Americké dějiny hollywoodskou optikou

Melvyn Stokes je spojován zejména s publikacemi zaměřenými na problematiku diváctví a filmové recepce. Společně s Richardem Maltbym editoval pět svazků, které si stanovily za cíl identifikovat publika hollywoodských snímků v USA i v zahraničí (např. Hollywood Spectatorship: Changing Perceptions of Cinema Audiences nebo Hollywood Abroad: Audiences and Cultural Exchange). Jakožto profesora amerických dějin na University College v Londýně jej však rovněž zajímá vztah filmu a historie. Ve své zatím poslední samostatné knize se proto Stokes pokusil postihnout způsoby, jakými Hollywood interpretoval klíčové události z dějin USA.

Autor hned v úvodu rezignuje na úplnost a komplexnost, kterých podle něj není možné v jediné knize dosáhnout. Učinil proto rozhodnutí věnovat se pouze přibližně dvousetletému výseku amerických dějin od války za nezávislost v druhé polovině 18. století po bouřlivé období 60. let 20. století. Kniha tak nezpracovává například koloniální historii či aféru Watergate. Text je rozdělen do deseti kapitol, z nichž jedna polovina je koncipována obecněji a pracuje s mnoha filmovými příklady, zatímco ta druhá sestává z detailnějších analýz jednoho či dvou snímků. Stokes během svého výkladu zmiňuje téměř dvě stovky filmových titulů od těch zastupujících ranou kinematografii až po nedávné filmy jako Nespoutaný Django (Django Unchained, 2012) nebo Lincoln (2012).

A proč se vlastně tématem reprezentace minulosti v americké kinematografii vůbec zabývat? Jak Stokes přesvědčivě tvrdí, filmy zásadním způsobem ovlivňují či přímo udávají to, jak široká veřejnost přemýšlí o minulosti. Například takový Jih proti Severu (Gone with the Wind, 1939) dlouhá léta určoval, jak lidé vnímali období občanské války. V tomto směru byl velkolepý snímek z produkce Davida Selznicka mnohem vlivnější než psaná historie či dokumentární filmy. Zároveň je však třeba si uvědomit, že z dnešního pohledu nám Jih proti Severu prozradí mnohem více nikoliv o občanské válce, ale o době svého vzniku a uvedení do kin, tzn. přelomu 30. a 40. let 20. století. Můžeme se ptát, jak tehdejší společenská a politická situace ovlivnila prezentaci historie, proč film určité hodnoty vyzdvihuje a jiné naopak upozaďuje, můžeme analyzovat pojetí různých demografických skupin apod.

Publikaci otevírá kapitola o již zmíněné americké revoluci a boji za nezávislost. Stokes se mimo jiné dotýká otázky, proč tato historická perioda nebyla filmaři vytěžována více a sám odpovídá, že jedním z hlavních důvodů byla klíčová pozice britského trhu jakožto odbytiště hollywoodských snímků. Jinými slovy hollywoodská studia si nechtěla britské publikum rozhněvat tím, že by se vracela k vzájemnému konfliktu z doby před mnoha desítkami let. V druhé části autor mapuje pojetí otroctví v americké kinematografii, zabývá se proměnami rasových stereotypů či tematikou mísení ras, která byla dlouho filmovým tabu. Následující kapitola je jako jediná věnována historické osobnosti, a sice Abrahamu Lincolnovi, který se dosud objevil v přibližně 150 hollywoodských snímcích. Stokes ukazuje, jak si filmaři Lincolnův mýtický obraz „přivlastňovali“ a k jakým ideologickým účelům jej používali. Do centra pozornosti se dostávají snímky Zrození národa (The Birth of a Nation, 1915) a Abraham Lincoln (1930) Davida W. Griffithe, Mladý pan Lincoln (Young Mr. Lincoln, 1939) Johna Forda, Abraham Lincoln (Abe Lincoln in Illinois, 1940) Johna Cromwella a Lincoln Stevena Spielberga. Kapitoly 4 a 5 se pak zabývají zobrazením občanské války a následné obnovy, kdy se Stokes na několika stranách věnuje i fenoménu Ku Klux Klanu ve filmu. Klíčovým titulem je zde opět Zrození národa a spolu s ním již zmiňovaný Jih proti Severu či Glory (1989) a Návrat do Cold Mountain (Cold Mountain, 2003).

