Seriálová funkce televizního autorství – 1. část

TELEVIZE – JASON MITELL – „The Serial Functions of Television Authorship“, kapitola z publikace Complex TV: The Poetics of Contemporary Television Storytelling (NYU Press, 2015) – 1. část –  přeložil JIŘÍ SLAVÍK

V roce 2000, na začátku páté sezóny, utrpěla Buffy přemožitelka upírů krizi víry. Neodkazuji teď na hlavní seriálovou postavu, ačkoliv Buffy Summersová samozřejmě sama prodělala několik krizí víry v průběhu své transmediální existence. Jde spíše o to, že podobné krize se začaly týkat celého pořadu a fanoušci byli znepokojeni vývojem příběhu, který ohrožoval integritu seriálu a jeho směřování tak, jak jej znali. Celý problém začal po představení nové postavy v závěrečných chvílích úvodního dílu páté sezóny Buffy vs. Dracula, Buffyiny čtrnáctileté sestry Dawn. Fanoušci, kteří strávili za čtyři sezóny a více než 50 hodin sledováním seriálu poznali Buffy jako jedináčka. Najednou jim bylo řečeno, že Buffy má mladší sestru, o které nikdy předtím nebyla zmínka. Ani další epizoda, The Real Me neobjasnila tuto událost, jelikož Dawn se stává ústřední postavou bez jakéhokoliv vysvětlení jejího náhlého objevení. I přes mnohé odkazy na její pocity úzkosti pramenící z toho, že „nikdo neví, kdo jsem“, a několika narážek na to, že ve hře je něco nadpřirozeného, se všechny další postavy chovaly, jako by Dawn byla odjakživa součástí jejich světa.

Přestože seriál v žánru fantasy jistě umožňoval mnoho potenciálních vysvětlení Dawniny náhlé přítomnosti, fanoušci se v mezičase mezi jednotlivými epizodami děsili a své obavy dávali najevo v diskuzních skupinách. Na první pohled to vypadalo jako příklad typického televizního aktualizování pořadu pro mladší publikum, jakmile ústřední postavy příliš zestárnou. Přidat nové mladé postavy znamená udržet si pozornost mladistvých. Ale protože seriál zacházel s Dawn jako s již zavedenou, nikoli novou postavou, napadal divácká očekávání a povědomí o fiktivním světě tak, jak si jej zamilovali a poznali v průběhu předchozích sezón. Pořad stanovil narativní hádanku, kdo nebo co Dawn opravdu je – tato otázka nebude zodpovězena dříve než na konci sezóny. Uvědomme si, že během původního vysílání trval tento proces celý měsíc, kdy měli fanoušci v týdenních přestávkách mezi epizodami možnost teoretizovat a stresovat se z toho, co se s jejich seriálem děje; kdy bude tahle záhada vyřešena, a bude její řešení uspokojující? Ovšem zatímco se někteří fanoušci strachovali, že se pořad utrhl ze řetězu a jeho kontinuita je ničena kvůli zalíbení se mladšímu publiku, na online fórech se šířilo heslo „Věřte Jossovi“.

Jossem samozřejmě není nikdo jiný než Joss Whedon, autor Buffy, výkonný producent, hlavní scenárista a její častý režisér – jinými slovy autor seriálu. Tento moment ve světě televizní scenáristiky a fanouškovského diváctví celkem neobyčejný, věřím však, že poukazuje na širší tendence v tom, jak funguje autorství seriálové televize obecně. Následující kapitola se soustředí na autorství televizních seriálů prostřednictvím tří souvisejících hledisek. Prvním z nich je materialistická otázka Jak vzniká autorství televizního seriálu?, která vysvětluje produkování současné televize v Americe, popisuje parametry kreativity a zkoumá napětí mezi skutečnou produkcí na bázi autorské spolupráce a romantickou představou o jediném tvůrci, ztělesněném konceptem showrunnera. Druhá otázka se zaměří na podobné jevy v širším kulturním diskurzu – jak je chápáno televizní autorství? – skrze širší rétorickou analýzu měnící se role televizních showrunnerů jako veřejných osob a hvězd. Nakonec se zaměřím na to, jakým způsobem si autorství uvědomují diváci, a podívám se na pragmatické procesy konzumování médií, ve kterých je představa o přítomnosti autora podstatná pro pochopení a interpretaci, jako v případě hesla „Věřte Jossovi.“ Tyto tři části materiální, rétorické a pragmatické analýzy věřím ukážou, jak důležitou roli hraje autorství při formování diváckého vztahu k televiznímu seriálu.

— konec 1. části —

Z anglického originálu MITELL, Jason. „The Serial Functions of Television Authorship“. In.: Complex TV: The Poetics of Contemporary Television Storytelling. New York University Press 2015 s laskavým svolením autora a nakladatele přeložil Jiří Slavík.

Anglickou publikaci lze zakoupit zde.