Zlatá palma in progress
V neděli 24. května v podvečer byly v Cannes rozdány ceny jednoho ze tří nejprestižnějších filmových festivalů na světě. Kdyby porota, v jejímž čele stáli bratři Coenové, brala v potaz zprůměrovaná hodnocení kritiků, nejspíš by o Zlatou palmu usilovalo lesbické drama Todda Haynese s Cate Blanchett Carol nebo tchajwanská šermovačka Vrah (The Assassin). Ze závěrečného ceremoniálu si ale navzdory adoracím první jmenovaný snímek odnesl trochu očekávaně „jen“ cenu za nejlepší ženský herecký výkon, ale trochu překvapivě jej dostala místo Blanchett její filmová partnerka Rooney Mara, která se ještě podělila o cenu s Francouzkou Emmanuelle Bercot (Můj král; Mon roi). Mezi favority byli počítáni všichni tři Italové, ale nakonec si žádný z nich neodnesl cenu od statutární poroty.
V průběhu festivalu se pak objevil v soutěži černý kůň v podobě filmu debutujícího Maďara Laszla Nemese Saulův syn. První informace o něm nepřesně naznačovaly, že půjde o příběh člena sonderkommanda (skupina vězňů, která měla za úkol likvidovat těla zavražděných) v Osvětimi, který v plynové komoře pod hromadou těl najde ještě živého chlapce a pokusí se ho zachránit. Tato zápletka, která by připomínala výchozí konflikt v americkém filmu Šedá zóna z roku 2001, se ale nakonec ukázala jako omyl. Místo záchrany jde o snahu nalezeného, ale už mrtvého chlapce pohřbít podle židovských rituálů, což je nepoměrně střízlivější a hlubší konstrukce příběhu. Nemes před psaním scénáře studoval archivní výpovědi členů sonderkommand a podle všeho zrekonstruoval dění ve vyhlazovacím táboře za pomocí dějů, které se odehrávají mimo zobrazený výsek plátna nebo alespoň v jeho neostrosti. Nebývá ale zvykem, aby byl porotou oceněn rovnou první film, takže si Saulův syn nakonec odnesl „jen“ Grand prix. A k ní ještě nestatutární cenu FIPRESCI.
Druhá nestatutární cena, cena ekumenické poroty, tedy poroty hledající duchovní přesah filmu, putovala nakonec přeci jen do Itálie. Nanni Moretti tuto porotu zaujal svým částečně autobiografickým dramatem Má matka (Mia Madre). Porota své rozhodnutí zdůvodnila slovy: „Velmi dobře řemeslně udělaný, jemný film naplněný humorem, který elegantně objevuje lidskou cestu k novým začátkům skrze ztráty.“ Ekumenická porota ještě zvláště zmínila film Taklub filipínského režiséra Brillante Mendozy a francouzské drama Zákon trhu (La loi du marché) Stéphana Brizého. Za něj si ještě navíc odnesl Vincent Lindon cenu za nejlepší mužský výkon.
Cenu poroty získal i film řeckého autora Yorgose Lanthimose Humr (The Lobster). Za černého koně byl od počátku soutěže považován i snímek Mexičana Michela Franca Chronic o péči o dlouhodobě nemocného. Ten si nakonec odnesl cenu za scénář. Čestnou palmu převzala legendární Agnés Varda. Ta sice několik svých filmů v Cannes uváděla, ale nikdy hlavní cenu soutěže nezískala.
Zlatou palmu za krátký film porota přiřkla Libanonci Ely Dagherovi za jeho patnáctiminutový animovaný film Waves´98, který se odehrává na předměstí rozděleného libanonského hlavního města Beirutu. Krátké filmy ale soutěžily ještě ve studentské sekci Cinéfondation. Zde prezentovali svůj film Retriever i studenti FAMU Tomáš Klein a Tomáš Merta. Mezi oceněné se ale nedostali. Prvenství získal americký film o patnáctileté dívce, která se vrací do školy poté, co někdo sdílel na internetu její intimní video. Snímek lakonicky nazvaný Share natočila studentka amerického kurzu AFI Pippa Bianco.
Zlatou palmu v hlavní soutěži nakonec porota možná trochu překvapivě přisoudila novému filmu Jacquese Audiarda Dheepan. O filmu vyprávějícím příběh bývalého bojovníka ze srílanské občanské války, který začíná nový život na pařížském předměstí, se dlouho spekulovalo v souvislosti s tím, že není finálně sestříhaný a je prezentován jako jakýsi festival cut, který bude časem teprve finalizován, jak se to nakonec stalo před dvěma lety s Život Adéle. Pokud tomu tak skutečně bylo, budí to nemalé rozpaky, protože tak v Cannes proti sobě stojí hotové a vycizelované filmy jedněch tvůrců a pak jakési rozpracované koncepty autorů, pro které má festival slabost. Prošla by nedodělaná verze střihu třeba Nemesovi? Nebo je to tak, že je jako nehotový je oceněný film silnější než většina hotových? V souvislosti s tím by se asi dalo i znovu uvažovat nad tím, proč výběrčí festivalu neměli v den tiskové konference hotovou sestavu a pak do ní doplňovali většinou především zavedená jména. Bylo takových festival cutů v nabídce víc? Porota nicméně ke svému výběru poskytla ústy bratrů Coenových následující vysvětlení: „Rozhodnutí udělit Zlatou palmu Dheepanovi bylo učiněno velice rychle. Všichni jsme byli zasaženi námětem toho filmu. Bylo tu spoustu filmů, které se líbily jednotlivým členům poroty, ale všichni jsme se shodli na tomto.“
Už o den dříve byly rozdány ceny ve vedlejší sekci Un certain regard. Předsedkyně poroty, herečka Isabella Rossellini ohodnotila rozmanitost výběru 19 filmů přirovnáním k průletu nad planetou a jejími obyvateli, kterou by podle ní nepohrdli ani kulturní antropologové. Nakonec se ale jistý pohled poroty zastavil nad severskou ostrovní zemí a hlavní cenu sekce si odnesl film islandského absolventa FAMU Grímura Hákonarsona Berani (Hrútar). Drama o dvou bratrech, kteří musí zapomenout na staré spory a spolu zachránit svá stáda beranů. I cena poroty putovala do Evropy a odnesl si ji film Vysoké slunce (Zvizdan) chorvatského režiséra Dalibora Mataniče. Za nejlepšího režiséra v sekci byl porotou vybrán Kiyoshi Kurosawa, cenu za talent přebral Rumun Cornel Porumboiu a jako slibní autoři do budoucnosti byli označeni Ind Neeraj Ghaywan a Íránka Ida Panahandeh.
Nezávislá paralelní sekce pod názvem Týden kritiky končila už 22. května, tedy dva dni před předáváním hlavních cen. Velkou cenu Nespress spojenou s finančním obnosem 10 tisíc eur porota přisoudila argentinsko-brazilskému snímku Paulina režiséra Santiaga Mitreho, příběhu právničky, která se vzdá své slibně rozvíjející kariéry a odejde učit do chudého regionu Argentiny. I druhá cena poroty Týdne kritiky, cena France 4 Visionary určena pro autory debutů nebo druhých filmů patřila filmu z jižní Ameriky. Kolumbijský film Země a stín (La tierra y la sombra) je příběhem starého farmáře, který se vrací do domu, kde dnes žije jeho na smrt nemocný syn a který se nachází ve zničené krajině. Tento film navíc získal ještě cenu označovanou jako Camera d´or, která je udělována filmům napříč sekcemi. Za nejlepší krátký film pak byl označen italský snímek Plané neštovice (Varicella).
Před projekcí filmu Mustang v sekci Quinzaine des realisateurs. Foto: Deborah Zieba
Nezávislá sekce Quinzaine des reálisateurs je naopak striktně nesoutěžní a filmy v ní promítané tak mohou dostat jen nestatutární ceny. Dá se tedy jen mluvit o tom, které filmy tu zaujaly víc a které méně. Twitter Eurimages tak například v průběhu týdnu oznamoval, že nový film Belgičana Jaca van Dormaela Úplně nový zákon (Le tout nouveau testament) byl prodán do padesáti zemí a belgický deník De Standaard referoval o jeho bouřlivém přijetí. Satira, která ukazuje Boha, jak se svým synem žije v Bruselu a odsud řídí svět, prý ale není podle van Dormaela zaměřená proti náboženství. Podle ohlasů zaujal i první díl z třídílného a skoro šestihodinového portrétu současného Portugalska Arabské noci (Arabian Nights vol. 1, The Restless) od Miguela Gomese a pochopitelně se mluvilo i o novém filmu Arnauda Desplechina Tři vzpomínky z mého mládí (Trois souvenirs de ma jeunesse). Za smutnou tureckou sladkost označil The Guardian turecký film debutujícího režiséra Denize Gamze Erdüvena Mustang, který vzbudil pozornost nejen energickým vystoupením jeho mladých hereček před jeho projekcí. Příběh se točí kolem pěti sester, jejichž nevinná hra s chlapci cestou do školy způsobí v malé severoturecké vesnici skandál, který nakonec dovede jejich rodiče k zavření dcer do domácího vězení a k domlouvání sňatků.
Ocenění v Cannes přehledně
Zlatá palma: Dheepan (režie: Jacques Audiard, Francie), v české distribuci uvede FilmEurope
Grand Prix: Saulův syn (Saul Fia, režie: Laszlo Nemes, Maďarsko), v české distribuci uvede FilmEurope
Cena poroty: Humr (The Lobster, Yorgos Lanthimos, Irsko, Velká Británie, Řecko, Francie, Nizozemí), v české distribuci uvede FilmEurope
Zlatá palma za krátký film: Waves´98 (režie: Ely Dagher, Libanon, Katar)
Nejlepší scénář: Michel Franco za Chronic (Mexico), v české distribuci uvede FilmEurope
Nejlepší režie: Hou-Hsia Hsien za film Vrah (Nie Yinniang, Tchaj-wan, Čína, Hong-kong, Francie), v české distribuci uvede FilmEurope
Nejlepší ženský výkon: Emmanuelle Bercot za film Můj král (Mon roi, Francie) a Rooney Mara za film Carol (Velká Británie, USA)
Nejlepší mužský výkon: Vincent Lindon za film Zákon trhu (La loi du marché, Francie)
Cena Fipresci: Saulův syn (Saul Fia, režie: Laszlo Nemes, Maďarsko)
Cena ekumenické poroty: Má matka (Mia Madre, režie: Nanni Moretti, Itálie)
Speciální zmínka ekumenické poroty: Taklub (režie: Brillante Mendoza, Filipíny) a Zákon trhu (režie: Stephan Brizé, Francie)
Camera d´or: Země a stín (La tierra y la sombra, režie: Cesar Augusto Acevedo, Kolumbie, Francie, Nizozemí, Chile)
Sekce Un Certain Regard
Cena sekce Un Certain Regard: Berani (Hrútar, režie: Grímur Hakonarson, Island)
Cena poroty: Vysoké slunce (Zvizdan, režie: Dalibor Matanič, Chorvatsko, Slovinsko, Srbsko)
Cena za režii: Cesta na pobřeží (Kishibe no tabi, režie: Kiyoshi Kurosawa, Japonsko, Francie)
Cena Un Certain Talent: Poklad (Comoara, režie: Corneliu Porumboiu)
Slibná budoucnost, cena ex-aequo: Nahid (režie: Ida Panahandeh, Írán) a Maasan (režie: Neeraj Ghaywan, Indie, Francie)
Sekce Cinéfondation
- Cena: Share (režie: Pippa Bianco, USA)
- Cena: Ztracené královny (Locas perdidas, režie: Ignacio Juricic Merillán, Chile)
- Cena: Victor XX (režie: Ian Garrido Lopéz, Španělsko)
Sekce Týden kritiky
The Nespresso Grand Prix Award: Paulina (režie: Santiago Mitre, Argentina, Brazílie, Francie)
France 4 Visionary Award: Země a stín (La tierra y la sombra, režie: Cesar Augusto Acevedo, Kolumbie, Francie, Nizozemí, Chile)
The SonyCinealta Prize pro krátký film: Plané neštovice (Varicella, režie: Fulvio Risuelo, Itálie), k vidění na retrospektivě Týdne kritiky v Ponrepu
SACD Award: Země a stín (La tierra y la sombra, režie: Cesar Augusto Acevedo, Kolumbie, Francie, Nizozemí, Chile)
Canal+ Award: Ramona (režie: Andrei Cretulescu, Rumunsko), k vidění na retrospektivě Týdne kritiky v Ponrepu
Sekce Quinzaine des realisateurs
Nestatutární ceny:
SACD Prize: Tři vzpomínky na mé mládí (Trois souvenirs de ma jeunesse, režie: Arnaud Desplechin, Francie), v české distribuci uvede Artcam
Europa Cinamas Label Award: Mustang (režie: Deniz Gamz Erdüven, Turecko)
Art Cinema Award: Objetí Hada (El abrazo de la serpiente, režie: Ciro Guerra, Kolumbie)
Další ceny
Queer Palma: Carol (režie: Todd Haynes, Velká Británie, USA)
Cena Vulcan pro nejlepší technickou profesi: Tamas Zányi za zvuk k filmu Syn Saula
Cena poroty Palm Dog: Lucky Multipoo za film Arabské noci
Fotografie: AFP/Anne-Christine Poujoulat a Valery Hache, Deborah Zieba.
Autor
