Zde se nacházíte: 25fps » Experimentální film » If y☺u hate←҉҉↔҉↔҉↔҉↔҉↔҉҉҉҉҉ int҉er҉n҉҉e҉t, ♥►▼◄ don’t҉ e҉ve҉n҉ tr҉҉҉҉҉҉҉҉҉y t☺ l►ik҉e ♥◄ ҉this҉ bo●k ☺ → recenze JUNK JET N°6 & Linear Manual

If y☺u hate←҉҉↔҉↔҉↔҉↔҉↔҉҉҉҉҉ int҉er҉n҉҉e҉t, ♥►▼◄ don’t҉ e҉ve҉n҉ tr҉҉҉҉҉҉҉҉҉y t☺ l►ik҉e ♥◄ ҉this҉ bo●k ☺ → recenze JUNK JET N°6 & Linear Manual

EXPERIMENTÁLNÍ FILM – extra deluxe knižní dvojrecenze: JUNK JET N°6: HERE AND WHERE (ingmade.edition, Stuttgart 2012) & Linear Manual (TLTRPreß  &  PAF, 2012) – MARIE MEIXNEROVÁ

The English version of this article is hyperlinked here (if you click on the highlighted here word. So obviously not on the latter one).

Se zpožděním, ale přece přinášíme překlad dvojrecenze dvou zajímavých knih na pomezí umění a teorie, která vznikla pro stránky 25fps na začátku roku 2013 původně anglicky. Od doby této recenze byla vydána celá řada významných publikací přibližujících vztah umění a internetu a vyvinula se (a určitým způsobem se i uzavřela) debata o transferu principu internetu do skutečného života, vztahu IRL, AFK a WWW, postinternetu a fyzičnosti internetového umění i o otázkách jeho archivace, ke které se předkládaný text vyjadřuje. Je zajímavé zpětně na příkladu recenze sledovat překotné proměny diskurzu o internetu a internetovém umění, zároveň si však uchovala svou nadčasovost.

Marie Meixnerová, editorka rubriky Experimentální film a autorka anglického originálu

Junk Jet je magazín, jehož kooperativní formát je nastaven na ohledávání spekutalivních prací na téma médií, estetiky a elektroniky. Junk Jet je nepravidelná série mediálních událostí, low-fi papírová publikace (obsahující iracionální speciální dárky) vydávaná v nekomerčním měřítku, editovaná Asli Serbestovou a Monou Mahallovou (m-a-u-s-e-r) a publikovaná v rámci jejich vlastní igmade.edition.

Junk Jet se zajímá o alternativní práce (a alternativně alternativní práce) s alternativní estetikou, podvratné praktiky, jež vykazují nedostatek jakékoli ironie či fikce. Je o nešlechtěných formách a nalezených objektech, o divných teoriích a (malých) příbězích, anti-módách a ne-stylech, o objevování „udělej si sám“ děl, náhodných výsledcích, deviantních i normálních estetických formách, jež vyplívají ze zádrhelů v běžných postupech, z nesprávného použití média nebo obvyklých nástrojů. Je o kultivaci anti nitra prostřednictvím „zavedením šumu do signálu“. Zatímco č. 1 °.° experimentovalo s tématem selhání, nebo lépe: šumu, č. 2 °.° je zejména o architektonických a prostorových dílech. Číslo 3 °.° flux us! flux you! se zaměřuje na přechodné typy, stabilní dění a nestabilní myšlenky: tančící domy, bludné kameny, létající architekturu, provizorní pyramidy, pozvednuté sklepy a památkové výkopy, záclony, mobily, hausbóty, bubliny, Zeppeliny, létající talíře … Č. 4 se zabývá děláním něčeho z ničeho a obsahuje díla, jež se pohybují od hatmatilky k opravdové magii a zase zpět. […] číslo 5 °.° je archivem nemožného odrážejícím srdce (net.heart) internetové kultury. Přenáší internetové věci z digitálního prostředí na papír.  (junkjet.net)

► Vše výše řečené je zcela pravda a navíc k tomu velmi vypovídající, proto jsem se ostatně ani neobtěžovala s vlastní formulací a jako intro tohoto článku o Junk Jetu jen zkopírovala a vložila oficiální popis. Je zde totiž dobře vidět myšlenkovou tradici a kreativní síly stojící za publikací, kterou se právě v tomto článku chystáme recenzovat.

► Dá se také říci, že co je zde napsáno o slavném č. 5, můžeme snadno aplikovat také na č. 6 (ano, myslím tím to o internetové kultuře a analogickém přenášení digitálního na tištěné). Nejaktuálnější číslo 6, vydané magického data 12. 12. 2012.

Téměř zázrakem (samozřejmě v tom hrál svou roli Facebook) mi toto naprosto neodolatelné číslo přistálo na Vánoce v rukou. Doručil mi ho super rychlý německý slow-mail v obálce poseté smajlíky. Zbývalo už jen si tu krásku přečíst a napsat na ni slíbenou recenzi. Jak si tak ale ležela na stole vedle další úžasné knížky z roku 2012, uvědomila jsem si, že je něco spojuje a že jaksi patří k sobě. Alespoň tedy v mém malém vesmíru s WWW ve středu všeho. Rozhodla jsem se tedy, že nejlepší bude, když napíšu recenze na obě knížky zároveň a vydám je společně – počínaje knihou, kterou jsem s grácií zakončila rok a konče tou, se kterou jsem jej s gustem započala.

Jak již bylo řečeno výše, aktuální Junk Jet navazuje na celou edici Junk Jetů, speciálních uměleckých magazínů, sestávajících z řady příspěvků od různých autorů: umělců, teoretiků, myslitelů… vybraných kreativním duem Junk Jet editorů: Asli Serberstovou a Monou Mahallovou. JJ se zjevil ve skladném formátu DinA6, který se dobře čte a vejde se pohodlně nejen do ruky, ale také do kapsy. Za dobu své existence (první Junk Jet vyšel již v roce 2007) si tento „zin“ vybudoval pověst extrémně kvalitní umělecké publikace – každé nové číslo je dnes skutečnou událostí.

Francesca Gavin, editorka sekce věnované vizuálnímu umění v online magazínu Dazed Digital, zvolila 6. vydání JJ výtvarnou publikací týdne, což ospravedlnila následovně: „Junk Jet je jednou z nejlepších malých výtvarných publikací na trhu.“1

Junk Jety vychází v rámci igmade.edition, která se zaměřuje „nikoli na vědecké práce, sborníky z konferencí nebo atraktivní exkluzivní publikace, nýbrž na rizikové knihy, svými zájmy a obsahem kypřící čerstvou půdu a věnující se architektuře, umění a kultuře za hranicemi akademické tradice nebo žurnalistických konvencí.“  (( http://igmade.net/igmade_impr.html )) Knihy se znamenitým editorským a grafickým řešením, chtělo by se dodat. Zní dobře? A co teprve až je vezmete do ruky!

 

Ve skutečnosti nebylo možné, aby mi 6. číslo Junk Jetu v rukou nepřistálo. Jedná se totiž o jednu z těch knih, nad kterou každý, kdo do jisté míry sleduje současnou internetovou výtvarnou kulturu, nebo to alespoň předstírá, slintá blahem. Počínaje minimalistickým m-a-u-s-e-rickým provedením a grafickými řešeními, které doslova přetékají inspiracemi počítačovou kulturou a napovídají tak o obsahu celé knihy, a jmény na zadní straně obalu konče. Stačí se jen podívat na jména přispěvatelů: 0100101110101101Adam CrucesAndreas AngelidakisAngelo Plessas, Blinking GirlsEmilio GomarizJennifer ChanJODI, Jon RafmanKareem LotfyKim AsendorfLaimonas ZakasOlia Lialina a mnoho dalších.2

Tato jména zná nazpaměť každý pořádný netartový nadšenec. Pokud nejste tak úplně zběhlí v digitálním (post)internetovém umění, na konci publikace najdete malý taháček: vše, co potřebujete vědět o autorech, zjistíte v jejich stručném životopise.

V tomto případě vám Junk Jet může sloužit jako užitečný rozcestník, brána do světa určitého myšlenkového směru v rámci současného umění, důvod k extenzivnímu googlení či klíč ke třinácté komnatě. Pokud totiž dané dění nesledujete, bude někdy googlení k plnohodnotnému porozumění daným příspěvkům dokonce nutné (viz Emilyino video).

Ale nelekejte se: v tomto případě internetové vyhledání rozhodně není otrava a důsledek dramaturgického selhání, ale součást post internetové hry. Junk Jet předpokládá o svých čtenářích, že jsou on-line – což oni samozřejmě jsou. Vyvstává zde pak zajímavá otázka, kde že jsou hranice on-line a off-line světa (když se nad tím zamyslíte, dnes již ani pořádně nelze být „off-line“, jak důkladně je internet prodchnut našimi životy a myšlením), kde končí internetové umění a začíná jeho reprezentace, když může být jeho idea poměrně snadno přenášena na papír fyzického světa. „Net art“ na papíře je totiž posléze rekódován v intencích digitálního světa.3 Dočasně pozbývá jedině svou interaktivitu, již opět nabývá, když je interakce uživatelem provedena v rámci jiného, externího zařízení (tedy nikoli přímo knihy),4 jenž je předpokládáno jako extenze každého moderního čtenáře-kyborga (laptop, pracovní stanice, smartphone).

Papír však nabízí něco, co internet postrádá – možnost vrcholné koncentrace a absorpce myšlenek v jiném kontextu. Rekontextualizací a přenesením původně digitálního díla do tohoto intelektuálně plodného prostředí je toto „povýšeno“ a potvrzena jeho jedinečnost – v době archivace internetových děl fajn věc. Zatímco na webu je jejich životnost neustále ohrožována zběsilou nestabilitou tohoto prostředí5, v knize dílo nachází místo v rámci relativně trvalého média a je tak dokumentováno (nikoli archivováno) pro příští generace.

Takže zatímco se můžeme šalamounsky ptát, zda definuje net art stále ještě médium, jež mezitím proniklo do naprosto všech oblastí lidského života, nebo zda je zde mnohem důležitější myšlenka, hlavní sémantický význam, a podporované způsoby uvažování, faktem zůstává, že internetové umění vyjádřené jinými – analogovými – nástroji, cosi postrádá. (Asi jako když vytáhnete rybičku z akvária – pořád je to vaše závojnatka, na kterou je teď o moc lépe vidět, protože se tak nehýbe a v cestě vám nestojí zakalená voda, dokonce na ní v novém kontextu lépe vyniknou určité detaily, jako je lesk šupin, rytmus dýchání, odraz v oku a sliz na ocase, a možná v novém prostředí vypadá jako mnohem více nádherná, nějak to ale není ono. Nehledě na to, že taková rybička vám velmi rychle zdechne a zůstane vám jen rybí tělíčko, později jen holá kostřička a nakonec ani to ne.) Zkrátka není-li vytvořeno a recipováno, alespoň v určité fázi, na síti, nemůže si činit nárok na to býti zváno internetovým uměním;6 na druhou stranu platí: jednou ryba, pořád ryba. ► Přitom náš v této chvíli již pološílený recenzent je tím jediným, kdo vytahuje takový výraz (Atlas ryb je atlas ryb.) – samotná publikace se mu právem úzkostlivě vyhýbá. Proč? Protože s Junk Jetem se nám do rukou zkrátka nedostává atlas ryb, ale 3D model akvária. A to je sakra rozdíl.

Emily’s video. Publikace obsahuje jen řadu screenshotů – frontálních záběrů (jakoby pořízených na webkameru) zděšených diváků, uhýbajících pohledem či zakrývajících si oči  a popisek. Teprve po několika úderech do kláves a rychlém vyhledání stránek autorů je nám odhalena koncepce díla Evy a Franca Mattesových (aka 0100101110101101) a fotografie lze tak plně pochopit.

—překlad textu v obrázku—-

Blogpřátelé, nastal čas se přidat!

Úterý, 24. července 2012

Pracujeme na tajném projektu a potřebujeme vaši pomoc.

1: Musíte žít v New Yorku (promiňte ne-Newyorčané).

2: Emily vám do bytu donese tajné video.

3: Bude vás natáčet, jak se na video koukáte. Můžete být sami, nebo s přáteli.

4: Možná vás znovu zkontaktuje.

DŮLEŽITÉ: Emiliino video je extrémně názorné a extrémně násilné. EXTRÉMNĚ. Jeho zhlédnutí nedoporučujeme naprosto nikomu.

S tímto na mysli, pokud se chcete zapojit, napište Emily na mailovou adresu <XXXXX@XXXXX XXX> nebo na telefonní číslo XXX XXX XXXX

Děkujeme.

 Extrémně.

SVĚTOVÉ NENÍ NIC JINÉHO NEŽ DOMÁCÍ NA SVĚTOVÉ ŠŇŮŘE…

Abych to zkrátila: Junk Jet není jako jiné publikace, o kterých se na těchto stránkách dočtete. Je to „art zin“, tedy umělecké dílo celé sestávající z jiných uměleckých děl. Nejen z obrázků a odkazů, ale také z komentářů vizuální stránky děl, nebo textů s ní jistým způsobem intelektuálně spojených, které nám napomáhají porozumět tomu, na co se to vlastně koukáme (zpřístupňují obsah dokonce i naprostým laikům a off-line čtenářům).

Celou publikaci zahajují snímky obrazovek z Emiliina videa7 a e-mail (rychlomost) od JODI (přesně tak, jen na něj zírejte tak dlouho, dokud vám nedojde jeho význam J)8. Z něho pak volně přecházíme ke skutečným mostům, přestože mosty na Google Earth, které nám Clement Valla servíruje9, jsou „poněkud podivné“, podobně jako umělé Google budovy v půvabném, geometricky perfektním virtuálním městě GOS City, které nám přestavuje Kim Asendorf10. Dále následuje kolekce překrásných Google Street View obrázků Johna Rafmana11 a jemně pozměněných leteckých záběrů z Google Maps (Olivia Lialina a Dragan Espenscheid). Následně opouštíme virtuální svět a dostáváme se k počítačovým obrazovkám jako takovým (tedy už k realitě, ve které se každý počítačový uživatel cítí jako ryba ve vodě). Adam Crusces http://desktop-views.com/ nám zde předkládá počítačové plochy Daniela Kellera a Jona Rafmana, Hugo Scribetta prezentuje své RGB Series, Emilio Gomariz se pyšní svou vizuální směskou cmdshift3 a tak vůbec všeobecně.

Andreas Angelidakis: Fantasy Solutions. Parrot Ruin, Junk Jet n°6, str. 120

Andreas Angelidakis: Fantasy Solutions. Parrot Ruin, Junk Jet n°6, str. 120

—překlad textu v obrázku—
Papoušek a zřícenina. Papoušek je prvním zvířetem schopným kopírovat a vkládat. Ví, jak kopírovat a ví jak vložit. Co se ale stane, dáte-li k sobě papouška a zříceninu? Papoušek chce kopírovat, ale zřícenina se neustále mění, rozpadá a chátrá. Zřícenina nebyla nikdy ke kopírování a vkládání zamýšlena. Neustále se totiž vyvíjí, mění a vrací se zpět do země.
Copyright byl přesto vynalezen pro zříceniny. Ani ne tak pro samotný objekt jako pro jeho reprezentaci, tedy rytin vytvořených během Grand Tour. A právě tyto rytiny byly původní formou tumblr, kde jste mohli donekonečna reblogovat originál. Papoušek najednou netuší, co si počít. Sežrat ji?

 

Když už jsem nakousla vizuální stránku děl, Nicholas O’Brian se nám například snaží pomoci pochopit pojem prostoru a místa svou esejí Finding Place in the Digital (tedy Hledáním místa v digitálnu). Mnoho dalších pak přidává své myšlenky o různých aspektech polohy, prostoru a směru v digitálním umění na internetu, nebo polohy a původu jeho diváka.  Přibližují mu nejen to světové, ale i to domácí, a to pomocí slov či umění.

 „Internetoví umělci jsou si dobře vědomi toho, že jejich práce zhlížejí diváci s vysoce specifickými znalostmi. Sebereflexe či vědomě přidaná vrstva referencí o svém původu navíc tedy není žádnou výjimkou.“12

Pomaličku polehoučku se přesouváme od Googlovského obrazu světa k dílům přetékajícím tématy rasy → pohlaví → a náboženství ve spojení s www procesy, světovým a domácím (a uměleckostí). Knížka se tedy také zabývá sociokulturními hranicemi, se kterými dnes každý zachází, jako by neměly existovat, nebo dokonce vůbec neexistují, i když ve skutečnosti se zdají být nezničitelné. Setkáváme se tak s provokativním článkem Jennifer Chanové s názvem The Sociology of Hip Hop in the World of Emerging Net Art (Sociologie Hip Hopu ve světě ožívajícím net artem). To mě přimělo znovu zvážit druhou stránku mého úvodního popisku druhé knížky, o které tu dnes budu psát (popisek naleznete níže). Chan se zabývá relativitou obávaného vy-víte-jakého R slovíčka ve světě umění a svůj text prokládá šťavnatými příklady. Podobně znepokojivý je umělecký projekt se smyslnými kráskami Backstreet Blinking Gilrs, které na nás číhají v půlce knížky, nebo hořké povzdechnutí Sophie Al-Marie nad polštářoidními pokrývkami hlav a nespravedlností, které jejich nákup přináší (1200 Count Head Shams from Syria and China). Nalezneme zde dokonce i příspěvky o (lokálních?) obchodech a módě (Cornelia and Holger Lund: Phenomena on Glocalisation), nebo bydlení (m-a-u-s-e-r: Happy Houses to Everyone, Aline Otte: Post-Colonicasation in South Africa), o zříceninách a veřejných knihovnách.

Jak si tak příspěvky pokračují, pozvolna se posouváme k více nábožensky a duchovně zaměřeným tématům, situovaným ke konci knížky.  Aid-3d nám představují stát Wyoming jako zemi zaslíbenou (Absolute Vitality Inc.), což mi připomíná malinký DAV13 kalendář, co jsem ve státech dostala od kamarádky (momentíček…!)14. Dále nás jemně zamrazí duchařská seance vedená Tomasem Klassnikem, A Conversation with Le Corbusier, seance, s čárami na spiritistické tabulce nadiktovanými ze záhrobí samotným Le Corbusierem, nebo primitivní náboženské obrázky (Patrick Cruz: Sonoran Desert and Paradise).

„Existují-li rozdíly mezi tím, co je ‚místní‘ a co je ‚světové‘, pak jsou to rozdíly zcela náhodné, postrádající jakoukoli spojitost či důležitost.“15.

Publikace s podtitulem HERE AND WHERE, jejímž leitmotivem jsou šipky a rozličné ukazatele, se stává kompasem napříč hranicemi. Podobné vydavatelské počiny nám pomáhají si uvědomit, že jestli je něco on-line, off-line, na papíře či LCD displeji, původní dílo či appropriace nebo nalezený ready made nehraje zase až takovou roli. Rekontextualizace, juxtapozice, fluxus a vizuální i myšlenkový vortex zde hraje prim a ustavuje skvělou post-* čtenářskou situaci, meta nemeta.

…A s Junk Jetem samozřejmě vždycky dostaneme i nějaký ten dáreček. Ať už je to plakát (č. 5), tajemná příloha (č. 4) nebo velice energetický hudební mix (dokonalý soundtrack při práci na počítači). Při poslechu tohoto Mexického džihádu jsem pocítila ledový dech el chupacabras za krkem a drápy zarývající se mi do zad.

To mi požitek z knihy nejméně zdvojnásobilo.

Serbest, Asli – Mahall, Mona (eds.)  JUNK JET N°6: HERE AND WHERE. ingmade.edition, Stuttgart 2012.

Nálepky z 6. čísla Junk Jet s tajnou webovou stránkou ♬! Mexican Jihad: Terrorismo Mexicano...

Nálepky z 6. čísla Junk Jet s tajnou webovou stránkou ♬! Mexican Jihad: Terrorismo Mexicano…
(Zdroj: Jimmy Junk faceboook profil)

Datum vydání: 12. 12. 2012
Počet výtisků: 999
Počet stran: 144
Rozměry: 148 x 105 x 8 mm (DIN-A6)
Příloha: nálepka Santita a mix „Terrorismo Mexicano“
ISBN: 978-3-9814748-2-4

Autoři příspěvků:

