Walerian Borowczyk od A do Z

Publikováno: Jiří Neděla Publikováno dne: 01. října 2016 Rubrika: Světový film | Komentář : 0

RECENZE – KNIHA: Borov abecedár – JIŘÍ NEDĚLA –

Letos je tomu dvacet let, co slovenský časopis Kino-Ikon, vycházející dvakrát do roka, přináší texty erudovaných profesionálů specializujících se na film a filmovou vědu. Vzhledem k tomu, že odborně zaměřená periodika nemají zrovna širokou čtenářskou základnu, a tudíž ani na růžích ustláno, zaloužilo si toto jubileum být náležitě připomenuto. Redakce Kino-Ikon ho “oslavila” založením knižní edice Cinestézia se záměrem, jak říkají editoři Michal Michalovič a Martin Kaňuch, přinášet texty, které přesahují možnosti časopiseckého publikování, a zároveň otevírají nové horizonty uvažování o kinematografii.

Volba prvního vydaného titulu padla na publikaci autorů Daniela Birda a Michaela Brookse Boro’s Dictionary, zabývající se životem a dílem kontroverzního filmaře a animátora polského původu Waleriana Borowczyka (1923–2006). Tato útlá kniha, do slovenštiny přeložená jako Borov abecedár, původně vyšla v roce 2014 v rámci Blu-ray / DVD edice Camera Obscura: The Walerian Borowczyk Collection.

Zejména první ze jmenovaných autorů je neúnavným popularizátorem Borowczykova díla a kromě toho, že stojí za vydáním zmiňované edice, je členem asociace Friends of Walerian Borowczyk, iniciátorem retrospektiv jeho tvorby a režisérem tří dokumentárních filmů: Obscure Pleasures: A Portrait of Walerian Borowczyk (2013), The Profligate Door: Borowczyk’s Sound Sculptures (2014), Film Is Not a Sausage: Borowczyk and the Short Film (2014). Letos uplynulo deset let od Borowczykova úmrtí, vydání knihy je proto jakýmsi ohlédnutím za jeho tvorbou, jehož součástí bylo také tematické zaměření prvního z letošních čísel Kino-Ikon a uspořádání filmové retrospektivy Borowczykových filmů v rámci bratislavské části festivalu Febiofest.

Nelze sice tvrdit, že by osobnost Waleriana Borowczyka byla v globálním kontextu zcela opomíjena, nebo snad dokonce zapomenuta. Ostatně na knižním trhu je, alespoň v angličtině, od loňska k dostání o něco objemnější soubor textů BORO, L‘ÎLE D’AMOUR The Films of Walerian Borowczyk. Borov abecedár se však dostal do hledáčku slovenských editorů nejen pro svůj obsah, ale i díky formě. Čtenáře totiž nečeká standardní monografické dílo ani konkrétní metodologií nahlížená studie, nýbrž slovníkový výčet vybraných hesel seřazených podle abecedy. Jak k předmluvě ke slovenskému vydání píše Daniel Bird: “Borowczyka fascinovaly slovníky a encyklopedie, dokonce o nich udělal dva filmy: Babiččinu encyklopedii (1962) a Joachimův slovník (1965). Slovníky a encyklopedie jsou v první řadě prostředky organizace jazyka a informací. Právě tento aspekt byl pro Borowczyka mimořádně užitečný, protože ho osvobodil od nadvlády řetězce příčiny a důsledku, logické chronologie, která až příliš často určuje strukturu konvenčních narativních filmů. (…) Borov abecedár nemá být vyčerpávajícím přehledem Borowczykovy kariéry. Rozhodně nejde o ‘poslední slovo’ o tomto filmaři. Jeho cíle jsou dva: za prvé sloužit jako svého druhu příručka k Borowczykovým bizarním, podivným, exotickým a hlavně hermetickým světům a za druhé nabídnout 26 miniaturních skic na témata, o kterých si myslíme, že zaslouží další zkoumání.”

Volba interpretační mřížky v podobě abecedního výčtu sleduje podle Birda ještě jeden záměr, a to vyhnout se obvyklému výkladu Borowczykovy kariéry. V něm se vypráví o umělci, který se stal prominentní postavou polské animace, aby na sklonku 60. let, kdy už po dekádu žil a působil ve Francii, přešel k hrané kinematografii, v rámci níž se etabloval coby revoluční tvůrce uměleckého erotického filmu. Postupně však jeho snímky začaly být označovány jako pornografické a misogynní a tato kritika přispěla k Borowczykovu pozvolnému uměleckému vyprázdnění, završenému režírováním pátého dílu erotické série Emanuelle (1987).

