Pla(y)giátorství

Publikováno: Mary Meixner Publikováno dne: 20. října 2016 Rubrika: Experimentální film | Komentář : 0

EXPERIMENTÁLNÍ FILM – MARK AMERIKA: remixthebook – část 2: Pla(y)giarism – přeložila PAVLÍNA BINKOVÁ –

25fps přináší sérii překladových textů z remixthebook.com slavného internetového a digitálního umělce a pedagoga Marka Ameriky. remixthebook je více než učebnice, více než akademická publikace. remixthebook je multimediální opus vyzývající k remixu.

remixthebook: o projektu

Pla(y)giátorství

Průměrní spisovatelé si vypůjčují; velcí kradou! – T. S. Eliot

Playgiátorství (playgiarism) je termín spisovatele a literárního kritika Raymonda Federmana poukazující na niterné, konceptuální a hravé vy(u)žití stávajících zdrojů. Sám Federman používá playgiátorství ke specifickému remixování nejrůznějších zdrojů a verzí svého vlastního osobního příběhu do podoby něčeho, co nazývá hravým přisvojením. Federman říká:

„Jako playgiátor se musíš narodit. Tak prosté to je. Zákony playgiátorství jsou nepsané, jsou tabu, stejně jako incest, nelze je legalizovat. Velcí playgiátoři všech dob, Homér, Shakespeare, Rabelais, Diderot, Rimbaud, Proust, Beckett a Federman nikdy nepředstírali, že jsou někým jiným než playgiátory. Podřadní spisovatelé popírají, že by si hráli s výpůjčkami z jiných textů, protože zaměňují plagiátorství a playgiátorství. Jsou to dva různé pojmy. Rozdíl mezi nimi je obrovský, avšak nikdo nikdy nebyl schopen říct, v čem spočívá. Není kvantifikovatelný, převoditelný na čísla. Plagiátorství je smutné. Pláče, fňuká. Vždycky se ospravedlňuje. Oproti tomu playgiátorství se bez ustání směje. Zesměšňuje samo sebe během své vlastní činnosti.“

Playgiarizovat znamená veřejně vystavovat dostupné zdroje a/nebo s nimi hravě nakládat (což odráží hravé použití písmene „y“ a tedy anglického „play“ – hrát si – v názvu). Například když Tom Phillips „napsal“ A Humument (což by se dalo přeložit jako „Lidument“), poetickou negaci novely W. H. Mallocka „Lidský dokument“ (The Human Document), vytvořil zcela nové dílo z díla stávajícího. Jazyk „Lidumentu“ je často rozpačitý, ale nikdy ne omluvný. Phillips není Malockovým plagiátorem. Jeho způsob tvorby je hravý a nad vlastním procesem má kontrolu: je playgiátorem.

Federmanovo rozlišení směřuje za zcela nesporné příklady typu „Lidument“ a rozšiřuje playgiátorství na kteréhokoli autora, jenž záměrně a bez ostychu přebírá cizí inovativní formy a zahrnuje je do vlastní tvorby. Podle Federmana je materiál, který má spisovatel k dispozici, sociálně konstruovaný: je to totiž jazyk. Jazyk je umělci sdílen, což je ústředním prvkem projektu Source Material Everywhere. 1

Vzpomeneme-li Duchampa, můžeme říci, že je to „readymade“ – z perspektivy amatérského remixového umělce – připravený k ripování, mixáži a cirkulaci v digitálních sférách distribuce.

Jiným autorem, který založil velkou část své tvorby na konceptu playgiátorství, byl Isidore Ducasse aka Comte de Lautréamont. Jako nefalšovaný punkový umělec 19. století zemřel Lautréamont již ve svých 24 letech, před smrtí však stihl vytvořit dvě velká díla, která ovlivnila celé umělecké generace: Zpěvy Maldororovy (Les Chants de Maldoror) a dva svazky Poezie (Poésies). Surrealisté ho považovali za svatého, za patrona svého hnutí. André Breton napsal, že Zpěvy Maldororovy jsou „dokonalým ztvárněním zjevení, které přesahuje naše lidství“. V Poésis Lautréamont píše:

Plagiátorství je nezbytné. Je nezbytné z důvodu pokroku. Tím, že plagiátor napodobuje autorův styl, přebírá jeho výrazy, odstraňuje nesprávné myšlenky a nahrazuje je správnými.

V remixthebook, kde je Lautréamont vzhledem ke svému postupu označen za jednoho z prvních „DJ spisovatelů“, je jeho výrok nasamplován a přetvořen takto:

Remixologie je nezbytná. Je otázkou života a smrti. Zabydluje se v jazyce médií vytvořeném jinými umělci a přebírá jeho vyjadřovací schopnosti, přičemž se neustále snaží odstraňovat dřívější přebytečné nebo zastaralé informace a nahrazuje je cennějším materiálem.

Playgiátorství odhaluje absurditu jazyka, který si lze přivlastnit; ukazuje nám všem, že psaní je remixováním a remixování je nezbytné, neboť dává generacím možnost vzájemného obohacování se, čímž je odkázán nastupujícím generacím o to inspirativnější materiál.

