MFDF Ji.hlava: Poničené filmové pásy a Bill Morrison

POZVÁNKA na 20. ročník MFDF Jihlava – JITKA LANŠPERKOVÁ –

Za měsíc oslaví Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava svůj 20. ročník. K této příležitosti své návštěvníky provede dvacetiletou historií filmového myšlení prostřednictvím Ji.hlavského manifestu. Ten vrátí na plátna kin ikonické filmy uvedené v Ji.hlavě od roku 1997, kdy festival vznikl. Svoji masterclass přednese experimentální filmař Bill Morrison, kterého čeští diváci mohou znát díky filmu Decasia. 20. ročník MFDF Ji.hlava se uskuteční ve dnech 25. – 30. října 2016.

Jedním z hostů jubilejního 20. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava bude americký experimentální filmař Bill Morrison. Ten pro své filmy využívá různě poškozené filmové pásy, nejčastěji však ty poničené zubem času. MFDF Ji.hlava v sekci věnované tvorbě Billa Morrisona uvede celkem 12 stěžejních děl, z nichž 11 bude poprvé uvedeno na území České republiky. Jeho dva nejnovější krátké snímky, oba z letošního roku, španělský cestopis Dokařův sen a až hororový snímek Sirotek Annie budou mít na festivalu svoji mezinárodní premiéru.

„Archivem je přístav, místo, kde se vykládá i nakládá zboží, které se zde skladuje, dokud je dokař zas nevyskladní. Coby filmový badatel a střihač pátrám po ukrytém či prchavém filmovém materiálu,“ komentuje svůj nejnovější film Bill Morrison, který zavede diváky do tajů své tvorby během své masterclass věnované jeho unikátní metodě práce s poškozeným filmovým materiálem.

Bill Morrison za svoji tvorbu obdržel mnoho prestižních ocenění a jeho filmy byly uvedeny řadou významných festivalů, promítány v kinech, galeriích, muzeích, divadlech i koncertních sálech po celém světě. Museum of Modern Art má ve stálé sbírce osm jeho děl a v letech 2014–2015 mu také uspořádalo rozsáhlou retrospektivu. Jeho celovečerní film Decasia (2002), vytvořený ve spolupráci se skladatelem Michaelem Gordonem, byl v roce 2013 vybrán Knihovnou Amerického kongresu do Národního filmového registru a stal se tak prvním filmem vytvořeným v 21. století, který byl do registru přidán.

Festivalová výstava přímo na jihlavském náměstí

Dva týdny před festivalem se na jihlavském náměstí uskuteční vernisáž výstavy k dvacetiletému výročí festivalu. Ta bude instalována v prosklených City modulech, zajištěných firmou KOMA Modular, která v loňském roce postavila český pavilon Expo v italském Miláně. „Výstava bude přístupná na horním Masarykově náměstí téměř tři týdny doslova 24 hodin denně a jejím cílem je zaujmout jak náhodné kolemjdoucí, tak věrné festivalové diváky. Zaměříme se na fenomén dokumentárního filmu i samotného festivalu, jeho výtvarnou podobu, festivalovou architekturu, zájem o rozvíjení města i výrazné filmové počiny,“ přibližuje unikátní projekt Marek Hovorka. „Pokud máte doma některé ze vzácných artefaktů spojených s festivalem, neváhejte se na nás obrátit, rádi je vystavíme.“ 

Ruská filmová avantgarda jako dialog s Dzigou Vertovem

Ruská filmová avantgarda – na první nadechnutí Dziga Vertov, na druhé ti ostatní. Dziga Vertov po celý svůj život temperamentně vystupoval proti všemu umělému i uměleckému, domácími psychologickými dramaty počínaje a díly svého současníka Sergeje Ejzenštejna konče. Nešlo mu o dokumentární tvorbu, ale o nemanipulovaný pohled kamery, která stejně jako lidské oko pouze zachycuje současný život.

„Vertov je podstatně silnější v detailu než v celkové stavbě, pro filmové následovníky by jeho tvorba měla být neopomenutelným podnětem, nikoliv však cílem. Ostatně jak z jeho názorů, formulovaných v textech či na filmovém pásu, vyplývá, nešlo mu o dílo jako takové, ale o vytvoření nového filmového jazyka, který by dokument především definitivně emancipoval,“ popisuje ruského velikána členka dramaturgického týmu z Národního filmového archivu Briana Čechová.

MFDF Ji.hlava v sekci nazvané Ruská avantgarda uvede stěžejní díla 20. a 30. let sovětské avantgardní tvorby. Nejpočetněji jsou zastoupené filmy Dzigy Vertova: Sověte, vpřed! (1926), Tři písně o Leninovi (1934) či Symfonie Donbasu (1931) a především pak světově proslulý poklad sovětské kinematografie a klíčové dílo pro oblast světové dokumentární tvorby Muž s kinoaparátem (1929). Tento film bude uveden zároveň u příležitosti Světového dne audiovizuálního dědictví, který tradičně připadá na 27. říjen, v jeho nově restaurované digitální kopii.

