Dotknout se skutečného života

Upozornění: Článek obsahuje drobné spoilery.

Ben Stiller se stal jedním z řady režírujících herců již v polovině 90. let, ale výrazněji na sebe v této oblasti upozornil až komediálními snímky Zoolander (2001) a Tropická bouře (2008). Nejprve se jízlivě vysmál prázdnotě nablýskaného světa modelingu a posléze zamířil i do vlastních řad a stvořil satiru na hollywoodský systém produkující za velké peníze zbytečné velkofilmy. Oba snímky jsou nabité nejrůznějšími gagy a parodickými odkazy, každý obsahuje minimálně jednu nezapomenutelnou scénu a místy se valí tak rychle, že divák k jejich vstřebání a docenění potřebuje více než jedno zhlédnutí.

Walter Mitty a jeho tajný život, který se dostal na plátna našich kin těsně po Vánocích, takový není. Nic neparoduje, vysmívá se maximálně tak postavě arogantního manažera a spíše se snaží říct něco důležitého o životě – stále ovšem v rámci komediálního žánru. Walter (sám Stiller) je muž ve středním věku, nenahraditelný ve svém oboru, který prochází bouřlivou transformací a s přechodem na internet ve skutečnosti spěje k rychlému zániku. Jde totiž o zpracovávání klasických fotografií, konkrétně pro tištěný magazín Life. Navíc je Walter typ denního snílka, který si svou porci dobrodružství odbývá ve fantazijních blikancích, v nichž vystupuje coby pohotový suverén se superschopnostmi. Přitahuje jej nová kolegyně, ale přestože se běžně potkávají v práci, o kontakt se ostýchavý Walter pokouší prostřednictvím internetové (!) seznamky. Celá zápletka se pak točí kolem honby za ztracenou fotografií určenou na obálku posledního klasického čísla magazínu – fotografií, která má být dle jejího autora kvintesencí života (magazín Life je zde samozřejmě jasně čitelným symbolem).

Jaká je ona kvintesence života a jaké důležité poselství Stiller do svého snímku vetkl? Předně se dozvíme něco o tom, jakému tlaku okolí je v dnešní době člověk vystaven. Nejsi cool ani in, nesleduješ trendy, nepodnikáš něco adrenalinového, aby ses o to vzápětí podělil s celým světem na svém profilu, netrávíš každou dovolenou v jiné exotické destinaci? Pak jsi svému okolí naprosto lhostejný a pokud chceš zaujmout, musíš to/se změnit. Tímto hlasem promlouvá majitel inkriminované seznamky, který vyplňuje Walterův profil tak, jak jej Walter zpravuje o své dobrodružné cestě kolem světa, a nadšeně ho informuje o rostoucím počtu smajlíků („lajků“). Určitě se najdou diváci, kteří film pochopí právě v této rovině – je třeba se probrat, přestat se zápecnictvím a něco dramatického se svým životem udělat. Jenže zapomínají na to, že Walterovi jde především o Cheryl (sympaticky civilní Kristen Wiig) a tu opravdu nefascinují jeho skoky z helikoptéry do rozbouřeného moře a následný boj se žralokem. Jako rozvedená samoživitelka s předpubertálním synkem hledá především někoho zodpovědného, s kým si bude ona i syn rozumět a kdo bude nablízku, když je potřeba pomoci s ledničkou. Walterovi dlouho nedochází, že ji nezaujal až svými eskapádami, ale už v okamžiku, kdy „se hnul“ v reálu – a v práci ji poprvé oslovil. Ostatně, když jej Cheryl vybízí prostřednictvím písně Davida Bowieho Space Oddity k nasednutí do helikoptéry, je to jen další z jeho fantazií, dokonce by se dalo říct fantazií ve fantazii, protože Walterovo symbolické putování je podáno natolik nadsazeně, že ho nikdo nemůže brát vážně. Místo, aby byl s ní, „ztratí se“ Walter ve světě, z čehož mezi nimi posléze vznikne nedorozumění. Celé jeho napínavé a efektní dobrodružství bylo vlastně z tohoto úhlu pohledu zbytečné.

A nakonec se ukáže, že bylo zbytečné i z hlediska honby za oním snímkem – vzhledem k tomu, co fotka znázorňuje a především kde celou tu dobu byla. Kvintesencí života není stát po kolena ve sněhu v himalájském svahu, ale (téměř masarykovsky) každodenní poctivá, soustředěná práce. Walter jen nějak časem zapomněl z té práce sem tam vystoupit a užít si přítomný okamžik, jak mu působivě předvede jeho mentor, špičkový fotograf v podání Seana Penna. A protože mu toto poznání zprostředkuje v určitých hyperbolizovaných souvislostech, tak proč kritizovat kýčovitost fotbálku v zapadajícím slunci na hranicích Afghánistánu. Chvíli si lze užít kdekoli a s kýmkoli, třeba skotačením na skateboardu s partnerčiným (nebo vlastním) synem.

Film Walter Mitty a jeho tajný život považuji za komplexní dílo zralého tvůrce, který ví, co chce říct a jak. Jemně posmutnělou náladu dokáže zhoupnout k úsměvu a následně vystřelit do euforie, až člověku naskočí husí kůže (ano, jde o toho Bowieho a naposledy se mnou ve filmu použitá píseň podobně emocionálně zacloumala v závěru Andersonova Života pod vodou – shodou okolností Bowieho Queen Bitch). V žánru romantické komedie (kterou ale ocení spíše starší diváci) se Stillerovi podařilo nejen podat zprávu o zanikajícím světě tištěných médií, ale také upozornit na nebezpečí zániku světa, v němž se lidé reálně potkávají, povídají si, milují se a nekomplikovaně se radují ze života.

The Secret Life of Walter Mitty

Režie: Ben Stiller
Scénář: Steve Conrad
Kamera: Stuart Dryburgh
Hudba: Theodore Shapiro
Hrají: Ben Stiller, Kristen Wiigová, Adam Scott, Kathryn Hahnová, Shirley MacLaineová, Josh Charles, Sean Penn ad.
USA, 2013, 114 min.
Premiéra ČR: 26. 12. 2013