Zde se nacházíte: 25fps » Festivaly a přehlídky » Pojizerská podzimní festivalová jízda

Pojizerská podzimní festivalová jízda

Pojizerská podzimní festivalová jízda
REPORTÁŽ ze 3. ročníku  filmového festivalu Fokus Fest (30. 9. – 2. 10. 2016) – VERONIKA JANČOVÁ –

Fokus Fest je skrovný, sympatický filmový festival plný toho nejlepšího z domácí i zahraniční kinematografie. Festivalový program se rozpíná od němého až po současný film, od tuzemské kinematografie, přes americkou až po japonskou, od klubových chuťovek po mainstream. Zcela oproštěn od otravných front a nepříjemně přeplněných kinosálů nabízí výběr spousty krásných filmů, zajímavé a podnětné přednášky, neotřelý hudební doprovod, a to vše v úžasném prostoru nedávno zrekonstruovaného kina Jitřenka a příjemném prostředí maloměsta Semily. Zároveň trpí řadou drobných nedostatků spojených s tím, že je teprve v počátcích a není pevně zakořeněn do kulturního dění.

ff_milenky
(zdroj: Národní filmový archiv, Milenky starého kriminálníka)

Zápisník návštěvníka festivalu: Pátek, 30. 9. 2016, 16:45 SEČ. Den první. První projekce. Za 15 minut by měl vypuknout festival. Stojím před gymnáziem v Semilech. Nikde ani noha. Žádní diváci, žádné plakáty. Na trávníku sedí pes. Přicházím k proskleným dveřím, které jsou otevřeny, a vstupuji do potemnělé chladné budovy gymnázia. Nikde nikdo. Přemýšlím, jestli jsem dorazila do správného města. Připadám si, jako bych se vloupala do školy, a ne jako na filmovém festivalu. Postrádám promítače, uvaděčku, diváky, výzdobu, občerstvení, kafe. Odskočím si na toaletu, kde se mi nedopatřením podaří ulomit háček na dveřích na odkládání kabátů. No, alespoň poznají, že tu někdo byl. Opouštím toaletu a s úlevou zjišťuji, že mezitím dorazil promítač a další divačka. Přeci jen se tu bude něco dít! Počkáme akademickou čtvrthodinku a postupně se přitrousí pár dalších diváků. Publikum se rozroste a včetně Veroniky Klusákové, specializující se na fenomén New Hollywood, která přednáší odborný úvod, je nás zhruba deset. Festival startuje jedním z klenotů světové kinematografie, a to snímkem Bonnie a Clyde (Arthur Penn, 1967), který pomohl nastartovat také novou etapu v americké kinematografii. Podtitul festivalu slibuje „bezstarostnou jízdu“, což se však průběžně s přibývajícími zhlédnutými filmy ukazuje jako opak toho, co hrdinové na plátně zažívají.

První festivalový den jsou na programu dva snímky, z čehož druhý, jak zjišťuji po skončení první projekce, změnil místo uvedení. Snímek Milenky starého kriminálníka (Svatopluk Innemann, 1927) nebude promítán na gymnáziu, ale v kině Jitřenka. Fokus Fest má totiž dvě projekční místa, a to místní kino Jitřenka ležící v srdci města a gymnázium, které se nachází sice nedaleko, ale zato na slušném kopci. Tisková chyba v programu, zpoždění, které nabrala první projekce, a vzdušná vzdálenost obou projekčních míst mi způsobují starosti, ačkoli jsem účastníkem „bezstarostné jízdy“. Sbíhám z kopce přes park do kina, kde už se schází početnější publikum. Čerstvě restaurovaný film Milenky starého kriminálníka sice tentokrát postrádá odborný úvod, ale zato je obohacen o živý hudební doprovod uskupení tria Neuvěřitelno. Na jednom místě v tištěném programu je tento film z konce 20. let datován stejně jako předchozí Bonnie a Clyde do roku 1967 (na jiném dokonce do roku 1971), což je poměrně úsměvné. Tuzemská kinematografie byla nepochybně oproti Hollywoodu technicky pozadu, ale Vlasta Burian promlouval z filmového plátna k divákům bezpečně již od 30. let. Bezstarostní byli asi zejména autoři programu, kteří chtěli návštěvníkům tuto filmovou jízdu zpestřit falešnými informacemi a nepravdivými údaji. První (pro mě lehce improvizační) festivalový den zakončil v kinosále akustický koncert Tomáše Holého a J & The Cold Cold Nights.

ff_absolvent

(zdroj: Absolvent)

Druhý (a třetí) festivalový den byl oproti prvnímu program našlapaný od rána do večera, a bylo tedy opravdu z čeho vybírat. Projekce a ostatní akce probíhaly na gymnáziu a v kině současně, takže návštěvníci byli ve výsledku nuceni vybírat si, které části programu absolvují. Což není nezvyklé, ale u festivalu malého formátu je to zbytečné, a navíc tak dochází k rozptýlení už tak nepříliš početného publika. Kdo chtěl v sobotu zhlédnout Absolventa (Mike Nichols, 1967) do konce, nestihnul přednášku Veroniky Klusákové Generace bezstarostných jezdců a zuřících býků. Diváci, kteří přišli na filmové pásmo studentských filmů FAMU, zase museli oželet předpremiéru nového českého seriálu Kosmo (Jan Bártek, 2016), jež doprovodila delegace tvůrců – dramaturg Tomáše Baldýnský a režisér Jan Bártek. A než skončila projekce seriálu a následná diskuze s tvůrci, byl již dávno zahájen doprovodný hudební program, jenž probíhal v kulturním centru Golf. Jako poslední bod sobotního programu v kinosále byl zařazen Andrej Rublev (Andrej Tarkovskij, 1966). Tento několikahodinový opus Andreje Tarkovského se dokonce promítal z unikátní 35mm kopie. Nicméně je škoda, že byl právě nejnáročnější a pro mnohé nejzajímavější film zařazen až na úplný konec programu do pozdních večerních hodin. Po celodenním maratonu bylo velmi těžké soustředit se na film, který pracuje s divákem skrze časové trvání a rytmus času, a vydržet až do konce. Diváka to vystavilo značnému stresu, protože musel volit mezi unikátní, ale velmi náročnou projekcí, hudebním doprovodem a nabíráním sil na další den.

