Tierra de lobos: Nedokonalá země vlků

Španělský seriál Tierra de lobos stanice Telecinco není na první pohled ničím speciálně atraktivní. Tato tří sezónní soap opera s westernovými prvky je zasazena do 19. století a její hlavní dějová zápletka spočívá ve sporu dvou rodin. První představují synové Fernanda Brava – starší César a mladší Román. Druhé dominuje rival a údajný vrah Fernanda Brava – don Antonio Lobo, který vlastní většinu půdy a diktátorským způsobem jedná nejen s celým městem, ale také se svými čtyřmi dcerami, z nichž se ta nejstarší – Almudena, zamiluje právě do Césara. Netřeba dodávat, že právě to způsobuje už v tak dost vyhroceném vztahu mezi oběma rody nepřekonatelnou komplikaci. O neustálé šarvátky, efektivní pistolnické souboje a především o silné řeči a milostné intriky tu dle očekávání rozhodně není nouze. Co se rozhodně očekávání vymyká, je bezpochyby zapojení homosexuální zápletky dvou žen, která, navzdory heteronormativnímu charakteru, zvýšila potenciál celého seriálu.

Na mužském písečku

Vraťme se ale na začátek. Jak už jsem zmínila, od první sezóny seriálu je stěžejní především spor mezi dvěma rodinami, které primárně reprezentují muži. Vzájemné rozepře Césara a Antonia jsou charakteristické především velice efektivními souboji, ve kterých dominují nejen palné zbraně, ale také pěstní souboje. Nechybí samozřejmě zdánlivá fyzická odolnost hraničící až s nezničitelností a samozřejmě akční záchrany života na poslední chvíli, ať už se jedná o záchranu krásky v nesnázích, věrného přítele či bratra. V rámci všech tří sezón se tyto faktory projevují v narůstající míře a jsou propracované natolik, že zcela záměrně porušují hranice věrohodnosti. Což ovšem z hlediska výstavby seriálu nelze chápat jako vyloženě negativní jev. Naopak. Mnohdy je to dokonce to jediné, co dynamizuje stěžejní zápletku seriálu.

Další věc, která je v rámci seriálu skutečně nepřehlédnutelná, je vzhled mužských postav. Až na vzácné výjimky, jež se týkají pouze epizodních a obvykle nedůležitých postav, jsou všichni kladní i záporní hrdinové přitažliví a charismatičtí muži. Patrné je to především u postav Anibala, Césara a Romána. V průběhu všech sezón se však objevují i další postavy, které sice mohou mít ryze negativní charakter, přesto jsou atraktivní. Na první pohled se tak zdá, že svět Tierra de lobos patří po všech stránkách mužům. Faktory, které k tomuto výroku svádějí, jsou ovšem mnohdy mírněny a místy až potlačovány ženskými hrdinkami, kterým rozhodně nechybí působivý potenciál.

Dámičky a lehké děvy

Význam žen v Tierra de lobos rozhodně nelze podceňovat. Podobně jako mužští hrdinové jsou i ony odvážné a patřičně atraktivní. Ani jim se nedá upřít svérázný přístup k sebeprosazování, často totiž sahají k fyzickému násilí. Kromě toho jsou v mnoha situacích hlavními hybatelkami děje. A jak už bylo řečeno na začátku, samotná ústřední zápletka je obohacena o klasický prvek zakázané lásky. To se projevuje nejen u hlavního páru, tedy Césara a Almudeny, ale později také u dalších postav.

Z hlediska samotného vykreslení ženských hrdinek v seriálu, je zajímavé, že jsou zde zobrazeny prakticky jen dva typy žen, a sice prostitutky a zdánlivě slušné ženy. Slovo „zdánlivé“ není užito náhodně. Na první pohled bezúhonné ženy jsou často mnohem zákeřnější, než prostitutky, přestože ani ony nejsou nevinné oběti svého povolání. Obě skupiny pak mají své zástupkyně. V první dominuje především postava Cristiny, nejžádanější prostitutky, která je vydržována samotným Antoniem Lobem. Ve druhé skupině jsou to zejména starší dcery Antonia Loba – Almudena, Nieves a Isabel. Dále pak Elena, svobodná matka, která je schopná pro svého syna udělat naprosto cokoli bez vědomí krutých následků. Až na Isabelu figuruje v prioritách těchto žen především snaha překonat všechny překážky, které jim brání získat muže svých snů a spokojenější život. Isabela stojí v tomto směru stranou. Díky tomu představuje v celém seriálu snad nejzajímavější postavu, jež se na rozdíl od jiných postupně vyvíjí od nenápadné a vedlejší až k jedné z hlavních. Přestože je v rámci první sezóny skutečně téměř bezvýznamná, kdykoli se objeví, je zřejmé, že v porovnání s jinými hrdinkami seriálu, je v mnoha ohledech odlišná. Nezajímají ji muži ani spory jejího otce. Její motivace jsou vždy zaměřené výhradně na sestry a hlavně na ní samotnou, což má vzhledem k celkové koncepci seriálu poměrně nečekané opodstatnění.

Od Isabel ke Crisabel

Teprve ve druhé sezóně dostává postava Isabely mnohem větší prostor. Její častější přítomnost v rámci jednotlivých epizod se však téměř vůbec netýká hlavní dějové zápletky rozvíjející se v průběhu celého seriálu. S výraznější prezentací Isabely vstupuje do děje zcela nové téma, které je také klíčem k její původně nastolené svérázné povaze.