0100101110101101, Adam Cruces, Agathe Andre, Aids-3d, Alberto Bustamante, Alejandro Crawford, Aline Otte, Andreas Angelidakis, Angela Genusa, Angelo Plessas, Aude Debout, Aureliano Segundo, Blinking Girls, Caspar Stracke, Christine Nasz a Stefanie Hunold, Clement Valla, Cornelia a Holger Lund, Emilio Gomariz, ET AL., ETC., Francesca Gavin, Golgotha, Hugo Scibetta, Jennifer Chan, JODI, Jon Rafman, Julien Lacroix, Kareem Lotfy, Kim Asendorf, Laimonas Zakas, Louis Doulas, m-a-u-s-e-r, Metahaven, Neil McGuire, Nicholas O’Brien, Nilgün Serbest, Olia Lialina a Dragan Espenschied, Patrick Cruz, Sophia Al-Maria, Superpool, Tomas Klassnik

internet

http://junkjet.net/
http://www.m-a-u-s-e-r.net/
http://www.igmade.net/order.html
http://www.facebook.com/pages/Junk-Jet/298633638983

bonus: Junk Jet mixer about | the thing
bonus: Junk Jet n°6 flicker photoset

bonus:  Junk Jet For Him from m-a-u-s-e-r✖JUNK✖JET= on Vimeo.

bonus:  Junk Jet For Her from m-a-u-s-e-r✖JUNK✖JET= on Vimeo.

další on-line recenze Junk Jetu: „VER PARA LER #7: JUNK JET Nº6.“ [on-line] fluxo, www.ofluxo.net, 14. prosince 2012. [čerpáno 7. února 2013] Dostupné z WWW: <http://www.ofluxo.net/ver-para-ler-7-junk-jet-no6/>.

Unavuje vás čtení Bible? Vyzkoušejte Linear Manual!

Pohled do publikace Linear Manual. Převzato z http://tltr.biz/

Druhá publikace, o které se dnes hodlám rozepisovat, je Linear Manual, který v zimě 2012 vydal PAF a TTRPreß. Akronym PAF zastupuje Přehlídku animovaného filmu, festival filmové animace a současného umění, který se koná každoročně v Olomouci a jako součást svých mnoha celoročních aktivit16 se také v rámci knižní řady Edice PAF zaměřuje na vydávání antologií a překladových publikací týkajících se pohyblivého obrazu. Spolupracuje také na autorských a uměleckých publikacích jako je právě Linear Manual nebo Ztracená perspektiva od Jana Šrámka.17

TLTRPreß je „malý a lehce pochybný podnik“, založený českým umělcem Martinem Kohoutem, který je srdcem, duší i rukama svého nakladatelství. Jak oficiálně prohlásil na své too-long-to-read (TLTR; příliš dlouhý, než aby jej někdo četl) facebookové stránce, TLTRPreß zatím vydalo „přes 90 kg tištěného materiálu včetně fotoalb, pochybných časopisů, textů k výstavám a kamuflovaných fetiš katalogů“. Nakladatelství bylo založeno v Berlíně kolem roku 2011 a v současné době sídlí v německém Frankfurtu nad Mohanem. Sídlo se mění podle toho, kde se zrovna nachází Kohout se svým Macbookem. Zatím se TLTR soustředilo zejména na umělecké publikace a knihy se znatelným uměleckým vkladem Kohouta, nebo na doprovodné materiály k jeho dílům, jako jsou například podklady k  sólo výstavám Glare Inland Quiet Attachment (Exile Berlin, 2011) GIQA Report No 1 a Glare Inland Quiet Attachment 2 (Futura Prague, 2012) GIQA Report No 2 a krátká esej s vysvětlivkami GIQA Appendix #2  vydaná po první výstavě, nebo album jeho výstav a prací pro The (new&extended) Administration of Guilt etc, nebo fotoalbum s digitálně pozměněnými obrázky z Flickru.

Přestože Kohout navrhuje a edituje většinu knížek sám, s radostí také spolupracuje s dalšími editory (např. s teoretikem Palo Fabušem) a designéry, obzvláště Rasmusem Emanuelem Swenssonem z PWR Paper, který také navrhl právě knížku, o které se tu bavíme.

Během svého uměleckého pobytu v Nordic Artists Center v norském Dale připravil Kohout celkem dvě publikace – dvě umělecké kompilace. První nese název Doubting, No. 418, v němž figurují „Pí Baggsová, pí Bonajová, pan Brož, pan Contreras, pan Fabuš, pan Gorz, pan Kosma, pí Laubeová, pan Mortensen, pan Pallasvuo, pan o F F, pan Pěchouček, pí Pošová, pan Proulx a pan Troemel“, a Linear Manual s příspěvky od Ivana Mečla, Johanesse Thumfarta, Gregora Quacka, Paula Hawortha, Jo-ey Tanga, Martina Kohouta, Kathariny Marszewski, Erica van der Weijdeho, Dietera Roelstraeta, Palo Fabuše, Juliette Bonneviotové, Briana Droitcoura a Lindy Spjutové. Obě publikace obsahují jak texty, tak původní výtvarné práce a nějakou tu apropriaci. S něčím podobným už jsme se setkali i v případě Junk Jetu, téměř vás slyším hlesnout. Pojďme se tedy teď již blíže zakoncentrovat na Linear Manual, proč jej lze považovat za zvláštní a proč jsem se vlastně o něm vůbec obtěžovala psát.

