Kmeny: Hudba, pěsti a Star Wars

REFLEXE prvních 4 dílů dokumentárního cyklu Kmeny – KRISTÝNA MICHALIČKOVÁ –

Hudba, pěsti a Star Wars. I tak by se daly označit první čtyři z celkem šestnácti připravovaných dílů dokumentárního cyklu Kmeny, který se snaží zmapovat podoby subkultur v českém prostředí v návaznosti na stejnojmennou publikaci Vladimíra 518, jenž je také jedním z iniciátorů a zároveň aktérů tohoto dokumentárního projektu.

Proniknout do prostředí přehlížených nebo dokonce odsuzovaných skupin se samo o sobě jeví jako velmi odvážný počin, který je u nás a v dnešní době vůbec rozhodně třeba ocenit. Ale podobně jako řada dalších projektů, ani tento se neobešel bez ošemetných problémů, jež možná pokřivily původní nadšení. V případě Kmenů se jednalo především o financování projektu, které se mj. stalo tématem jednoho z dílů Konfrontace Petra Fischera (online dostupný zde). Otázka, zda se využívání soukromých finančních zdrojů projevuje na finální kvalitě a věrohodnosti projektu více, než v případě využití státní podpory, je rozhodně problém hodný rozmanité diskuze. Na druhou stranu ale odvádí pozornost od podstaty věci, a sice že vznikl ambiciózní projekt, který rozhodně stojí za zmínku bez ohledu na jakékoli podmiňující kategorie kladené na diváky.

Punkový začátek

Hned první díl v režii Daniely Gébové, mapující komunitu punku v českém prostředí, stanovuje nejen koncept celého dokumentárního cyklu, ale v podstatě nastoluje zásadní otázku, která se následně objevuje v dalších dílech Kmenů. Co vlastně daná subkultura znamená pro své příznivce jakožto jednotlivce? Je vůbec možné ji jednoznačně definovat?
V rámci všech nadcházejících dílů máme jako diváci možnost najít během dvaceti šesti minut odpověď. Nikdy si však nemůžeme být jisti, zda je alespoň z části pravdivá. Z hlediska toho, co v rámci Kmenů vidíme, můžeme téměř vždy zapochybovat o tom, zda právě takto dané subkultury a její členové vypadají nebo se tak chovají. Jen velmi těžko můžeme v tak krátkém časovém rozmezí a bez předchozí zkušenosti s daným tématem proniknout do podstaty problému. I přesto nám mohou Kmeny jako takové doslova zbourat stereotypní představy o lidech či jejich činnosti, která se vymyká tomu, co je obecně považováno za normální.

Z hlediska koncepce Kmenů obvykle sledujeme údajně běžný život dvou postav dané skupiny. Jedna postava představuje „starého pardála“ a druhá nováčka, který si teprve získává patřičný respekt. V prvním dílu tak vidíme alkoholického veterána punku a zároveň mladého abstinujícího veganského bubeníka. Přiznejme si, kolik lidí si pod slovem punk představí veganskou stravu? Obměnou této koncepce je pak zobrazení kolektivní postavy v rámci sledované skupiny. Tu představuje hned druhá část věnující se hooligans.

Pojď si kopnout

Řada lidí chápe členy hooligans především negativně. Obvyklým předpokladem je, že se jedná o partu výtržníků, která při fotbalovém zápase zdevastuje stadion. Přestože i to se stává, a u nás bohužel nezřídka, je třeba brát ohled na to, že jsou fanoušci a fanoušci. V dokumentu Jiřího Volka sledujeme paralelně fanoušky Plzně neboli „Výjezďáky“, kteří s oplzlou písní na rtech a plechovkou piva v pravici cestují na zápas, a zároveň skupinu pravých hooligans, které čeká jejich vlastní souboj, a sice s klanem soupeřícího fotbalového týmu.

Ačkoliv samotným pravidlům a hierarchii hooligans se dokument příliš nevěnuje, je z řady záběrů patrné, že zdánlivě nezkrotná banda bouchačů, kterou fotbal zajímá prakticky minimálně, funguje na základě jistých zásad, které není dobré porušovat. Nehledě na to, že své místo zde má i smysl pro čest. I přesto ale, zejména díky amatérským záběrům z mobilu, při kterých sledujeme předem domluvené a skutečně brutální souboje různých klanů, nám bude, ovšem kromě zasvěcených členů, pravděpodobně unikat smysl těchto spolků. Stejně tak v případě záběrů na projevy agrese mezi fanoušky na tribuně, které pohání alkohol v kombinaci s adrenalinem.

Od rapu do jiného světa

Pokud zrovna nejste příznivci punku nebo nestojíte o šarvátky hooligans, bude to možná rap, který přiláká vaši pozornost. Dokumentární snímek Bohdana Bláhovce by se dal označit jako svědectví, které především boří mýty o tom, jaký je život člověka, jenž svůj život zasvětil rapu. Zatímco sledujeme „běžný“ den zkušeného a debutujícího rapera, vnímáme zároveň působivý komentář Vladimíra 518 v podobě rapovaných glos, které rámují průběh celého filmu a v podstatě vypovídají o podstatě rapu, která se jeví jako zcela odlišná od mnohých předpojatých představ.

Kdokoli z nás by si mohl představit drsné hochy rapující své životní pravdy ve společnosti sexy „kočiček“. Prostřednictvím tohoto filmu však máme možnost vidět, že raper může být i obyčejný chlápek s igelitkou, kterého prostě jen mineme na ulici, ale který ještě tentýž večer vběhne sebevědomě na podium, kde se pro své fanoušky díky svým textům stává pánem okamžiku.

Od raperů se Kmeny následně dostanou k dílu s názvem Cosplay. Pro někoho možná zcela neznámý pojem. Jeho podstatou je, že se můžete stát svou oblíbenou postavou, ať už z fantasy či sci-fi příběhů, pokud si ovšem dokážete masku svého hrdiny vyrobit. Jak uvádí jedna z aktérek čtvrté části Kmenů v režii Jana Strejcovského, kdo chce dělat cosplay, musí být alespoň částečně všestranně umělecky nadaný a zároveň mít to pravé nadšení, aby dokázal masku vytvořit a následně se skrze ni skutečně stát danou postavou. „Je to divadelní performance“, zmiňuje další z aktérů s kostýmem Darth Vadera v pozadí.

Navzdory mylným předpokladům se tak rozhodně nejedná o zábavu povalečů. Naopak. Již 25. března můžeme v dokumentu Jana Strejcovského pozorovat, že cosplay sdružuje řadu kreativních lidí, přičemž pro každého z nich může mít tato činnost jiný význam.

Zpět ke kořenům

Jak už bylo zmíněno na počátku, to, co Kmenům nelze vytknout, je odvaha a snaha přiblížit široké veřejnosti životy a postoje lidí, kteří mnohdy jen kvůli neochotě většiny porozumět stojí na pomyslných hranicích naší společnosti. Na druhou stranu, a na to by se nemělo zapomínat, mají-li být Kmeny skutečně krokem vpřed, měly by si i nadále udržet snahu neobhajovat a především nezobrazovat dané skupiny v lepším světle, než ve skutečnosti jsou. Nikoliv proto, že si to z nějakého důvodu nezaslouží, ale právě proto, že účel splní pravděpodobně pouze ve chvíli, kdy zobrazí podstatu věci zcela bez příkras v její jedinečnosti, ať už se nám výsledek líbí nebo ne. Jedině tehdy možná i u největších pochybovačů zmizí palčivé myšlenky na fakt, že to, co nám Kmeny ukazují, může být ve skutečnosti velmi vzdálené od reality.

Kmeny

Punk – režie: Daniela Gébová, kamera: Ferda Mazurek
Hooligans – režie: Jiří Volek, kamera: Marek Dvořák, Marek Brožek, Pavel Kapička, Jan Skriečka
Rap – režie: Bohdan Bláhovec, kamera: Marek Dvořák
Cosplay – režie: Jan Strejcovský, kamera: Vítek Hradil, Marek Dvořák, Filip Marek Námět: Vladimír 518
Dramaturgie: Ivo Bystřičan
Dramaturgie ČT: Filip Novák
Česká republika, Česká televize (2015), 16×26 minut