Cvičení v playgiátorství:

Napodobení Toma Philipse

Studenti milují „Lidument“. Jeho napodobení je osvědčené perfektní cvičení. Philips vytvořil „Lidument“, protože neměl dost sebedůvěry na to, aby napsal zcela „autorskou“ báseň – což je dokonalé východisko i pro studenty umění.

Každý student ať si zvolí libovolnou stránku (zkuste je přimět, ať stránku z knihy rovnou vytrhnou – to je pro začátek ještě víc zmate) a vytvoří báseň tím, že pokryjí vybrané jazykové prvky grafickými.

Tipy:

Vyhněte se koláži z časopisů: zakažte grafické prvky z časopisů.
Rozdejte celé třídě části Futuristického manifestu a požádejte studenty, ať ho remixují vymazáním slov.

Někdy mají výstupy z těchto cvičení podobu milostné poezie.

Další cvičení v playgiátorství:

Zremixujte vlastní proces sebe-vykradení 2

Staňte se vykradači sebe sama.

Stanovte si časové období, dejme tomu celý týden, během kterého budete vykrádat své vlastní myšlenky a remixovat je v pevně určené literární formě. Začněte den například technikou automatického psaní, rovnou po probuzení, bez odkladu. Text odložte a věnujte se svému dennímu programu. Na konci dne si text znovu přečtěte a remixujte ho do podoby tweetu o 140 nebo méně znacích. Na konci týdne vezměte těchto sedm tweetů a využijte je jako spouštěč jiného remixu za pomoci jiného média. Pokud se například ve vaší třídě utvořila skupina studentů zapojená do stejného cvičení, zadejte jim, ať každý z nich použije svých sedm tweetů na konci týdne jako scénář. Ten nahrajete v podobě experimentální zvukové koláže, kterou poté každý z nich uploaduje na Soundcloud. Nahrávky ze Soundcloudu použijte jako výchozí materiál pro zkomponování experimentálního „konceptuálního“ alba.

Skvělý příklad hravého sebe-vykradení s pomocí počítačem řízené umělecké performance najdete v projektu Curta Clobningera na remixthebook.com.

Otázky k diskusi:

Co chce podle vašeho názoru Federman říct tím, že označuje Homéra, Shakespearea, Rabelaise, Diderota, Rimbauda, Prousta, Becketta (a sebe) za největší playgiátory?
Pojmenujte a zdůrazněte rozdíly mezi playgiátorstvím a plagiátorstvím.
Federman tvrdí, že jako playgiátor se musíte narodit. Zkuste se poté, co jste měli možnost poznat, co to playgiátorství je, zamyslet nad tím, zda jste někdy vytvořili něco, co někdo další hravě přetvořil. Nebo jste naopak vytvořili něco, co nebylo materiálem dalších playgiátorů? Jak to víte?

Bonusová otázka: Je možné být naprosto originálním playgiátorem? Jak byste porovnali dva různé projevy playgiátorství, u kterých chcete zjistit, který z nich je originálnější?

Mark Amerika

S laskavým svolením Marka Ameriky z anglického originálu přeložila Pavlína Binková.

Překlady jednotlivých textů z remixthebook budou postupně publikovány na stránkách 25fps v rubrice Experimentální film.

remixthebook: o projektu

AMERIKA, Mark. ”Pla(y)giarism” [online]. remixthebook, http://www.remixthebook.com/. [čerpáno 11. 09. 2016] Dostupné z WWW: <http://www.remixthebook.com/the-course/playgiarism>.

Objednejte si remixtebook

LINKY (v AJ):

Kniha Source Material Everywhere: a remix (volně přeložitelné jako Všudypřítomný zdrojový materiál: Remix) shromažďuje hesla z Wikipedie vztahující se ke třem pojmům – „Source“ (zdroj), „Material“ (materiál), „Everywhere“ (všude), a v tištěné podobě vyšla v nákladu jednoho kusu.
Počin Kanaďanky Kate Armstrong, který Mark Amerika přijal jako odpověď na svůj remixthebook (University of Minnesota Press, 2011), reaguje na jednu z klíčových myšlenek Amerikovy knihy. V ní může trojice pojmů „Source Material Everywhere“ odkazovat ke světu, k médiu, k materiálu; dokonce k duchovnímu centru, a je stěžejní pro autorovo zkoumání vztahu mezi materialitou kultury a zdroji a strukturami umělecké tvorby. Tím, že zahrnuje všechna hesla z Wikipedie, která obsahují ony tři termíny – jež se dál větví do tisíců aluzí a odkazují k tisícům zdrojů a citátů z oblasti filozofie, přírodních věd a populární kultury – stává se kniha Source Material Everywhere: a remix vědomě ojedinělým objektem velmi specificky zpřítomňujícím pulsující, rozvětvený proces. [↩]
Self-appropriation, tedy též auto-apropriace, pozn. ed. [↩]