůli výjimečným českým autorům (jakými byli Klos, Menzel, Forman, Passer) a jednak kvůli lidem z tohoto území, kteří se vzdělávali na FAMU v Praze.
Rádi bychom viděli víc současných českých filmů v Černé Hoře.

 Ptali se Milan Kostelník a Jiří Fiala, překlad Branka Čačković.

Andro Martinović se narodil v r. 1977 v Nikšići. Absolvoval studium obecné literatury a teorie literatury a filmové a televizní režie v Bělehradu. Magisterské studium dokončil na Filologické fakultě v Bělehradu obhajobou diplomové práce, která pojednávala o naratologických paralelách mezi literaturou a filmem. Je hlavním redaktorem Černohorské kinotéky a docentem na Fakultě vizuálních umění Univerzity Mediteran v Podgorici. Jednu dobu psal sloupky do Art přílohy deníku Vijesti a publikoval v odborných časopisech.
Je autorem několika krátkých filmů různých žánrů (hraný, dokumentární a animovaný), které byly uvedeny v oficiálních soutěžích na více než dvaceti prestižních mezinárodních filmových festivalech (Montpellier, Huesca, Berlín, Sarajevo, Motovun, Bělehrad, Reykjavík aj.). Film Nedotčeni sluncem dostal cenu Zlatna plaketa Beograda a byl vyhlášen nejlepším jugoslávským krátkým hraným filmem roku 2002. Eurochannel zahrnul tento film do European Short Film Tour, do kterého byly vybrány nejlepší evropské krátké filmy v období od roku 2000 do roku 2010. Film Masky byl prodán do více než dvaceti států. Je spoluautorem scénáře celovečerního hraného filmu Odysseus, který dostal hlavní cenu v konkurzu ministerstva kultury na podporu kinematografických děl. V současné době jej začíná natáčet v produkci společnosti Artikulacija.

Další poznatky zejména o současné černohorské kinematografii přináší rozhovor s filmovým producentem a ředitelem nejaktivnější černohorské produkční společnosti Artikulacija Ivanem Đurovićem.