Co je čemu doprovodem?

RECENZE: Film – náš pomocník (4DVD), Česálková, Lucie (ed.): Film – náš pomocník: Studie o (ne)užitečnosti českého krátkého filmu 50. let – JIŘÍ VLADIMÍR MATÝSEK –

Národní filmový archiv přichází s dalším zajímavým edičním projektem. Společně s Masarykovou univerzitou v Brně vydal kombinaci knihy a čtyř DVD Film – náš pomocník. DVD set i kniha mapují problematiku krátkých osvětových a dokumentárních filmů v padesátých letech, tvoří jeden funkční celek, byť jednotlivé součásti (zejm. DVD) obstojí samostatně. Vedení celého projektu se ujala Lucie Česálková z Ústavu filmu a audiovizuální kultury výše zmíněné univerzity, a volně tak navázala na svou monografii Atomy věčnosti: Český krátký film 30. až 50. let.

Projekt sám je bezesporu velmi záslužný. Mírně však, po prostudování anotací k oběma jeho částem, zarazí jistá nerozhodnost Co je doprovodem k čemu, kniha k DVD, nebo DVD ke knize? Vzhledem k faktu, že kniha je kompilátem přepracovaných bakalářských prací1, bych tipoval první variantu. Tedy že tím hlavním, čím se Lucie Česálková a její tým autorek chtějí prezentovat, je DVD edice dobových dokumentů a osvětových krátkých filmů.

K valné většině z dvaačtyřiceti remasterovaných filmů se máme možnost dostat poprvé po dlouhých desítkách let. Najdeme zde filmy poměrně známé (Pojarovo a Trnkovo O skleničku víc, Menzelovy Domy z panelů), převážnou náplní čtveřice DVD jsou však filmy zapomenuté, zejména z důvodu ztráty jejich osvětové funkce. Přesto vybrané filmy výjimečným způsobem vypovídají o době svého vzniku, o problémech, které hýbaly životy obyčejných lidí, i tom, jaké obyvatele chtěl tehdejší stát mít. Stranou je – velmi záslužně – odsunuta politická agitace2 a klasický zpravodajský film. Agitace prosakuje jen skrze dobovou rétoriku, kterou lze shrnout ve větu „západní imperialistický nepřítel hrozí, naším vzorem je Sovětský svaz”. Téma celého projektu se cíleně a bez zbytečných svádivých odboček soustředí na zajímavé, ale poněkud opomíjené téma osvětového filmu. Více než čtyři desítky filmů, pokrývající období od roku 1948 do roku 1959, jsou přehledně rozčleněny do osmi kategorií3, jednotlivé filmy jsou pak řazeny chronologicky. Budeme-li uvažovat o jednotlivých skupinách filmů jako o svébytných subžánrech, umožňuje toto řazení divákovi snadno vysledovat vývoj a proměny jednotlivých typů filmů. Divákovi se dostává do rukou solidně objemný vzorek, který dokáže poskytnout celkem jasnou představu o tématech i formálních náležitostech snímků. Vybrané filmy jsou studnicí poznání nejen pro filmové historiky – ty, kteří se zabývají dokumentárním filmem, i ty, jejichž polem studia je film hraný4. Přínosem budou i pro historiky moderních dějin, bezesporu zajímavá však tato DVD mohou být i pro laiky. Zpřístupňují totiž něco, čemu se dlouhou dobu nedalo snadno dostat. Dle mého názoru není příliš na místě hodnotit samotnou kvalitu filmů, jež měly ryze užitkový charakter, často byly tvořené na zakázku a jejich cílem nebylo umělecky působit na diváka, ale poučit jej a vychovávat.