Zaprvé: ano, Linear Manual obsahuje příspěvky několika umělců a autorů, ale na rozdíl od Junk Jetu, který, dalo by se říct, kurátorovaly či editovaly Asli s Monou, přičemž rekontextuovaly a archivovaly díla, která existovala původně povětšinou on-line spolus s texty o nich, Linear Manual byl původně zamýšlen jako jakýsi vedlejší katalog Kohoutovy autorské tvorby. Umělec si pak pozval potenciální přispěvatele, které obohatil velice specifickými instrukcemi ve formě imaginárního trojúhelníku, jehož dva vrcholy představovaly Kohoutova umělecká díla. Třetí vrchol pak měl být doplněn umělci, kteří dostali za úkol vyjádřit, co je ve středu trojúhelníku a dalo by se to tak považovat za jakýsi podnět pro daná Kohoutova díla. Kohout pak zorganizoval vybrané příspěvky do jednodenní fiktivní konference s přestávkami na kávu a písní na závěr, a sebe nazval spíše pořadatelem nežli editorem. Na první pohled se tedy zdá, že jde o úplně jiný druh publikace, založené na úplně jiném principu, a tajemná podobnost jež mě přinutila psát o obou knihách zároveň poněkud nesmyslná. Ale: Linear Manual není tak jednoduchý. Má mnohem více vrstev.

Začněme tedy samotným tajemným spojením mezi Junk Jetem a Linear Manualem, které jsem anticipovala. Vezměme to od jednoduššího ke složitějšímu. Máme tu knížku jako fyzický objekt, zaměřme se tedy nejprve na vnější vzhled. Jak mi tak obě knížky leží vedle sebe na stole, zdají se být docela podobné. Obě mají jednobarevný světlý papírový obal s jednoduchými obrázky šipek a piktogramů ukazujících rukou (i když na Kohoutově publikaci ruka drží tyčku, estetika jednoduchého grafického symbolu ukazující ruky je přítomná ve všech jeho dílech i jeho reprezentaci on-line, a také dosti znatelně uvnitř této knihy). Navíc hřbety obou knížek začínají na levém okraji jednoduchou šipkou, takže k sobě v knihovničce moc hezky sednou. Obě padnou jako dělané do kapsy (a do ruky!), jsou podobně těžké, stejně tlusté a tomu já neříkám pouhopouhá náhoda. Naopak já z těchto podivných spojitostí viním, pokud něco, background umělců. Vnější podobnost ale samozřejmě není jediný důvod, proč tu mluvím o spojitostech mezi publikacemi (samozřejmě).

I když jsou obě knihy tištěné, předpokládám, že Junk Jet je více o využívání možností, které toto médium nabízí, jak už jsme tu mluvili o grafických designech a rekontextualizaci. Druhá knížka se zdá být mnohem více o médiu samotném (o materiálnosti, linearitě, fetišizaci). A to nemluvím pouze o médiu jako je papír nebo knížka, ale také, možná trošku podvědomě, o internetu. Takže obě publikace, i když se navzájem obsahově liší  (Kohoutovo dílo neobsahuje pouze novomediální umění, ale je spíše „staromódní“, s poezií, ručními kresbami a přetištěnými ručně psanými texty nebo dokonce cáry ošuntělého papíru s nějakým obsahem; na druhou stranu ale také doslova obsahuje počítačově animované video), vycházejí ze stejného demiskurzu: užívaného současnými umělci – netizeny.

 „Pramálo lidí si dnes vzpomene na původní roli tyčky. Veškeré vzpomínky na její nezbytnost a vysoké postavení ve společnosti byly vymazány nutností internetu a nástrojů s ním spojených.“ Ivan Mečl

Zatímco Junk Jet by ale docela dobře mohl fungovat jako .pdf, Linear Manual se musí osahat, což samozřejmě u .pdf dokumentu nelze! Linear Manual mě doslova přinutil k tomu chtít si do něj kreslit, brát ho všude s sebou, otáčet stránky dokud se celé nezmastí, neošoupou a nerozcupují. Jinými slovy knížku používat a užívat si doteku papíru. Mnohem víc než jen mojí potrhlosti dávám své nutkání za vinu následujícímu faktoru: díky použitým typům papíru, které jsou vysoce kontrastní a přitažlivé na dotek19 se fyzická přítomnost knížky a použité médium tlačí do popředí  a vede tak ke zdůraznění a fetišizaci užitého média a v juxtapozici s obsahem a strukturou díla – překvapivě také internetu, což byl dojem, se kterým jsem se potýkala po celou dobu čtení knížky.

Linear Manual: univerzální publikace pro každou situaci

„A zatímco se jeho námět odvíjí kolem témat fetiše, tyček atd., ta celá kniha jako taková je objektem fetiše, fetišizuje médium tištěné knihy (dotek je zde velice důležitý), ba co více, Linear Manual je docela pěkný fetiš internetu.“

Dvě věci jsou v případě Linear Manual ještě zajímavější než samotný obsah, točící se kolem tématu tyček, sémantických posunů a překódování a fetiše, a to právě práce s médiem a struktura díla. Nemám teď na mysli onu konferenční strutkturu, explicitně stanovenou autorem a zmiňovanou v úvodu textu ale tu druhou, hlubší. Když jsem totiž jako těžký netizen a netartový freak držela knihu v rukou, uvědomila jsem si, že tato kniha (a to jsem nikdy dříve nepocítila) funguje jako hypertext, s dodatečnými a „chcete vědět víc?“ informacemi po okrajích stran a s dalšímipříspěvky roztroušenými napříč celou knihou. Tato úroveň je jaksi skrytá a obávám se „uncanny“, protože nejde o interaktivní knihu per se (její přísně lineární struktura je navíc dopředně zdůrazněna formátem fiktivní konference). Linear Manual nepřenáší obsah internetu (jak je tomu u Junk Jetu) na papír, ale zachycuje jeho samotnou strukturu!20

Není divu, že mě objev téhle knihy tak ohromil!