Naproti tomu Borov abecedár nabízí krátké (délka jednotlivých textů se pohybuje v rozsahu zhruba od 2000 do 3000 znaků), leč obsahově hutné miniaturní sondy pod povrch Borowczykova uměleckého terénu. Je sice pravda, že pro udržení konceptu knihy zůstaly při překladu některá abecední hesla ponechána v anglickém znění, ovšem každé z nich je voleno tak, aby v jejich úhrnu byla umělecká osobnost Waleriana Borowczyka nasvícena ze všech relevantních úhlů.

Nijak zřejmě nepřekvapí, že jako první pojem se pod písmenem A skrývá heslo “Animace”. Podobně je na jím využívané filmařské techniky a přístupy zaměřeno několik dalších hesel – “Composer” “Handmade”, “Montáž” a “Teleobjektiv”. Jiný okruh představují hesla odkazující na místa a osoby, které v jeho životě a tvorbě sehrály důležitou roli. Sem spadá “Daumier”, francouzský karikaturista z 19. století, jemuž Borowczyk, původní profesí výtvarník, ve svých začátcích vděčil mnohé za stylotvorné podněty, “Krakov”, kde studoval na Akademii výtvarných umění, “Ligia” (Braniceová), filmařova manželka a múza, která hrála v několika jeho filmech (ale také například ve slavném snímku Chrise Markera Rampa, 1962) či “Nowa Huta”, odkazující na krakovskou čtvrť se stejnojmenným ocelářským závodem. Borowczyk získal v roce 1953 Národní cenu za cyklus litografií zobrazujících jeho stavbu (přičemž se dokázal elegantně vyhnout dobovému kánonu socialistického realismu).

Jiná hesla se dotýkají jeho mimofilmových tvůrčích aktivit a médií – “Objekt”, “Plakát”, “Skulptura” a “Xerox”. Nejobsáhlejší skupinu však tvoří hesla věnovaná obsahovým prvkům, tématům a charakteristickým rysům jeho filmů. Odsud lze uvést pojmy “Groteskní”, “Vtip” nebo “Yuck”. Ty poukazují na poněkud nejednoznačné kategorie bizarního, humorného a odpudivého, které mohou v různých divácích různě rezonovat, případně vyvolat i zmatení a nepochopení.

Výrazné místo pak v rámci tohoto okruhu zaujímají hesla, která se věnují nejožehavějšímu aspektu Borowczykovy tvorby – erotismu. Písmeno E je tak logicky vyhrazeno pojmu “Erotika”, dále jsou zde zastoupena hesla “Immoral”, “Women”, výrazy z psychoanalytického pojmosloví “Fetiš” a “Voyeur” a celou abecedu završuje Borowczykem v některých filmech pojednaná deviantní kategorie “Zoofilie”.

Ve vztahu k erotismu je namístě citovat z daných míst vybrané pasáže. Pod heslem “Erotika” například čteme, že “Slavný výrok Isabel Allendeové říká, že ‘erotika používá pírko, pornografie pracuje s celou slepicí’. Walerian Borowczyk všeobecně upřednostňoval pírko.” Heslo “Immoral” začíná a končí větami “David Thompson přirovnal Borowczykův ‘obrat k erotice’ k Dylanovu posunu k elektrickému zvuku. Borowczyk pohoršoval, vyvolával skandály, ale nebyl senzacechtivý. (…) Možná se kritici až příliš zajímali o vnadná těla v Borowczykových filmech a nevěnovali pozornost jeho méně nápadnému zájmu o ducha?” A konečně heslo “Women” nabízí postřeh, že “Borowczykův osudný pád z výsluní obliby se odehrával současně se vzestupem feminismu, v neposlední řadě i v rámci filmové kritiky. Na počátku 70. let byly filmy jako Nemravné příběhy (1974), alespoň ve Francii, považovány za duchaplné, hravé, revoluční. Na konci dekády Borowczyka jeho kritici odmítali jako dodavatele softcore pornografie.”

Bylo by možné textům pod jednotlivými hesly (jejichž autorství v tandemu Bird/Brooke patří ze tří čtvrtin prvnímu z nich) vytknout jistou jednostrannost a sklon k obhajování nesporných kontroverzí, které Borowczykovy filmy dodnes vzbuzují. Pečlivý čtenář se však mezi řádky dobere poznání, že autoři jsou si režisérových poklesků, k nimž měl v závěru své kariéry sklony, vědomi a že se snaží především nabídnout objektivní protiváhu krátkozrakým odsudkům dobové kritiky. V tomto ohledu publikace Borov abecedár, doplněná filmografickými údaji a vesměs barevnými fotografiemi ke každému heslu, svou úlohu plní. Nabízí stručný vhled do základních poloh tvorby Waleriana Borowczyka a vybízí k jejich podrobnějšímu prozkoumání. A v tomto smyslu je první titul edice Cinestézia hozenou rukavicí.