Videoinstalace Návod k použití Jiřího Koláře
Tvorba Romana Štětiny (1986), absolventa plzeňského Ústavu umění a designu a Ateliéru intermediální tvorby III na pražské AVU, je s rozhlasem výrazně spjata, konkrétně s ohledáváním jeho možností. Mj. v řadě intervencí do živého vysílání rozhlasu (k poslechu zde), dílech Studio. Místnost, kde koberce znamenají éter (2012), Mluv, abych tě viděl (2014) a dalších. Déle než dva roky vytvářel pořad Radiogalerie. Získal Cenu Jindřicha Chalupeckého za Ztracený případ (2014), ve kterém sestřihal ze všech dílů seriálu Columbo nový příběh, takže protagonista divákovi stárne před očima a působí, jako by si stále nemohl vzpomenout, po čem pátrá. Jako druhotný materiál při tvorbě Ztraceného případu vzniklo video Falešná stopa, které je nyní ke zhlédnutí v GAMU na výstavě Jiné vize CZ (2007–2015). Za pozornost stojí také Štětinovy starší práce, například reedit Schulhoffova filmu Vrah skrývá tvář z roku 2010.
Miroslav Buriánek (1951) je tvůrce rozhlasových dokumentů, featurů, dramatizací a řady děl na pomezí žánrů, experimentátor s možnostmi rozhlasu, který za svou tvorbu získal řadu ocenění. Štětina s Buriánkem mají velmi blízko ke kolážím, které v různorodých podobách využívají. Zřejmě právě proto dospěli k volbě zásadního díla Jiřího Koláře Návod k upotřebení (vyšlo 1969), jež se pro jejich společný projekt stalo výchozím zdrojem. 130minutový film je making-of zachycujícím a tematizujícím rozhlasovou režii, práci se scénářem a herci. Je zároveň poctou osobnosti a tvorbě Miroslava Buriánka, který v lednu 2015 skončil v Českém rozhlasu. [1] Buriánkova energie a způsob tvorby jsou fascinující. Expresivní je jeho celkový projev včetně vyjadřování, při kterém využívá osobitých pojmenování a novotvarů. Kamera často ulpívá na Buriánkovi v detailech, na jeho gestech, výrazu, plném ponoření do práce. Dění ve studiu občas ustupuje do pozadí a režijní poznámky zaznívají Buriánkovým hlasem jako svébytná poezie (opakuj: nikdo nikdy / až tomu přijdeš na kloub / až to pochopíš / možná to druhé / nikdy / přijmout jako ozvěnu / definice / vygoogluj si lichoběžník / geometrie lásky / geometrie tvorby / popíchnout / poňoukat / výzva…). Zatímco Jiří Kolář vyzývá čtenáře k akci (Usedni ke stolu / a nemysli na nic // Vezmi pero / a napiš přes celý čistý arch / milované křestní jméno…), zde jsou jeho pokyny uskutečňovány tím, že režisér vede pětici herců Divadelní společnosti KLAS k naplnění významu slov, aby nezůstávala prázdná.
„Sedačky“ ve dvoraně s dominantním plátnem jsou vyvedeny jako lichoběžník, kruh a trojúhelník. Jak Buriánek s nadsázkou zmiňuje, musí si pomáhat gesty a geometrickými tvary, protože jeho myšlenková činnost není nejsilnější. Jejich křiklavé barvy odkazují k využívání barevných fix v režijní knize. Tu můžeme vidět nejen v záběrech, ale lze ji (a tedy i Buriánkův přístup k tvorbě rozhlasového díla) blíže zkoumat v katalogu, který obsahuje také řadu fotografií a zasvěcený text kurátora Marka Pokorného.
V pátek 26. 8. od 22:00 proběhne v Radioateliéru Českého rozhlasu premiéra „zvukové konfrontáže“ Romana Štětiny Návod k upotřebení Miroslava Buriánka, kterou lze podle tvůrce chápat jako „auditivní expanzi“ videoinstalace. Kompozice bude dostupná v archivu na webu http://www.rozhlas.cz/radiocustica/portal/.
Na konci září se výstava stěhuje do centra současného umění Spike Island v Bristolu, kde bude k vidění od 1. 10 do 11. 11. 2016.
Roman Štětina a Miroslav Buriánek: Návod k použití Jiřího Koláře. HD video, 16:9, 130 min. Kamera: Marek Dvořák, Jiří Vágner, střih: Zuzana Walter, zvuk: Tomáš Oramus, Ladislav Železný. Obsazení: Zuzana Ježková, Jan Milota, Miroslav Nyklíček, Zdena Nyklíčková, Jan Valta. Kurátor: Marek Pokorný. Architektonické řešení: Jan Šerých. Dvorana multifunkční auly GONG, Dolní Vítkovice, Ostrava. 23. 6. – 19. 9. 2016.
Text původně vyšel v Revue Filmového přehledu, kde již není dostupný.
Poznámky: