La Película slaví 10. narozeniny. S Banderasem
POZVÁNKA na 10. ročník festivalu LA PELÍCULA (Praha, Brno, Ostrava, Hradec Králové) – JANA BÉBAROVÁ –
I když se do oficiální kinodistribuce příliš nedostávají, španělské filmy se u nás těší velké oblibě. Jejich výkladní skříní je v Česku filmový festival La Película, který do naší republiky už deset let přiváží pozoruhodné snímky nejen ze Španělska, ale i z ostatních španělsky mluvících zemí. Letošní jubilejní ročník startuje 17. února ve Světozoru a do konce měsíce jej budou hostit i další tři města: Brno, Ostrava a Hradec Králové.
Dramaturgickým klíčem La Películy je tradičně rozmanitost. Cílem přehlídky je představit divákům soudobé trendy v kinematografiích Španělska a Latinské Ameriky, ukazovat filmy s provokativními a aktuálními tématy, které hýbou společenským děním. Originalita a svéráznost hraje prim. Vedle autorských, artových počinů však festival nevynechává ani žánrovou tvorbu – vážný tón odlehčí bláznivé komedie a ke slovu se dostanou i divácky populární road movies. Každý si tak v programu může najít to své.
A na co se tedy v rámci 10. ročníku můžeme těšit? Níže představuji kompletní line-up v čele s desítkou filmů ze Španělska:
#1 Arktida (Ártico, 2014)
Oceňovaný španělský film Arktida režiséra Gabriela Velázqueze, který má na svém kontě zvláštní ocenění z berlínské sekce Generation, si pořadatelé vybrali pro slavnostní zahájení v pražském Světozoru. Čeští novináři měli to privilegium jej vidět v rámci tiskové konference. Sama za sebe tak můžu konstatovat, že tento minimalistický portrét frustrující životní situace mladých Španělů konfrontovaných s ekonomickou krizí oslňuje fascinujícími obrazy přírodních scenérií a v hloubavých divácích bezesporu zanechá silný dojem.
#2 V podivné zemi (En tierra extraña, 2014)
Ekonomickou krizi reflektuje i dokument známé španělské režisérky Icíar Bollaín (Její oči, A také déšť). Ve svém nejnovějším filmovém projektu se rozhodla postihnout důvody, které sta tisíce Španělů vedly k odchodu z vlasti za prací, především do Anglie, a to i s vědomím, že v cizině budou nuceni vykonávat povolání neadekvátní svému vzdělání. Režisérka prohlásila, že jí nejvíce během natáčení zasáhlo, jak se u zpovídaných mísí stesk po rodné zemi a zároveň zklamání, že ta jim neposkytuje žádnou budoucnost.
#3 Blesk (El Rayo, 2014)
Téma emigrace rezonuje i v tragikomické road movie režisérské dvojice Fran Araujo – Ernesto de Nova, v níž vystupuje reálná postava marockého emigranta, který do Španělska přijel bez ničeho a vracel se pouze s traktorem. Když se tvůrci dozvěděli o jeho osudu, rozhodli se s ním odjet do Maroka. Blesk je výsledkem této cesty po vedlejších silnicích vedoucích skrz Pyrenejský poloostrov k pobřeží. Protagonista filmu je jakýsi moderní Don Quijote, který vymýšlí desítky strategií, aby zvítězil a dokonal svou cestu, protože na jejím úspěchu závisí budoucnost jeho rodiny.
#4 Vyjednávač (Negociador, 2014)
Souvztažnost ke španělským reáliím má i snímek Borjy Cobeagy, který byl loni uveden na prestižním festivalu v San Sebastianu. Vyjednávač balancující na hraně fikce a dokumentu vychází z událostí, k nimž došlo v letech 2005-06, kdy předseda baskické socialistické strany PSE Jesus Eguiguren přistoupil na dialog s organizací ETA. Protagonista Cobeagova filmu je samozřejmě fiktivní, ale události a jejich forma mají odpovídat realitě.
#5 Budapešťský anděl (El Ángel de Budapest, 2011)
V reálných událostech je ukotvený i televizní snímek Budapešťský anděl vyprávějící příběh španělského velvyslance v Budapešti Ángela Sanze Brize, jež během 2. světové války zachránil více než 5 000 Židů před odsunem do vyhlazovacích táborů. Pořadatelé La Películy film do programu vybrali nejen pro samotné téma, ale i jako ukázku španělské televizní produkce, která filmy podporuje ve velké míře již od osmdesátých let minulého století.
#6 Černé diamanty (Diamantes negros, 2013)
Sociální snímek Miguela Alcantuda vypráví o dvou chlapcích – fotbalistech z Mali, kteří se na základě slibů evropského agenta nechají vylákat do Madridu. Jejich sny o růžové budoucnosti a vidiny snadného zbohatnutí v zaslíbené evropské zemi jsou však konfrontovány s krutou realitou. Velmi citlivě jsou ve filmu vykresleny kulturní rozdíly například ve vnímání rodiny, mezilidské pomoci nebo daného slova, což jsou vlastně hlavní příčiny prvních nedorozumění.
#7 10.000 km (2014)
Španělská „láska přes internet“. Portrét současné generace, jež je pomocí moderních komunikačních technologií schopna hravě překonat jakoukoliv vzdálenost. Film o vztahové krizi dvou milenců, z nichž jeden žije v Barceloně a druhý v Los Angeles, vychází z vlastních zkušeností režiséra Carlose Marquese-Marceta. 10.000 km je úvahou o zrádnosti oněch moderních komunikačních technologií, které nás snadno na chvíli oklamou, ale naše těla přesto trpí samotou či odcizením.
#8 Věčná láska (Amor eterno, 2014)
Originální a ambiciózní snímek vznikl v rámci stále oblíbenější španělské internetové platformy littlesecretfilm.com, která svými pravidly připomíná slavné dánské Dogma. Díla zde vytvořená jsou důkazy nebývalé tvůrčí svobody a někdy i originality mnohdy snad talentového tvůrce. Věčná láska je příběhem lásky profesora čínštiny a jeho studenta. Setkají se v lesním parku nacházejícím se v barcelonské čtvrti Montjuic. Hudbu k filmu složil španělský hudebník Don the Tiger aka Adrián de Alfonso považovaný za významného představitele barcelonské hudební undergroundové scény.
#9 Hlupáci a pitomci (Los tontos y los estúpidos, 2014)
Ambiciózní autorský počin Roberta Castóna si vysloužil srovnání s prací Larse von Triera, konkrétně jeho filmů Dogville a Manderlay. Své vztahové drama totiž Castón (v důsledku ekonomické krize a nedostatku financí) koncipoval jako divadelní představení. Struktura asketicky pojatého snímku spočívá v tom, že se u jednoho stolu sejdou herci, kteří mají dle pokynů režiséra předčítat scénář. Ačkoliv se nejdříve zdá, že jde o improvizaci, vše bylo dopředu jasně promyšleno a autor se spoléhá na to, že divák zapomene na neexistující dekorace, prostředí a exteriéry a jednoduše se nechá pohltit dějem.
#10 Stockholm (2013)
Prý je to provokativní film, který nikoho nenechá netečným. Příběh ze zdánlivě každodenního života vyšel z popudu natočit příběh o únosu, do něhož by bylo včleněné téma Stockholmského syndromu. Sledujeme především čistě psychologický film, který je postavený na principu, kdy divák je nucen přemýšlet spolu s postavami o nich, o jejich motivacích, způsobu uvažování a záměrech. Musí tedy vůči nim zaujmout stanovisko. Stockholm nechce nikoho nechat netečným. Zároveň jde o další příklad španělského autorského filmu nastupující filmařské generace.
A co dál?
Jednu z festivalových sekcí naplní výběr filmů Antonia Banderase, čerstvého držitele čestného ocenění Goya, jež uděluje španělská filmová akademie. Celosvětově známého španělského umělce La Película představí v době jeho hereckých začátků – uvede muzikálovou komedii z doby frankismu Faraonův dvůr (1985), Slast ze zabíjení (1987) s Banderasem v netypické roli krutého zabijáka vraždícího pro radost a u nás téměř neznámý snímek Kdyby ti řekli, že jsem padl (1989). V programu bude i jeden z jeho novějších filmů Kůže, kterou nosím (2011), u kterého se po letech sešel se svým oblíbeným režisérem, jenž stál i u zrodu jeho kariéry, Pedrem Almodóvarem. Cyklus uzavírá bláznivá komedie Letní déšť (2006), kterou Banderas sám režíroval.
Z latinskoamerických filmů La Película uvede na Oscara nominovanou argentinskou černou komedii Divoké historky (2014), jíž koprodukovali bratři Almodóvarovi, dále filmovou mozaiku ze současné Kuby Kde je Esther? (2013), oceňovaný chilský snímek Psí maso (2012) o týdenním výseku ze života jednoho muže skrývajícího temné tajemství a venezuelský film Příšerný vlasy (2013) o devítiletém chlapci řešícím problém svých neposlušných vlasů v kontextu neutěšených sociálních poměrů v sídlištním komplexu na okraji Caracasu.
Upřímně mě láká všechno. A vás?
La Película 2015
Kino Světozor, Praha: 17–22. 2. 2015
Kino Scala, Brno: 19–22. 2. 2015
Bio Central, Hradec Králové: 26–28. 2. 2015
Minikino, Ostrava: 23–25. 2. 2015
Web, Facebook