Je pravděpodobné, že Linear Manualem můžete listovat donekonečna od začátku až do konce pořád dokola aniž by vás to omrzelo, protože pravděpodobnost, že pokaždé naleznete něco nového, je vysoká. Nevězí za tím žádná metafyzika, pouze šťastné rozvržení knížky, jehož výsledkem je, že v knize s precizně neurčitým jménem, pod kterým si lze představit téměř vše, lze nakonec skutečně téměř vše najít. Záleží jen na způsobu čtení a pohybu v multifunkční publikaci, jejíž linearita obsažená v názvu je jen zdánlivá a (snad záměrně) matoucí.

Ale samozřejmě taková kniha, která by zachycovala/vyjadřovala internet samotný, by byla příkladem nějaké šílené reverzní remediace!21 Pokud by tomu bylo tak, pak by Linear Manual byl skutečně výjimečná knížka.22

 „Zatímco internet můžeme vnímat jako jakýsi manuál ke Kohoutově knize, Linear Manual je zároveň manuálem k internetu a soudobé kultuře, jinými slovy manuálem k dnešnímu světu.“
ZÁVĚR

Zatímco tedy Junk Jet určitým způsobem archivoval a rekontextualizoval obsah inherentní internetu jakožto specifickému progresivnímu prostředí („poskytoval 3D model akvária“), implicitní obraz, jaký o něm poskytuje Linear Manual, se podobá archeologické vykopávce či posvátnému předmětu. Osobně už budu patrně navždy vnímat tyčku jako religiózní předmět, který díky Linear Manual prostřednictvím sémantického transferu ztělesňuje samotnou filosofickou podstatu internetu.

Kohout, Martin (ed.) Linear Manual.  TLTRPreß  &  PAF, 2012. 

Autoři: Bonneviot, Cooper, Droitcour, Fabuš, Haworth, Laube,  Marszewski, Mečl, Pieroni, Quack, Roelstraete, Spjut, Tang, Thumfart, Weijde a mnoho dalších.
Design: Rasmus Emanuel Svensson,  uspořádal: Martin Kohout.
Vydáno ve spolupráci s PAFem

Náklad: 55.2 kg.
☛ 7 Eur

internet
http://www.tltr.biz/
www.martinkohout.com
www.pifpaf.cz
http://www.facebook.com/pages/TLTRPreß/332844273416481

bonus:  LINEAR MANUAL INSIDE THE BOOK tltr.biz PHOTOGALLERY

bonus:  Linear Manual — b-sides teaser from Martin Kohout on Vimeo.

bonus:  TLTRPreß launch at Motto Berlin, February 23rd, 2012 from Martin Kohout on Vimeo.


 

POZNÁMKA ZÁVĚREM

Popsané samozřejmě nejsou jediné svého druhu. Dá se jich najít hromady, jako například O FLUXO ISSUE#01, vydaná v polovině léta [2012], nebo Post Internet Survival Guide 2010 (Post internetová příručka pro přežití), kterou navrhla a editorsky zaštítila umělkyně Katja Novitskova, a nesčetně dalších.
Tyto publikace velmi často balancují na okraji grafického designu, nových médií a internetového umění a mnoho dalšího: což je samozřejmě očividností u něčeho, čemu se říká postinternetové umění, neboť jejich autoři, editoři/kurátoři a umělci pracují vždy s jedním okem (nebo oběma očima) na internetu. A i když oči zavřou, jejich srdce a mysl zůstávají on-line.

Z anglického originálu If y☺u hate←҉҉↔҉↔҉↔҉↔҉↔҉҉҉҉҉ int҉er҉n҉҉e҉t, ♥►▼◄ don’t҉ e҉ve҉n҉ tr҉҉҉҉҉҉҉҉҉y t☺ l►ik҉e ♥◄ ҉this҉ bo●k ☺ → JUNK JET N°6 & Linear Manual review přeložila Daniela Vymětalová.

MEIXNEROVÁ, Marie. „If y☺u hate←҉҉↔҉↔҉↔҉↔҉↔҉҉҉҉҉ int҉er҉n҉҉e҉t, ♥►▼◄ don’t҉ e҉ve҉n҉ tr҉҉҉҉҉҉҉҉҉y t☺ l►ik҉e ♥◄ ҉this҉ bo●k ☺ → JUNK JET N°6 & Linear Manual review.“ 25fps [on-line] leden 2013, [cit. 2015-12-19]. Dostupné z WWW: <http://25fps.cz/2013/junk-jet-n6-linear-manual/>.

