What is love? Baby, don’t hurt me…

RECENZE: Love (režie: Gaspar Noé, 2015) – JIŘÍ FLÍGL –

Novinka věhlasného Gaspara Noého představuje po Životě Adele Abdellatifa Kechiche a Nymfomance již třetí (šestý, pokud bychom brali každý díl obou verzí Trierova projektu zvlášť) titul za poslední dva roky, který do artových kin láká nejen artové diváky na příslib otevřených sexuálních scén. S lehkou nadsázkou už můžeme hovořit o trendu, který má v principu blízko k fenoménu porno chick poloviny sedmdesátých let. Jenže zatímco tehdy pornografové po závratném úspěchu Hlubokého hrdla (Deep Throat, 1972) a Za zelenými dveřmi (Behind the Green Door, 1972) pochopili, že cesta k vysokým ziskům povede přes osobitě tvůrčí, až autorské a umělecké uchopení porna, dnes festivaloví velikáni hledají způsoby, jak na plátna artových kin dostat pornografické záběry.

Noého přístup vykazuje podobnosti s oběma předskokany, byť jeho snímek má více společného s Kechichovou cestou komornosti, intimity a velkých emocí než s Trierovým egocentrickým marketingovým projektem maskovaným za vypravěčsky komplikovaný encyklopedický hypertext. Ostatně sám říká, že léta snil o tom, že natočí „film, který by věrně zachycoval vášeň mladého zamilovaného páru i se všemi fyzickými i citovými výstřelky“. V tomto ohledu Love nejen že výtečně naplňuje řečený záměr, ale navíc představuje unikátní skloubení sexuality a pojednání o velké lásce a brázdách, které po ní zůstaly. Zatímco u Života Adele lze tvrdit, že tamní sexuální scény nejsou pornografické, protože jejich cílem není navodit vzrušení, nýbrž pouze zobrazit intimitu, Noé dosáhl toho, o co se pokoušelo mnoho pornografů zlaté éry, ale jen málokomu z nich se to povedlo v takové míře. Sex zde představuje neodlučitelnou součást vyprávění, váží se k němu klíčové dramatické peripetie a zvraty, profiluje postavy i jejich vztahy a při tom zůstává estetický, stimulující, ba dokonce v těch nejpamětihodnějších pasážích až pohlcující.

Na rozdíl od Trierových photoshopových kejklí v Nymfomance, kde diváci sledovali obnažené genitálie bezejmenných dublérů postprodukčně připlácnuté na těla evropských a amerických hvězd, Noé bez zbytečného promo humbuku prostě přichází s nekašírovanými reálnými těly i sexem. Bravuru a koncepčnost jeho tvůrčí vize pak stvrzuje způsob, jakým je snímá, jenž se odlišuje od většiny nejen soudobé pornografické produkce. Svou atmosférou a vyzdvižením vzrušení, slasti a jejich prožívání má Love oproti okázalé výkonnosti a frenetickému pohybu mainstreamového porna blízko k alternativní porno produkci, především pak k pornu feministickému. Nicméně režisérův dvorní kameraman Benoît Debie sexuální scény snímá takřka výhradně v polodetailech až celcích, navíc s úchvatně řešenými kompozicemi. Až na dvě výjimky, o kterých bude řeč později, tak film zůstává zcela prostý klinických detailů typických pro porno. Noé, jehož tvorbu charakterizují dlouhé záběry, mnohdy s kamerou v pohybu sledující postavy (což je i prostředek využívaný hojně v Love), překvapivě nechává sexuální scény odvíjet ve statických kompozicích, které často prostřihává jumpcuty. Ovšem ne za cílem porno fragmentarizace, nýbrž v zájmu dynamiky a atmosféry scény.

Konstatované postupy se zásadní mírou podílí na tom, že sex tentokrát opravdu vyznívá jako přirozená součást i expresivní zrcadlo vztahu. Kontext, podoba a intenzita styku, ale především vzájemná interakce a pohledy postav během něj, vizualizují dynamiku, proměny či výkyvy partnerského soužití, reflektují charaktery postav i jejich aktuální rozpoložení. Z těchto prvků Noé skládá příběh jednoho mladého muže, jeho dvou vztahů a jedné velké lásky, který se před diváky rozvíjí na přeskáčku skrze vzpomínky hlavního hrdiny. Nejprve sledujeme idylické výjevy občas narušené stíny osudové kolize. Následující první velký nepřerušovaný úsek vzpomínek ukáže zásadní událost, od níž se odvíjí hrdinův současný život, a dosadí poslední střípky do mozaiky kolem krachu vztahu. To je ale pouhý úvod, po němž následuje reminiscence nejrůznějších fází velké lásky dávno před jejím koncem.

Jestliže první třetina filmu malovala obrázek harmonického vyváženého vztahu, který jak mávnutím kouzelného proutku vzal za své, pak souvislejší ponor do minulosti předkládá adekvátnější kubistický portrét vášnivých, radostných či úsměvných chvilek, ale i kolizí, neshod, křivd a ubližování. Příznačně při tom více ve vlastních vzpomínkách začíná do popředí vystupovat hrdina a skrze nevěry, žárlivost, egocentričnost a nedostatečné sebevědomí se odhaluje jeho povaha, kterou do první fáze vzpomínání nehodlal vpustit. Ve výsledku tak Love nepřináší pouze smyslově intenzivní pojednání o jedné romanci, ale bere si za téma samotné vzpomínání na minulé lásky. Zároveň konstatuje, že praskliny v idyle nemusejí být následkem vyprchávání či otupování emocí, ale spíš je zapříčiňuje postupné projevování osobností milenců.

Stranou všeho výše řečeného má Love ještě ryze narcistní a poťouchlou rovinu. Ta se na jedné straně projevuje velkým množstvím odkazů a pomrknutí vztahujících se k režisérovi, dalším členům štábu či filmu samotnému. Z nich nejnabubřelejším je postava galeristy jménem Noé, kterou ztvárnil sám tvůrce. K tomu připočtěme řadu vějiček pro filmové luštitele začleněných do hrdinova pokoje v podobě plakátů, fotosek, obalů kazet či DVD, kde jedna stěna vyloženě představuje referenční body k samotnému projektu Love. Hlavní hrdina coby aspirující filmař také ve vzletných frázích vyzdvihuje stejné filmařské vzory jako Noé a dokonce konstatuje autorův vlastní záměr natočit fyzický film o lásce. Polehčující okolností budiž, že Noé údajně hrdinu koncipoval coby amalgám projevů okoukaných u sebe i řady známých z branže, což slouží v zájmu profilace jeho pro vyprávění podstatné egocentričnosti. Samostatnou a ryze samoúčelnou kapitolou je dvojice detailních záběrů ejakulace přímo na kameru. Byť v nich přijde nejvíce ke slovu 3D projekce, v jinak nevulgárním snímku představují ryze pubertální jízlivost. Při těchto pasážích si bohužel divák uvědomí, že kromě bravurního realizování původní ambice si Noé neodpustil, aby se do díla více neobtiskl a nedostál svému věhlasu konfrontačního provokatéra.

Love

Režie a scénář: Gaspar Noé
Kamera: Benoît Debie
Střih: Denis Bedlow, Gaspar Noé
Hrají: Aomi Muyock, Karl Glusman, Klara Kristin a další.
Francie, Belgie, 2015, 135 minut
Premiéra v ČR: 17. 9. 2015  (Aerofilms)