Zde se nacházíte: 25fps » Festivaly a přehlídky » Proměny XXI. semináře ruských filmů

Proměny XXI. semináře ruských filmů

Proměny XXI. semináře ruských filmů

OHLÉDNUTÍ za XXI. ročníkem Semináře ruských filmů – KVĚTA LUJKOVÁ –

Seminář ruských filmů načal 21. listopadu třetí desetileté své existence. Tématem, kterému byl letošní Seminář věnován, byly proměny ruské identity od dob perestrojky do dnešní doby. Proto filmy, které se v hodonínském kinosálu promítaly od 21.-23. 11., v sobě často konfrontovaly životní osudy různých generací žijících v současném Rusku nebo postsovětských republikách.

Kira Muratovová, jejímuž režisérskému portrétu byl věnován největší díl tématu, patří mezi tvůrce, kteří dokázali ve svých filmech živě zachytit přesnou diagnózu společnosti, jak v době perestrojky, tak raných 90. letech. Výběr jejich filmů na Semináři představovaly snímky, které reprezentují její tvoru ve třech desetiletích – Astenický syndrom (1988), opus magnum, výpověď o období intelektuální stagnace v době globálních změn, Tři příběhy (1997), laškovně morbidní pohled na generační střet (i když trochu sebestředný) a manýristická komedie Ladič (2004), které domácí kritika přisoudila ocenění v téměř všech ocenitelných kategoriích. Mezi další filmy promítnuté k hlavnímu tématu patřily dokumenty Představení (2008), vystihující náladu v rozpuku socialismu, a Je lehké být mladý? (1986), výrazná a syrová výpověď o problémové mládeži během období přestavby. Zajímavý kontrapunkt k těmto snímkům pak ztělesnil životopisný hokejový snímek Legenda č. 17 (2013), který naopak nabízí hrdou nostalgickou vzpomínku na dobu socialismu, paradoxně si beroucí žánrové klišé ze západních životopisných filmů.

legenda-17Oproti zúčtování se socialistickou minulostí stály na Semináři filmy s polemikou o (morální) krizi současného Ruska jako prvoplánově líbivé Povídky (2012) a geniální vyobrazení moderního (ruského) „svatého“ člověka Geograf globus propil (2013), jehož mnohovrstevná výpověď o krizi středního věku nejen cynicky pobaví, ale hlavně překvapí hloubkou výsledného sdělení. Nesmím přitom zapomenout na dva výborné vítězné snímky z letošního MFF v Cannes, uzavírající hlavní téma – Kmen a Leviatan, které se nebrání tvrdě naturalistické výpovědi, kterou Geograf ještě shazoval humorem.

Mimo hlavní téma doplnily Seminář už tradičně filmy promítané k příležitosti výročí. Kultovní Země (1930) se promítla k příležitosti 120 let od narození Alexandra Dovženka a Sloužili dva kamarádi (1968) k výročí narození herců Bykova a Jankovského. Zvláštního uvedení se dočkal snímek Gruzínská kronika XIX. století (1979), který reprezentuje dobu, kdy gruzínský film slavil v zahraničí úspěchy. Na tento snímek navázal poutavý český dokument o slavných gruzínských filmařích Zvony z Tbilisi (2012).

6583_1855844413505735f39c815Závěrem mohu s klidem říci, že mě letošní Seminář potěšil daleko více než loňský. Pokud jsem loni něco vytýkala harmonogramu festivalu, letos nemám námitek, všechny filmy měly logické časové i tematické zařazení (výborné otevření semináře dokumentem Představení), do hlavního a vedlejšího tématu byly vybrány většinou vysoce nadprůměrné snímky, které měly co říci a probouzely v divácích zamyšlení i diskuzi. Zajímavý výběr filmů, dobrý a časově adekvátní harmonogram projekcí a stále kvalitní čaje ve foyer kina Svět, to (a mnohé jiné) mělo za následek větší účast na projekcích než v loňském roce. O to více pak toto konstatování získává na síle, když si uvědomíme, že se v případě mnoha snímků nejednalo o léty prověřené klenoty sovětské kinematografie, ale nové ruské/ukrajinské filmy z posledních let.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Květa Lujková
Počet článků : 22

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru