Kouzelná zahrada, ve které se sklízejí filmy

REPORTÁŽ ze 4. ročníku festivalu studentských filmů Pod Nebesy (24.–25. 6. 2016) – VERONIKA JANČOVÁ

Lipník nad Bečvou může zprvu působit dojmem ospalého maloměsta. Když sem však zavítáte ve správnou chvíli na konci června, naskytne se vám příležitost stát se účastníky velmi slibně se rodícího festivalu studentských filmů. Festival Pod Nebesy slavil letos již čtvrté narozeniny a má našlápnuto stát se neodmyslitelnou kulturní akcí, která láká nejen příznivce filmu. Ať už dorazíte vlakem na stylové nádražíčko, nebo připlujete po řece Bečvě, přivítá vás město s kovářskou historií, které nicméně voní růžemi. Budovy historického centra se lesknou v oslnivých paprscích letního slunce a ti, kteří nenašli útočiště v žádné z kaváren, hledají úkryt před sluncem ve stínu všudypřítomných lip. Zámecký park okupují zástupy svatebčanů, kteří se mísí do jednoho slavnostního davu, a zdá se, že tu početnější skupinu lidí nepotkáte. Avšak čím více se vzdalujete od zámeckého parku a blížíte se ke kostelu ležícímu v samém srdci města, myrty na prsou svatebčanů střídají barevné náramky na zápěstí festivalových návštěvníků. V zákrytu kostela svatého Jakuba se totiž skrývá Meditační zahrada, která se vždy po dva letní večery na konci června stává oázou filmu.

Zatímco jindy ticho protíná pouze zvon z tamní zvonice, v tomto červnovém pozdním odpoledni proniknou zpoza kostela do přilehlých uliček města první tóny basové kytary. Ty oznamují, že se čas nachýlil a začnou do historického jádra svolávat návštěvníky jako zvony na nedělní mši. Na první pohled nenápadná akce ovládne celé město a jako magnet začne z netušených koutů přitahovat desítky lidí. Návštěvníci procházejí do Meditační zahrady, kde se koná festival doslova pod nebesy, branou po cestě vysypané okvětními plátky růží. Zahrada chráněná původní městskou hradbou se pomalu proměňuje v letní kino. Avšak ještě než nebesa zhasnou a přijde tma, zpříjemňují si příchozí čekání poslechem hudby. O tu se první večer postarala hravá SKA kapela Gentlemen’s Club, zatímco druhý večer posluchače do výšin vynesla folk-rocková kapela Hope Astronaut, jejichž koncert přecházel energickému indie-rocku v podání Beeline.

Každý filmový příznivec s potěšením sleduje, když si filmový festival v malém městě získá tak početné publikum. Celé městečko jakoby se soustředilo v zákostelní zahradě. Po skončení koncertu se totiž kolem rozhostilo naprosté ticho a všichni upřeně sledovali promítané filmy. Projekci narušilo pouze občasné odbíjení kostelního zvonu, které místy vtipně vstupovalo do děje. Tu způsobilo úlek při sledování hororově laděného snímku, jindy na vteřinu přesně odzvonilo pointu. Avšak ještě než začaly svítit hvězdy na obloze, Nebesa rozzářila filmová hvězda Klára Issová, která nešetřila úsměvy ani podpisy. Posléze zasedla v odborné porotě, jež každý film komentovala a na závěr festivalu vybírala tři vítězné snímky. Když navíc začalo promítání, jakýkoli dojem určité malosti či snad provinčnosti definitivně zmizel a na zeleném koberci byly servírovány skutečně pozoruhodné snímky. V přehlídce těch nejlepších filmů, které za poslední rok vznikly na českých a slovenských filmových školách, převládaly hrané filmy, ale na své si přišli také příznivci animované a dokumentární tvorby.

Projekcemi však nic nekončilo, právě naopak. Festival Pod Nebesy totiž není pouze pásmo filmů. Zábava pokračovala dál a celým večerem provázela originální moderátorská dvojice z řad organizátorů festivalu. Po každé projekci si diváci mohli vyslechnout komentář odborné poroty nebo také přispět s vlastním názorem a případně položit otázku přímo samotným tvůrcům. Na festival totiž přijíždí podpořit své snímky režiséři, kameramani, herci ad., kteří jsou otevřeni diskuzím s porotou i publikem. Letos tak měli návštěvníci například možnost setkat se s Vladimírou Havlíčkovou, představitelkou hlavní hrdinky Aničky mrazivého hororu Pavla Soukupa Lesapán. Ten sklidil zasloužený potlesk a ukázal, že horor bývá považován za podřadný žánr neprávem. Skvěle vyprávěný příběh vynikal opravdu hrůzu nahánějící atmosférou a napínavými, dech beroucími scénami s řadou „lekaček“. Vladěnka Havlíčková odzbrojila diváky i porotu jak svým famózním výkonem ve filmu, tak svou bezprostředností a úžasným charisma.

Martin Hnát po projekci svého filmu Balada o Šimonovi a Tereze během diskuze přiblížil, kolik času a energie může stát za studentským středometrážním filmem. Pečlivá práce se vyplatila a snímek, který zaujal především nádherně jemným obrazem a prací se světlem, okouzlil jak publikum (získal 2. místo v diváckém hlasování), tak festivalovou porotu (stal se vítězným filmem oceněným porotou). Martin Jašek, který stojí za snímkem Táňa, upřímně a otevřeně přiznal, jak moc velkou roli může při natáčení hrát náhoda. Jašek překvapil tím, jak se ve filmu dokázal vcítit do prožívání a pocitů dospívající dívky. V krátkém čase (film má pouze 12 minut) zde dokázal rozehrát intimní drama, které je hluboké, celistvé a současně svěží. Kostýmní výtvarnice Pavla Chramostová doprovázela snímek Snovej. Po projekci vysvětlila, jak důležitou funkci mají ve filmu kostýmy, jak velký vliv mají na typologii postav, filmový výraz a jak mohou promlouvat k divákovi. Režisér Marek Ciccotti tímto filmem prokázal vysokou míru profesionality a perfektně odvedenou řemeslnou práci. Snovej je vtipný, plný funkčních gagů, hezky vypointovaný a překvapivě není příliš předvídatelný. Nebylo proto žádným překvapením, že se tato komedie stala diváckým favoritem druhého večera.

Celkem se během dvou večerů představilo třináct soutěžních a jeden nesoutěžní film. Jak již bylo zmíněno, porota zvolila celkovým vítězem hranou Balada o Šimonovi a Tereze. V těsném závěsu za ním se umístil Furiant Ondřeje Hudečka, jenž se originálním způsobem strefuje do klišé inscenovaných životopisných dokumentů. Furiant demytizující osobnost Ladislava Stroupežnického zaujal především sebevědomým režijním uchopením, originální vizualitou a nekompromisním humorem. Srdce poroty si získala také již zmíněná Táňa natočená na motivy Evžena Oněgina, která získala třetí místo. Diváci obohacení informacemi od tvůrců a komentáři odborné poroty se každý večer účastnili hlasování, ve kterém vybírali ze skupiny právě zhlédnutých titulů své favority. Zatímco první večer publikum okouzlil animovaný snímek Martiny Frajštákové Balloon girl, vítězem druhého večera se stala zmiňovaná komedie Snovej.

Festival Pod Nebesy je příjemnou a netradiční filmovou událostí. Nabízí plnohodnotný filmový zážitek (uváděné snímky prochází pečlivým výběrem) s mnoha výhodami festivalu malého formátu (žádné fronty, dost místa k sezení, rodinná atmosféra). Vše se odehrává na čerstvém vzduchu pod širým nebem v kouzelné zahradě s jedinečnou atmosférou obohacenou o přítomnost řady zajímavých osobností ze světa filmové tvorby. Diváci mají možnost kdykoli se občerstvit nebo opustit lavičku, uvelebit se v trávě, zavrtat prsty do příjemně chladivé země, užívat si teplou letní noc a především kvalitní filmovou podívanou. Úroda v Meditační zahradě byla letos opravdu bohatá, a tak nezbývá než se těšit na příští setkání s Pod Nebesy pod nebesy.