Od Popelky k Rimbaudovi
Už potřetí za sebou letos mohli diváci v kinosále Národního filmového archivu zhlédnout aktuální kompletní retrospektivu krátkých filmů z výběru Týdne kritiky – Semaine de la critique. Ve skoro 160 minutách a dvou blocích tak bylo k vidění celkem deset snímků z devíti zemí. Kromě dvou filmů z Francie se v oficiálním výběru objevilo po jednom filmu ze Španělska, Portugalska, Polska, Kanady, Velké Británie, Chorvatska, Indie a Itálie. Tuto kolekci navíc, díky spolupráci s Fresh Film Festem, kde zasedal v jedné z porot, osobně uvedl vedoucí dramaturg výběrové komise Fabien Gaffez. Ten také v sobotu po projekci odpovídal na dotazy týkající se rozhodování. Komise každoročně vybírá deset krátkých filmů z přibližně 2 tisíc přihlášených. Na rozdíl od jiných sekcí je ta Týdne kritiky zaměřená na díla autorů, kteří ještě nenatočili celovečerní film. Zároveň je program poskládaný tak, aby každý film reprezentoval trošku jiný autorský styl, aby program sám o sobě dramaturgicky fungoval a aby se v průběhu večera střídaly různé emoce. Tak bylo možné ve výběru vidět v podstatě žánrový film, postmoderní politickou variaci na pohádku, odlehčený film, který by se dal označit za komedii i sociální drama. Sám Gaffez u jednotlivých filmů komentoval i proč k jednotlivému výběru došlo. Diváci tak mohli doslova nakouknout do kuchyně toho, jak se filmy pro tuto prestižní sekci vybírají. Letošní novinkou je ještě program nazvaný Next step, ve kterém jsou vybraní autoři pozvaní, aby pracovali na svých dalších projektech pod dohledem lidí ze Semaine de la critique. Dalo by se říci, že si právě tato nezávislá sekce pěstuje talenty ke svému dalšímu obrazu. Je dobře, že spolu s nimi mohou prst na tepu doby držet i čeští diváci.
Následuje můj subjektivní dojem z uvedených filmů:
- část
Safari (režie: Gerrardo Herrero, Španělsko 2013, 15 minut)
Technicky brilantní thriller o střelci na střední americké škole. Navzdory tomu, že byl film celý natočen v Madridu, tak prostředí působí věrohodně. Herrero se ale s příběhem vyrovnává pomocí žánrových pravidel, takže v patnácti minutách sice dojde na silné momenty, kdy je ze dvora slyšet střelba a studenti v panice prchají, ale jinak je film v podstatě bez výraznějšího překvapení a myšlenky.
Dobrou noc, Popelko
Dobrou noc, Popelko (Boa Noite Cinderela, režie: Carlos Conceição, Portugalsko, 30 minut)
Úvodní citát Karla Marxe naznačí, že z perspektivy prince půjde spíše o vlastnictví střevíčku než o nějaký hlubší vztah. Navíc Popelka je jeho služka, která má velké ambice. Ty má i princovo páže. Portugalská postmoderní variace na slavnou pohádku svojí magičností trošku připomíná Monteirovu Božskou komedii. A to nejen tím, že v dobrém slova smyslu parazituje na známé předloze, ale i důrazem na fetišismus. Titulek navíc ironicky předznamenává zklamání hlavní hrdinky.
Modrý Pokoj (Niebeski Pokój, režie: Tomasz Siwiňski, Polsko, 14 minut)
Animovaný film začíná zběsilou jízdou na dálnici. Z ní se hlavní hrdina Adam dostane do uzavřeného modrého pokoje, ze kterého bezmocně pozoruje vnější dění a své děti a ženu. I vzhledem k dramaturgickému zaklenutí je možné film považovat za jakousi alegorii smrti.
Bratříček
Bratříček (Petit frère, režie: Rémi St-Michel, Kanada, 14 minut)
Jeden den ve společnosti čtrnáctiletého problémového teenagera Antoina, který má zase ve škole problémy, protože po Facebooku vyhlašoval soutěž v kouření, a jeho staršího tutora Juliena je sérií vtipných scén natočených černobíle, které ale ukrývají hlubší analýzu vztahu obou hrdinů. Julien je neustále svým mladším „bratrem“ testován a režisér St-Michel se ptá po podstatě přátelství a bratrství. Jeden z vrcholů prvního bloku krátkých filmů a vůbec celého výběru, a to nejen pro svůj originální styl.
Zadní ulička (La Contre-allée, režie: Cécile Ducrocqová, Francie, 29 minut)
Stárnoucí prostitutku ohrožuje příliv afrických konkurentek. Film v realistickém a úsporném klíči ukazuje, jak se projevuje krize a šetření i to, že řešení pomocí násilí se často může obrátit proti svému původci.
- část
Krokodýl (Crocodile, režie: Gaëlle Denisová, Velká Británie, 15 minut)
Krokodýl je precizním a zároveň snovým popisem abnormálnosti situace, se kterou se musí vyrovnat ředitel školy, který náhle přišel o dceru. Jestli musí zabít krokodýla jen ve svých představách, francouzská autorka žijící ve Velké Británii nespecifikuje. Film s hutnou atmosférou a těžkým dopadem získal v Týdnu kritiky cenu Canal+.
Řeky nechaly mne plouti, kam jsem chtěla
Řeky nechaly mne plouti, kam jsem chtěla (Les fleuves m´ont laisée descendre où je voulais, režie: Laurie Lassallová, Francie, 38 minut)
Cesta mladé dívky a jejího přítele nocí i dnem v přízračné akvitánské krajině. Ne nadarmo je jeho názvem citát z básně Arthura Rimbauda a autorka dává k dobru zvláštní obrazy připomínající středověkou obraznost s odkazy na čarodějnictví. Hlavní hrdinka Flore připomíná v něčem hrdinky Bernanosových románů a samotný příběh něco mezi legendou, v níž je dění symbolické a snem, kde se postavy pohybují intuitivně. To vše je navíc podpořené kamerou, která na hranici soumraku a světla často nechává diváka obraz jen tušit. Pro mě druhý z vrcholů přehlídky.
Kuře (The Chicken, režie: Una Gunjaková, Německo-Chorvatsko, 15 minut)
Ve válečném Sarajevu dostane holčička jako dárek kuře a je jí ho natolik líto, že se ho rozhodne pustit na svobodu. Sujet filmu je poněkud předvídatelný, stejně jako jeho rozuzlení a celá historka se jeví jako neodžitá. Uchvátí ale stísněnost prostoru bytu a herecké výkony.
TrueLoveStory (režie: Gitanjali Raová, Indie, 19 minut)
Animovaný film rytmizují před kamerou projíždějící auta i ztřeštěná hudba. Už úvodní titulková sekvence naznačí, že Raová bude ironizovat a převracet bollywoodská klišé. V podmanivém a barevném filmu je ale nakonec škoda, že jedno klišé nakonec nahradí jiné.
Mladí romští lvi (A Ciambra, režie: Jonas Carpignano, Itálie–Francie, 16 minut)
Krátký film se soustředí na vztah mladšího a staršího bratra a jednu nepovedenou vykrádačku. Film oceněný hlavní cenou sekce je syrový, dramaturgicky neučesaný a v popisu připomíná filmy bratří Dardennů a nebo ještě spíše Zázraky Alice Rohrwacherové. A má navíc hodně silnou pointu.
Autor