Print Friendly, PDF & Email
  1. Gavin, Francesca. „Hung & Drawn. Visual arts editor, Francesca Gavin’s highlights of the week: from the latest copy of Junk Jet to Jon Rafman’s Brand New Paint Job“ [on-line] Dazed Digital, www.dazeddigital.com, January 2013. [cit. 2013-02-07] Accessible from WWW: <http://www.dazeddigital.com/artsandculture/article/15477/1/hung-drawn>. []
  2. úplný výpis přispěvatelů naleznete na konci recenze []
  3. a to právě díky tomu, že jsme v dnešní době s internetem v tak dokonalé symbióze, využíváme jej ve svých každodenních úkonech tak naprosto samozřejmě, že „myslet internetem“ nám nedělá sebemenší problém – naopak to často provádíme automaticky, dokonce aniž bychom si toho byli vědomi []
  4. přesto lze samozřejmě interakce provádět i v rámci samotné knihy: prolistováním (browse) na zadní stranu s biografickými informacemi (chcete vědět víc?), kniha tedy počítá také s off-line čtením „na opuštěném ostrově bez elektřiny“. Dodejme jen, že na celou knihu lze samozřejmě díky jejímu různorodému složení, sestávajícímu z čistě vizuálního materiálu i krátkých textů a celkové logice uskupení (jež může být samozřejmě promyšlená, jíž se však s mnohem větší pravděpodobností dnešní netizeni – tj. lidé doslova žijící na internetu, jinými slovy heavy useři – dopouštějí již podvědomě) aplikovat totožné způsoby čtení, jako na webovou stránku (možná další exces aplikovaný zatím výhradně netizeny, který jim však usnadňuje kontakt se starým médiem, jenž je náhle cool víc než kdy dříve) čtena jako webová stránka. []
  5. zejména překotným technologickým vývojem, nepodporujícím starší díla, ale také zákony i chováním uživatelů []
  6. A co mechanické rybičky? (Ano přesně, jsou jen na hraní.) []
  7. 0100101110101101.ORG: Emily’s Video, screenshoty z videí []
  8. JODI: TIPLOLOOC://WCLi/CAL []
  9. Clement Valla: The Universal Texture []
  10. Kim Asendorf: GOS City (Google Open Source) – ukázky z probíhajícího projektu GOS City []
  11. John Rafman: 9-Eyes, Google Street Views []
  12. Jennifer Chan: An Informal Survey of Swag. The Sociology of Hip Hop in the Wold of Emerging Net Art. s. 66–75 []
  13. Cíle programu DAV – poskytnout pomoc, morální podporu a naději na lepší život ctěným mužům a ženám, které potkalo postižení při hájení světového míru a svobody Spojených Států Amerických. []
  14. ve skutečnosti oba pracovali se stejnou rétorikou i vizuálem []
  15. Aureliano Segundo: We Were Never Global, s. 52–55 []
  16. mezi ně patří mimo jiné vydávání hudebních novinek, spravování výstav a galerií, organizace události spojených s obrazem v pohybu a tak trochu propagováním českého video umění []
  17. ŠRÁMEK, Jan. Ztracená perspektiva. Brno: Fiume/Olomouc: Pastiche Filmz, 2012 []
  18. což je vůbec první vydané číslo Doubting, pokud nepočítáme předcházející, spíše letáčkoidní číslo []
  19. včetně obalu, který je vyroben z docela neobvyklého a smysly osvěžujícího druhu papíru []
  20. Jinými slovy se na rozdíl od Junk Jetu nesnaží uspořádat umění na internetu, ale snaží se uspořádat umění tak, jak nás učí internet. []
  21. viz KORSTEN, Saskia Isabella Maria. Reversed Remediation. How Art Can Make One critically Aware of the Workings of Media. (Reverzní remediace. Jak může umění zviditelnit činnosti médií.) (disertační práce) University of Amsterdam, 13. srpen 2010. Vedoucí práce: Dr. Edward A. Shanken. 61 s. Přístupné on-line: <http://dare.uva.nl/document/188776>. []
  22. Jen tak mimochodem: Martin Kohout by s tímto prohlášením nejspíš nesouhlasil, protože s ním reálně nesouhlasil, když jsem se ho na to před několika měsíci poptala. Byl celkem zaskočen. Stálo mě hodně zvažování a analyzování uměleckého přístupu jeho i dalších postinternetových umělců abych si uvědomila, že některé krásné a důležité věci často vznikají  involuntárně bez toho, aby si jich byl jejich autor vědom, nebo aby s nimi později vůbec souhlasil. Po několika měsících snahy vyvrátit si svůj možná nesprávný původní dojem jsem naopak nabyla přesvědčení o jeho pravosti více než dříve. Vnímám jej jako přirozený výraz současné integrace internetové logiky do reálného světa skutečných lidských bytostí. Což mimochodem dělá každý, i když to nezbytně vždy nevede k publikaci reverzně remediačních knih. []

Autor

oo̍̍̍o̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍o̍oo̗̗o̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗o̗̗o digital graffity by Glitchr, multiplied̊ ̊̊ ̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊ ̊̊ ̊̊ ̊̊ ̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊ ̊̊ ̊̊ ̊̊ ̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊̊ ̊̊̊̊ ̊̊̊ ̊̊ ̊ oo̍̍̍o̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍̍̍̍o̍̍̍̍o̍oo̗̗o̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗̗̗̗o̗̗̗̗̗o̗̗o ▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀ digital graffity by Glitchr, multiplied ▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀ digital graffity by Glitchr, mash-up ▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀ guerilla curating by (c) merry ▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀▀ it took me two and half fucking hours to curate Glitchr onto wordpress on my computer

Počet článků : 138

Zanechte komentář

© 2011 Powered By Wordpress, Goodnews Theme By Momizat Team

Zpět nahoru