Hoď první kamenem…

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 25. října 2015 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Criminal: Poslední z nevinných (Ed Brubaker & Sean Phillips) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Pravidelní i nepravidelní čtenáři 25fps už dávno zjistili, že pokud má film nebo comics nálepku noir, věnujeme takovému dílu zvýšenou pozornost. Nelze tedy pominout vydavatelský počin BB/artu, který po oceňovaném omnibusu Criminal: Každý je zločinec přidal letos podobně deluxe koncipované pokračování s podtitulem Poslední z nevinných.

Hlavním dějištěm zůstává mikrokosmos fiktivního „Města“ (Center City), ve třech nových příbězích se objevují některé postavy známé z předchozích vyprávění. Touto provázaností v rovině postav a motivů připomíná Brubakerova práce podobně laděnou Millerovu sedmidílnou séri Sin City. Jenže tam, kde Miller vytváří více či méně vyšinuté antihrdiny a naddimenzovanou akci, která v poněkud zvrácené verzi marvelovských superhrdinských comicsů oslovuje spíše to pubertální v nás, Brubaker je mnohem civilnější a dospělejší. Ví, že hlavním motivem lidského konání nebývá nejčastěji záchrana dívky jako vystřižené z rozkládacích stránek Playboye, nýbrž obyčejná touha po sexu, moci a penězích. A nebojí se do postav promítnout svoje vlastní běsy. Autobiografickými vodítky tak může být, že bývalý padělatel Jacob Kurtz se živí tvorbou nekonečného comicsového stripu o detektivu Franku Kafkovi, který se podobá Dicku Tracymu, hitman Tracy Lawless, pracující pro šéfa podsvětí, je vlastně armádní zběh (Brubakerovo dětství strávené na vojenských základnách), otec Rileyho Richardse zemře na rakovinu apod. Všichni tři vyjmenovaní muži jsou pak na hony vzdáleni „posledním spravedlivým“ v prohnilém světě, jako je tomu v případě soukromých oček Phila Marlowa nebo Lew Archera z románů drsné školy americké detektivky. Daleko víc se hraje na notu Jamese M. Caina a románů Jamese Hadleyho Chase (v této souvislosti doporučuji zejména odeonský svazek 3x ve slepé uličce), jejichž hrdiny jsou obyčejní chlápci, kterým totálně zamotá hlavu buď osudová žena, nebo vidina balíku dolarů. Tracy Lawless (segment Hříšníci přímo navazuje na příběh pomsty Lawless z prvního omnibusu) je zase ranař, který se najde až při pátrání po pachateli vražd známých postav místního podsvětí. Takové „svaly místo mozku“, které své okolí nakonec překvapí úsudkem a buldočí vytrvalostí, jsou typické pro spisovatele Jamese Ellroye (L.A. Přísně tajné nebo Black Dahlia).

Vlivy jsou rozpoznatelné, ale to neznamená, že by Brubaker byl jen průměrný epigon výše jmenovaných autorů. Naopak, jako vypravěč se dostal do špičkové formy. V Criminal: Každý je zločinec byla z hlediska narativní struktury nejvíce ambiciózní poslední část Mrtví a umírající. V tomto svazku před čtenářem nejprve zdařile vykreslí postavu policií šikanovaného ztroskotance Kurtze, jehož život ovládne párek zločinců, načež potvrdí známou pravdu: nikdy nevěř vypravěči v první osobě. Výborným (i když ne úplně originálním) nápadem je zapojení comicsového detektiva Franka Kafky, který svému autorovi radí v kritických situacích. Na rozdíl od Allenovy divadelní hry Zahraj to znovu, Same, kde se hlavnímu hrdinovi zjevuje představitel drsných chlapíků Humphrey Bogart, aby ho na základě svých rolí instruoval, jak má jednat se ženami, Zlá noc není zdaleka taková legrace.

Jestliže je Kurtz posedlý „dámou v nesnázích“, Tracy Lawless má jiný problém, spí totiž se šéfovou manželkou. Sebastian Hyde se sice domnívá, že zabiják udržuje vztah s jeho dcerkou, ale když přijde na lámání chleba, je to skoro prašť jako uhoď. A ženy hrají důležitou roli i v příběhu Rileyho Richardse, muže, který se oženil se sexuálně agresivní dívkou z bohaté rodiny a teď přemýšlí, jak to udělat, aby se manželky zbavil, ale peníze mu zůstaly. V Poslední(m) z nevinných se Brubaker často vrací do minulosti, aby ozřejmil vztahy a motivace jednotlivých postav, jež se vesměs znají od školních let, roztrousil motivy, které se posléze spojí do kompaktního a logického celku. Právě v posledním segmentu se ukazují výhody, které v takto vedeném vyprávění plynou z užití sekvenčního umění. Kongeniální Brubakerův spolupracovník Sean Phillips samozřejmě výtvarně pokračuje v nastoleném trendu: nekonají se žádné experimentální výboje s roztříštěnou strukturou, příběhy jsou podávány prostřednictvím pravidelně uspořádaných panelů, zásadní roli hrají ponuré a studené barvy vytvářející noir atmosféru (k osvědčenému Valu Staplesovi se přidal legendární kolorista Dave Stewart). Retrospektivní pasáže ze života Rileyho a jeho spolužáků mají ale jiný nádech. Kresba je náhle jednodušší a barvy mnohem světlejší a „jásavější“, jako by šlo o úplně jiný comics o středoškolácích (a pro středoškoláky), kteří řeší banální problémy odpovídající jejich věku (inspirace Archie comicsy je jasná). Napětí pak vzniká z kontrastu minulosti plné příslibů do budoucna (optimistická 60. léta) a mrazivé přítomnosti zasazené do roku 1982. Prolnutí obou stylů na poslední stránce patří k jedněm z nejvíce znepokojivých závěrů, s nimiž jsem se zatím v comicsu setkal.

Deluxe edice opět nezapomíná ani na tučnou várku bonusů. Vedle galerie obálek a dvoustránkového comicsového traileru tu máme také vyznání Eda Brubakera jeho dětským literárním láskám (obávám se ale, že tyto knihy pro mládež jsou u nás naprosto neznámé). Báječné jsou Phillipsovy obrázky na motivy oblíbených noirových filmů a jejich hereckých představitelů, výtvarník dává letmo a bez komentáře nahlédnout i do procesu vzniku comicsu. Jisté rozčarování tak přináší jen bonusový kraťas 21st Century Noir, který stojí na samé hraně plagiátu úchylné Millerovy povídky Tátova holčička ze sbírky Chlast, děvky a bouchačky.