Dvacet let přemýšlení o světě skrze dokumentární film

U příležitosti oslav 20. ročníku představí MFDF Ji.hlava dvacetiletou historii přemýšlení o světě skrze dokumentární film v jedinečné sekci nazvané Ji.hlavský manifest. Ta je složena z dvaceti dokumentárních esejí v minulosti uvedených na MFDF Ji.hlava, z nichž každá měla premiéru na jednom festivalovém ročníku, počínaje rokem 1997. Můžete se tak těšit jak na česká díla Dušana Hanáka či Karla Vachka, tak na eseje z různých zemí – Švédska, Spojených států, Španělska nebo Japonska a Maďarska a dalších. V pořadí 11. esejí je Fascinace Kanaďana Mika Hoolbooma, jenž svůj film – portrét průkopníka videoartu Gaye Colina Campbella – osobně uvede. Mezi současná díla rozhodně patří divácky úspěšná esej z loňského ročníku No Home Movie Chantal Akermanové a nejnovějším a v české premiéře uvedeným filmem bude Francofonia (2015) Alexandra Sokurova odehrávající se v pařížském muzeu Louvre. Sokurov se ve své mnohovrstevnaté monologické eseji zabývá především rolí muzeí v době válek.

„Dvě desetiletí jsou obdobím jedné generace. Proto jsme připravili speciální programovou sekci Ji.hlavský manifest, která připomene každý ročník festivalu od roku 1997 jedním filmem. Protože filmovou esej považujeme za jeden z nejnáročnějších kinematografických tvarů, jsou to právě eseje, které jsme napříč festivalovou historií vyhledávali. Vždy jde o současné filmy. Neohlížíme se do hlubší minulosti,“ vysvětluje ředitel MFDF Ji.hlava Marek Hovorka. 

Průhledná krajina: nespoutaný Island

Nespoutanou islandskou krajinu spojující sopky s ledovci zachycovali Islanďané na filmové pásy už v roce 1904. Díla z této doby se však považují za ztracená, nejstarší dochovaný islandský snímek je krátká aktualita o cvičení hasičů z roku 1906. Ji.hlavský festival v sekci Průhledná krajina představí průřez toho nejzajímavějšího z islandské dokumentární kinematografie. Od záznamů rybolovu a rybářského průmyslu či napínavého příběhu záchrany uvízlé lodi pod příkrým útesem The rescue at Látrabjarg Oskara Gíslasona (1949) přes velmi blízké záběry na vybuchující sopku Birth of an Island Ósvalda Knudsena (1964) a společensky nejvýznamnější, kontroverzní portrét malého islandského města s fabrikou na zpracování ryb Ryba pod kamenem (1974) režiséra Thorsteina Jónssona, který v 60. letech studoval na FAMU, až po současné dílo Olafa de Fleura a Fridrika Thora Fridrikssona.

Islandský tvůrce Fridrik Thor Fridriksson, který za svůj hraný film Děti přírody (1991) získal nominaci na Oscara, na 20. MFDF Ji.hlava přednese svoji režisérskou masterclass a představí svůj nejnovější dokumentární film Horizont (2015). Ve své domovině na Islandu založil v 80. letech nyní nejvýznamnější islandskou produkční společnost The Icelandic Film Corporation, která úzce spolupracuje s dánskou Zentropou, jež produkuje filmy Larse von Triera, či americkou společností Francise Forda Copoly Zoetrope.

Studentské poroty připravené ve spolupráci s Centrem dokumentárního filmu

Další novinkou 20. ročníku MFDF Ji.hlava jsou dvě studentské poroty, jedna složená z vysokoškolských a druhá z jihlavských středoškolských studentů. Středoškolská porota bude posuzovat soutěž českých dokumentárních filmů Česká radost a ta vysokoškolská soutěž dokumentárních debutů nazvanou První světla. Obě poroty budou zcela autonomní a sekce Česká radost a První světla si i nadále zachovají své stávající poroty.

„Studentské poroty vnímáme jako vhodný způsob, jak do filmového, dokumentárního světa zapojit také mladé různorodé publikum. Mladí porotci dostanou důležitý a velmi obtížný úkol, který je ale orientován pozitivním směrem. Nebudou hledat argumenty, jak bývá zvykem, proč je film špatný nebo hloupý, ale jako porotci musí usilovat o to, aby v každém okamžiku zvažovali, proč by ten či onen film mohl být tím nejlepším,“ říká Šimon Bauer, ředitel jihlavského Centra dokumentárního filmu, jenž je garantem studentských porot.