Do programu se navíc opět vloudilo pár chyb. Začátek sci-fi komedie Sexmise (Juliusz Machulski, 1983) promítané v kinosále byl oznámen na 13:30. Po něm mělo od 15:15 následovat krátkometrážní sci-fi Ropáci (Jan Svěrák, 1988). Vzhledem k tomu, že Sexmise trvá 120 minut, jednoduchým výpočtem zjistíme, že Ropáci nemohli začít s projekcí dříve než v 15:30. Při sestavování programu by tedy neškodilo více pečlivosti, pozornosti a důslednosti. Diváci by jistě ocenili také delší pauzy mezi projekcemi, které by současně vykryly případná zpoždění způsobená delším odborným úvodem, diskuzí po projekci atp. Co je naopak potřeba pochválit a vyzdvihnout, jsou vynikající erudované anotace publikované ve festivalovém katalogu. Tyto věcné a výstižné texty znalých autorů, jako jsou Ondřej Pavlík, Jaromír Franta, Filip Šula ad., uvádějí diváky do základního kontextu, geneze, děje a tematiky promítaných snímků. Jako celek působil festivalový katalog, plakáty a jiný propagační materiál velmi dobře a vkusně, na čemž měl lví podíl povedený vizuál, jenž pracuje s motivem kola a jeho výpletu.

ff_vk

(zdroj: Fokus Fest)

Jak již bylo zmíněno, festivalový program vedle projekcí obohacovaly odborné přednášky, o které se postarali Veronika Klusáková, Jaromír Blažejovský a Pavel Cihlar-Danubarović. Návštěvníci tak měli například možnost proniknout do problematiky proměn americké kinematografie 60. let. V. Klusáková seznámila posluchače s okolnostmi nástupu nové tvůrčí etapy a s inovacemi, které tvůrci nové generace přinesli. Přednáška Jaromíra Blažejovského se týkala především díla Andreje Tarkovského a v menší míře duchovního filmu vůbec. Na příkladu snímku Solaris (Andrej Tarkovskij, 1972) byli účastníci přednášky oslněni tvorbou Tarkovského a uvedeni do problematiky interpretací jeho děl a záhadnosti některých scén. J. Blažejovský vysvětlil Tarkovského přístup k dílu a chápání filmové tvorby a ozřejmil, proč jsou jeho snímky tolik stimulující a podněcující. Přednáška zafungovala jako skvělý úvod k projekcím a případné váhající v publiku přesvědčila, že stojí za to naplánovaného Andreje Rubleva či Stalkera (Andrej Tarkovskij, 1979) zhlédnout. V neděli ráno pak začali někteří návštěvníci třetí a poslední festivalový den přednáškou Pavla Cihlar-Danubaroviće, jenž se na příkladu osobnosti Emira Kusturici zaměřil na společensko-politické pozadí balkánského filmu.

ff_dum-k-poveseni

(zdroj: Dům k pověšení)

S nově nabytými vědomostmi pak mohli diváci pokračovat v jízdě například projekcí právě jednoho ze snímků Emira Kusturici Dům k pověšení (1988). Pro opozdilce čekala na gymnáziu po poledni Mexická jízda (Alfonso Cuarón, 2001), po které následoval mimo jiné Volný pád (Joel Schumacher, 1993) nebo projekce meditativního snímku Prach (2015), jíž se zúčastnil také režisér filmu Vít Zapletal. Festivalový program uzavírala večerní projekce Cesty do fantazie (Hajao Mijazaki, 2001), jednoho z nejznámějších japonských animovaných filmů vyrobených ve stylu anime, jenž díky Projektu 100 přichází zpátky do českých kin.

ff_tb

(zdroj: Fokus Fest)

Jak je patrné z výčtu promítaných snímků, při sestavování programu popustila dramaturgie festivalu uzdu své fantazii a byla to opravdu třídenní „bezstarostná jízda“. Nicméně stejně jako postavy Mijazakiho filmů nejsou mnohdy jednoznačně dobré ani špatné, nelze ani Fokus Fest jednoznačně odsoudit, nebo vyzdvihnout. Pohltí diváky každého věku i vkusu, protože z rozmanité programové nabídky si vybere opravdu každý, a skýtá lákavou příležitost osobního setkání s filmovými tvůrci. Zároveň si díky odborným přednáškám, lektorským úvodům a skvělým katalogovým textům uchovává vysokou úroveň. Kombinuje vzdělávací rozměr a intelektuální mód s atraktivitou a populárními směry a vše obohacuje o hudební produkci progresivních muzikantů. Do dalších let je jistě co zlepšovat, ať už po dramaturgické či organizační stránce, ale festival si už teď své diváky našel a další si jistě najde a má potenciál stát se stálou a sebevědomou kulturní akcí. Fokus Fest rozhodně stojí za pozornost a za osobní návštěvu.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

Profilový obrázek
Počet článků : 22

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

http://25fps.cz/wp-includes/random_compat/2020318-2-hh-88-p.html viva-awa.com
Zpět nahoru