AFO: Mystifikující čas

Publikováno: Klára Feikusová Publikováno dne: 17. dubna 2015 Rubrika: Festivaly a přehlídky, TV | Komentář : 0

RECENZE: Historie cestování časem (2014) – KLÁRA FEIKUSOVÁ –

Cestování časem patří k nejoblíbenějším námětům sci-fi v jakékoli formě a médiu. Důkazem toho mohou být například filmoví zástupci žánru (ač velmi rozdílní) z loňského roku Nolanův Interstellar a pokračování X-Men ságy Budoucí minulost. Plátno a obrazovky patří k málu, ne-li jediným, platformám, kde lze čas „skutečně“ překonat. Cestování časem zní jako skvělý způsob, jak změnit život či životy k lepšímu. Zahrávat si s historií ale není jednoduché, jedna událost může ovlivnit řadu dalších. A co kdyby se někdo vrátil, aby udělal jednou dobrou věc a nakonec způsobil naprostou katastrofu? Tomuto tématu se věnuje dokumentární film Historie cestování časem americké stanice History.

Formou pseudodokumentu film vysvětluje, jakým způsobem by fungovalo užívání stroje času. Stěžejním motivem se stává fiktivní příběh vynálezců stroje času, Edwarda Page a jeho syna Richarda. Page během 2. světové války dostává vládní úkol vyrobit přístroj, který by umožnil cestovat časem a tím pomoci USA a spojencům vyhrát válku. Pageův výzkum nekončí ani po válce, je naopak umocněn osobní tragédií, jelikož mu umírá manželka. Po jeho smrti se mise ujímá syn Richard, kterému se nakonec povede přístroj vyrobit. Vrátí se v čase a zachrání život své matky, čímž ale způsobí řadu změn. Jelikož ani tato alternativní verze historie není pro Richarda a jeho rodinu ideální, uskuteční více návratů do minulosti. Zdá se ale, že se historie mění stále k horší a horší podobě, změny způsobené Pageovými dokonce vedou k převaze Ruska ve Studené válce.

Mystifikační forma snímku je podpořena užitím seriózních přístupů používaných v tradičních historických a vědeckých dokumentech. Retro upravené dokumenty jako fotky, spisy a videozáznamy zapadají do tradiční rétoriky historického dokumentu. Tým fiktivních vědců a profesorů vypráví a doplňuje příběh o vzniku stroje času, přičemž se jejich seskupení či projev mění v průběhu narace, v níž jsou popisovány změny historie. Jde o rafinované budování narativu, v němž se například zasklený novinový článek o atentátu na prezidenta Kennedyho mění na titulek o zavraždění prezidenta Nixona. Samozřejmě takový způsob vyprávění nekoresponduje s fyzikálními teoriemi (proměněné dějiny by automaticky smazaly začátek dokumentu coby neexistující událost), nicméně velmi názorně divákovi naznačí, co by alternace minulosti mohla učinit s přítomností.

Díky tomu pseudodokument získává další rovinu a tou je varovné poselství, typické pro žánr antiutopických sci-fi, varující lidi před lidmi samotnými. Ne všechny vynálezy stojí za to sestrojit. Propojení aspektů fikčních a non-fikčních žánrů v tomto případě patří k důvodům, proč je snímek zařazen do sekce Věda v popkultuře v programu AFO 2015. Projekce snímku proběhne v sobotu 18. dubna ve Vlastivědném muzeu.