Uhrančivé kouzlo éterické herečky

RECENZE: The Immigrant (režie: James Gray, 2013) – MICHAELA MOTTLOVÁ –

Oceněné umělce z letošního festivalu v Cannes již známe. Co se však stává s neoceněnými snímky? Již jen nominace na prestižní  Zlatou palmu je svým způsobem velký úspěch a dalo by se předpokládat, že  i jistou zárukou zviditelnění,  úspěšnější propagace a širší distribuce díla. Pro anglicky mluvené snímky s klasickou narativní strukturou a hvězdným obsazením by to mělo platit dvojnásob. Snímek The Immigrant (v českém překladu by se hodil nejspíš název Imigrantka) amerického režiséra Jamese Graye ovšem tento předpoklad naprosto vyvrací. Imigrantka se totiž do českých kin nedostala vůbec a prozatím u nás nebyla uvedena ani na DVD a Blu-ray. Co je ovšem ještě překvapivější,  snímek nebyl v roce uvedení vpuštěn do běžné kinodistribuce ani v USA, kde se po návštěvách několika festivalů objevil pouze na domácích nosičích.

Grayův snímek  vypráví o polské imigrantce Ewě Cybulské (postava byla vytvořena na tělo francouzské herečce Marion Cotillard), která v roce 1921 přijíždí se svou sestrou Magdou na Ellis Island, aby zde s pomocí strýce a tety začala nový život. Magda ovšem na dlouhé plavbě onemocní tuberkulózou a je hned po příjezdu separována a zavřena na ostrově do karantény. Ewina žádost o vstup do země je zamítnuta a hrozí jí deportace zpět do násilím zmítaných Katovic. Jedinou šanci, jak zůstat blízko své sestry dokud se neuzdraví, nabízí Ewě protřelý Bruno Weiss (Joaquin Phoenix), který jí pomůže dostat se přes kontrolu. Ewa se, jako ilegální přistěhovalec, na něm stane závislou,  a přestože se Bruno staví do role ochránce a vyznává jí lásku, donutí věřící dívku k prostituci. Aby zachránila svou sestru, rozhodne se Ewa na tento způsob přežití přistoupit. Jednoho dne do Brunova nočního klubu ale přijede kouzelník Orlando (Jeremy Renner), který Ewě nabídne, že jí pomůže i se sestrou utéct.

Příběh evropských imigrantů je založen na osobních prožitcích Grayových prarodičů, kteří v tutéž dobu jako Ewa připluli z Ruska do USA. Z toho důvodu se Gray snažil o co nejvěrnější vykreslení tohoto specifického prostředí. Vycházel přitom nejen z rodinných historek, ale i dobových fotografií a novinových článků. Důraz ale nekladl na historickou přesnost, jako spíš na atmosféru doby a specifika prostředí. Například vystoupení Enrica Carusa, který  na Ellis Islandu zpíval imigrantům čekajícím na deportaci, se opravdu několikrát odehrálo (ovšem naposledy v roce 1920). Podobně volně Gray přistupuje i k příběhům svých prarodičů azdůrazňuje, že Imigrantka je dílo osobní, nikoliv autobiografické.

Téma imigrantů v USA se v Grayových filmech neobjevuje poprvé. Snímky Malá Oděsa a Noc patří nám například ukazovaly prostředí ruské mafie a další imigrantské mikrosvěty. Imigrantka ovšem do Grayovy tvorby vnáší jisté novum. Jedná se totiž o první režisérův snímek s ženskou hlavní postavou. Dosud býval protagonistou muž, ztvárněný Grayovým dvorním hercem  Joaquinem Phoenixem, který kromě debutu Malá Oděsa hrál ve všech režisérových snímcích. Gray zdůrazňuje, že Marion se pro něho stala inspirací nikoliv pouze kvůli své fyzické kráse, ale také proto, že její gesta, mimika i rysy tváře mu silně připomněly herečky němé éry a operní postavy silných mučednic (například postavu sestry Angeliky v Pucciniho stejnojmenné opeře). Postava Ewy Cybulské se tak dostává nejen středem hlavní dějové linie, ale herectví Cotillard, jak se zdá, ovlivňuje i tempo obrazů.

Všechny stylistické prvky jsou v Imigrantce podřízené postavě Ewy. Ke stylizaci obrazu byly využité hnědavé filtry, které napodobují barvu kolorovaných dobových fotografií a zdůrazňují jemnost Ewiny tváře. Herectví Marion Cotillard je úsporné v projevech emocí, což vynikne díky velkému množství detailů její tváře. Ani ve vypjatých scénách formální prostředky nezrychlují tempo filmu. Kamera jakoby ustrne pokaždé, když se v záběru objeví Ewa. Očividné je to například ve scéně, kdy Bruno táhne z domu mrtvolu a Ewa ho následuje jen jako nadpozemská silueta kráčející pomalu ze schodů.

Ačkoli se melodramatická linka zdá být nedotažená, film ji ospravedlňuje svou fascinací postavou Ewy. V závěru se například dozvídáme, že Brunovy city k Ewě ovlivňovaly jeho dřívější rozhodnutí. Stejně tak Orlando nabídne Ewě, aby s ním utekla, přestože ji téměř nezná a riskuje mnoho komplikací. Ewina vznešenost a nadpozemsky čistá krása je argumentem a ospravedlněním pro všechny zlomy v ději i motivace jednání jednotlivých postav. Přestože jsou Bruno a Orlando  bratranci, reprezentují odlišné charaktery. Zatímco Bruno je drsný a pragmatický, zaměřený pouze na zisk, Orlando je svobodomyslný, spontánní a vášnivý. Jejich motivace je však stejná – láska k Ewě.

Jak sám Gray zmiňuje v rozhovorech, po jedné večeři s Marion Cotillard se poprvé v kariéře rozhodl natočit film na tělo herečce. Uhranula jej zřejmě natolik, až její přítomnost ovlivnila nejen styl, ale i děj filmu. I z toho důvodu Gray pravděpodobně zasadil postavu Ewy do prostředí a doby, které má pro něho taktéž osobní hodnotu. Snímek je však přes melodramatickou dějovou linku, atraktivní herecké obsazení i výpravu divácky spíše nepřístupný. Sledování komplikuje zejména pomalé tempo i zdánlivě povrchní vykreslení motivací postav, jejichž důkladné zpracování je jedním z předpokladů úspěšné melodramatické linky. Možná i proto se Imigrantka dočkala tak malé důvěry distributorů.

Klíčem k proniknutí do kouzla Imigrantky jsou inspirační zdroje, které Gray v rozhovorech zmiňuje, tedy němý film a opera. Pokud se divák nechá okouzlit stylizací, stane se obdivovatelem Marion Cotillard a jejího éterického herectví a nechá se pohltit zapomenutým světem, pak za odměnu získá silný filmový zážitek.

The Immigrant

Režie: James Gray
Scénář: James Gray, Ric Menello
Kamera: Darius Khondji
Hudba: Chris Spelman
Hrají: Marion Cotillard, Joaquin Phoenix, Jeremy Renner, Angela Sarafyan a další
2013, 120 minut.