Zatímco v zájmu Isabeliných sester jsou urostlí a samozřejmě odvážní mladí muži, začne se ona sama „podezřele“ zajímat o prostitutku Cristinu. Ta se tomu nebrání a s vidinou vlastního prospěchu chce jejího zájmu náležitě zneužít. Netrvá však dlouho a po prvotních úskalích je jejich milostný vztah na světě. Celkový charakter seriálu se tím výrazně mění. Zatímco doposud bylo možné sledovat především intriky, heterosexuální milostné pletky nebo dobrodružné souboje, s druhou a následně i třetí sezónou vstupuje do seriálu problematika vztahu dvou žen v 19. století a navíc ve městě, které postrádá jakékoliv tehdejší moderní vymoženosti a kde se vše drží striktně dle starých pořádků. Samo o sobě to zní velice dobře. Konečně se i v ryze  heteronormativním seriálu pokouší tvůrci zařadit něco „jiného“ a zajímavějšího, než jen rutinní a již dobře známé prvky. Zobrazení milostného vztahu dvou žen je doprovázeno řadou dramatických zápletek chápaných jako zkoušek, skrze které se jejich soužití ještě více upevňuje. Není zde nouze nejen o psychický teror obou žen, ale také fyzické násilí. Velice zásadní je také postupné a oproti jiným postavám mnohem pečlivější budování charakterů obou hrdinek. Isabela se prezentuje jako silná osobnost se schopností racionálně uvažovat a jednat. Cristina se z lacině vydržované a povrchní prostitutky vypracuje na ženu bojující nejen o Isabelu, ale především o vlastní existenci v prostředí plném překážek. Společně pak tvoří zocelenou a sympatickou dvojici, která se snaží osvobodit od neustálého útlaku.

Ať už jednotlivě nebo jako pár představují právě tyto postavy velmi silný a hlavně pozitivní náboj pro celý seriál, ve kterém potenciál původní zápletky začíná s navazujícími sezónami soustavně klesat. Nehledě na to, že si obě ženy získaly značný počet příznivců. O to více překvapí nečekané ukončení jejich dějové linky.

Jedna smrt, dvojí efekt

Veškerá původní vysoká očekávání spojená s Isabelou a Cristinou se v průběhu poslední odvysílané sezóny střetávají s dobře známým stereotypem. Jakoby se tvůrci náhle zalekli svého odvážného (pře)činu a rozhodli se vše vrátit do požadovaných mezí. Nechybí zde sňatek z donucení s mužem, jenž je veskrze kladnou postavou seriálu, tajné styky obou žen v kombinaci s životem v ústraní jedné z nich a nakonec odhalení jejich vztahu, což vede jako obvykle k násilné smrti jedné z hrdinek. Toto nečekané ukončení dějové linie svědčí snad jen o strachu či náhlé bezradnosti tvůrců pokračovat v tom, co tak slibně začalo. Na jedné straně vidíme jistou snahu přijít v rámci seriálu s něčím zajímavým. Na straně druhé sledujeme nečekaný, ale dobře známý sestup k bezpečnému tradičnímu konci. Ten sice umožňuje více se věnovat původní dějové linii, seriál tím však zcela pozbyde nově získanou originalitu a především tempo. Vývoj hlavní zápletky se stává nudným a co hůř, snadno čitelným. Není divu, že již v průběhu třetí sezóny bylo rozhodnuto o zrušení seriálu z důvodu prudce snížené sledovanosti. Přestože lze pouze spekulovat, co bylo skutečnou příčinou tohoto rapidního poklesu, je možné, že jedním ze zásadních faktorů mohl být i náhlý rozpad ženské dvojice, která získala na velké divácké oblibě.

Ať už byly příčiny tohoto (bohužel) klasického a zbabělého úskoku jakékoli, seriál Tierra de lobos je bezpochyby hodný pozornosti, přestože nelze tvrdit, že vše, co je divákům předkládáno, si zaslouží pozitivní hodnocení. Spíše naopak. Jak bylo naznačeno, seriál se často doznává z nereálného a všestranně pozitivního vykreslení hrdinů, striktně a stereotypně dělí svět na mužský a ženský a přes veškerou pozitivně jinakostní potencialitu se nakonec stejně vrací do běžně vyjetých heteronormativních kolejí.

Tierra de lobos

Tvůrce: Juan Carlos Cueto, Rocío Martínez Llano
Režie: Joaquín Llamas, Jaime Botella, Norberto López Amado
Scénář: Juan Carlos Cueto, Rocío Martínez Llano, Pablo Tébar, Alberto Manzano
Hudba: Daniel Sánchez de la Hera, Federico Jusid
Hrají: Juan Fernández (Antonio Lobo), Álex García (César Bravo), Junio Valverde (Roman Bravo), Silvia Alonso (Almudena Lobo), Dafne Fernández (Nieves Lobo), Adriana Torrebejano (Isabela Lobo), María Castro (Elena Valdés), Berta Hernández (Cristina), Antonio Velázquez (Anibal Bravo)
Španělsko, Multipark Ficción, Telecinco, (2010-2014), 42 epizod, 3 sezóny, 70 min.