Jak již bylo řečeno, zbývajících pět kapitol má užší záběr a vždy pojednává o nějakém problému na příkladu jednoho či dvou snímků. Tanec s vlky (Dances with Wolves, 1990) Kevina Costnera byl zvolen kvůli svému zobrazení indiánů. Stokes si všímá toho, jak tento populární snímek boří některé rasové stereotypy, zatímco jiné pomáhá zachovat. Tématem sedmé kapitoly je přistěhovalectví a jeho obraz v nezávislém snímku Hester Street (1975) a blockbusteru Francise Forda Coppoly Kmotr II (The Godfather: Part II, 1974). Následuje období velké hospodářské krize a jeho reprezentace v adaptaci románu Johna Steinbecka Hrozny hněvu (The Grapes of Wrath, 1940). Autor se kromě jiného věnuje otázce, proč Hollywood tak dlouho vyčkával, než natočil realistický příběh o důsledcích ekonomické krize a proč po roce 1947 v těchto snahách opět přestal. K nejpozoruhodnějším kapitolám patří ta věnovaná filmům zachycujícím období studené války a zejména pak dopad vyšetřování Výboru pro neamerickou činnost na samotný filmový průmysl. Z nemnoha snímků, které se touto érou zabývají, Stokes vybral dva – Takoví jsme byli (The Way We Were, 1973) a Předem vinni (Guilty by Suspicion, 1991). V posledním oddíle autor rozebírá dva tituly „vzpomínající“ na 60. léta – Hořící Mississippi (Mississippi Burning, 1988) o rasových nepokojích na americkém jihu a kontroverzní JFK (1991) o vyšetřování atentátu na prezidenta Kennedyho.

Stokesova kniha je rozhodně přínosná pro všechny, kteří se zajímají o vztah filmu a historie. Obzvlášť dobře může posloužit studentům a učitelům, kteří s touto tematikou přicházejí pravidelně do styku. Vytknul bych jí pouze určitou nevyváženost a občasné sklony k přímočarému reflekcionismu. První jev můžeme demonstrovat při srovnání sousedících kapitol o otroctví a Abrahamu Lincolnovi (které se svým záběrem částečně překrývají). Zatímco druhá jmenovaná je velmi povedená a prokazuje autorovu důkladnou obeznámenost s tématem (sám je autorem knihy o Zrození národa; navíc kapitola vychází z již publikované časopisecké studie), část o otroctví je místy značně zjednodušující. Například v pasáži o mísení ras Stokes tvrdí, že po roce 1956, kdy došlo k úpravám hollywoodského Produkčního kodexu, nevzniklo velké množství snímků s touto donedávna tabuizovanou tematikou. Susan Courtney, která však této problematice zasvětila celou knížku, naopak uvádí, že v druhé polovině 50. let můžeme zaznamenat přímo „erupci“ filmů o mezirasových vztazích.1 Zatímco Stokes v této souvislosti uvádí pouze Kapku krve (Band of Angels, 1957) Raoula Walshe, Courtney hovoří o snímcích jako Island in the Sun (1957), Noc čtvrtměsíce (Night of the Quarter Moon, 1959), The World, the Flesh and the Devil (1961) a řadě dalších. Co se druhé výtky týče, autorův reflekcionismus se projevuje v těch pasážích, kdy filmy vnímá jako jednostranná „zrcadla“ společnosti a nepřihlíží například k průmyslovým determinantám. Takto postupuje například v části věnované občanské válce.

I přes tyto dvě připomínky je American History through Hollywood Film velmi přínosnou a čtivou knihou, která vnímavé čtenáře naučí kriticky přemýšlet o způsobu zobrazování historických událostí v populární kinematografii.

American History through Hollywood Film. From the Revolution to the 1960s

Melvyn Stokes
Bloomsbury
2013, 299 stran
knihu lze objednat na stránkách vydavatele zde (e-kniha dostupná zde)