Filmy samotné pokrývají nejen široký rozptyl témat, ale i stylů, přístupů k látce. Rovněž kvalita filmů je značně kolísavá. Mnohdy je pak skutečně s podivem, jak je možné z natolik zajímavých a vděčných témat, jako je např. Velká Morava (Po stopách starých Slovanů, r. Vladimír Sís) či závěrečné cvičení branné výchovy (Branná výchova 2, r. Oldřich Kříž) stvořit filmy, které jsou úplně prosty dramatického náboje a k uzoufání nudné. A stejně tak obráceně – i velmi nezáživný instruktážní námět Úrazy elektrickým proudem se dovede pod pevným režijním vedením – film natočil František Vláčil – proměnit ve filmařsky zajímavou a nápaditou záležitost. Mnohé z uvedených filmů už dnes vyvolají spíše úsměv na rtech – např. film o mezinárodní módní přehlídce (Mezinárodní přehlídka odívání, r. Josef Kořán), která v komentáři mluví o tom, jak se do současné módy dostávají barevné vzory, ale samotný film nám je prezentuje v černobílé. Převažují klasicky pojaté instruktážní a osvětové filmy, mající za úkol prezentovat správné pracovní postupy, zajistit bezpečnost práce i ukázat doporučené chování v krizových situacích. Důležité jsou i vzory – sportovci (Emil Zátopek, r. Pavel Blumenfeld), umělci (Národní umělec Josef Lada, r. Hugo Huška, Alšův rok, r. Petr Schulhoff), ale i dělníci, resp. zemědělci-zlepšovatelé, často ze Sovětského svazu (Hosté nejmilejší, r. Erna Friseová). Jako velmi zajímavé se z dnešního pohledu jeví i to, co možná v době vzniku filmů samotných nebylo tak podstatné, totiž záznam obyčejných lidí a jejich všedních životů. Samozřejmě – někdy je tento „život“ námětem samotného filmu – viz např. esej Lidé a párky Pavla Blumenfelda – jindy jen probleskuje v pozadí. V tomto dokumentárním záznamu pak podle mne tkví unikátnost předkládaných filmů.

Oproti poměrně velké mediální propagaci DVD setu5 vyšla kniha studií Film – náš pomocník: Studie o (ne)užitečnosti českého krátkého filmu 50. let v tichosti. Nechci jejím autorkám křivdit, ale mám pocit, že z dobrého důvodu. Kolektivu autorek se podařilo sestavit knihu textů, které DVD vhodně doplňují. Kolekce filmů však stejně dobře funguje i bez znalosti monografie. Studie nejsou pouze analyticko-popisné, ale naopak k tématu přistupují ze širší perspektivy, autorky kladou důraz i na kontext (tedy např. ne pouze filmy o zdravém životním stylu, ale i snahu státu o zkvalitnění stravování svých obyvatel, která se promítla do rozsáhlejší kampaně).

Co však celé kolektivní monografii neprospívá, je nedotažená jazyková finalizace celého textu. Pokud by tato byla důslednější, nepochybně by se podařilo odstranit některé projevy menší zkušenosti s tvorbou vědeckého textu. Je to zejména místy až do absurdna dodržované odkazování – i uvnitř textu – na následující kapitoly studie a s tím spojené dílčí závěry, které se poněkud nadbytečně objevují i v pasážích textu, které nejsou od sebe tak vzdálené6. Ve snaze o komunikaci se čtenářem a ulehčení orientace v textu však spíše dochází k jeho vyrušování. Je to patrně důsledek přepracování bakalářských prací, tedy samostatně stojících, uzavřených, textů, kde je tento stav namístě. Textu rovněž neprospívají opakující se floskule („na příkladu […] si nyní ukážeme” /s. 43/, „jak rozeberu podrobně dále” /s. 72/ „Následující pasáže se budou šířeji věnovat několika aspektům stylu” /s. 88/), objevování zjevných pravd („Vizuální propagace je jedním z nejstarších druhů propagace7.” /s. 69/) i vyložené nesmysly („Hudba se mění ve veselou, téměř groteskní /s. 111/ – co je na hudbě groteskního8? Osobně bych spíše volil spojení „jako z grotesky“, neboť k tomu zřejmě autorka odkazuje. Nebo jinde: „(…) vyznívá jako recitál dlouhé básně” /s. 120/ – když už, tak recitace atd.)

Sedm z deseti studií v podstatě kopíruje tematické rozčlenění výše uvedeného DVD. Zbývající tři zůstávají pevně ukotvené v tématu, nahlížejí je však jiným způsobem, sledují distribuci krátkých osvětových filmů a fenomén brněnského kina Čas specializovaného právě na projekce krátkých filmů. Monografii otevírá text jeho editorky, který nastiňuje použité metodologické přístupy a zasazuje jej do historického rámce textu.

Vydání DVD setu a knihy Film náš pomocník je bezesporu zajímavým a záslužným počinem. O užitečnosti projektu – navzdory pochybnosti o užitečnosti samotného krátkého filmu, jak ji prezentují autorky názvem své monografie – nelze pochybovat. Takto jasné přijetí je však možné pouze u čtveřice DVD. Jejich vydání a zpřístupnění v odpovídající kvalitě považuji za největší přínos projektu. Kniha samotná je jen fakultativním doprovodem k filmům a samostatně neobstojí.

Film – náš pomocník. Český krátký film 50. let, 4 DVD

Národní filmový archiv, 2015

Lucie Česálková (ed.)

Film – náš pomocník: Studie o (ne)užitečnosti českého krátkého filmu 50. let

Národní filmový archiv/Masarykova univerzita Brno, 2015, 328 s., ISBN 978-80-210-8057-7