„Neměli ste do tej řeky skákat, blboni!“

Člověk se musí usmívat, když v bonusových materiálech Liščích dětí čte vychloubání Paula Tobina o tom, jak se hraním her a čtením Sapkowského knih naladil na Geraltovu notu, ale už jaksi zapomene dodat, že příběh, pod který se ve druhém comicsovém Zaklínači podepsal, je „pouhou“ adaptací části románu Bouřková sezóna. Přitom právě fakt, že z příběhu čtenář cítí starého, dobrého Sapkowského, činí z Liščích dětí lepší dílo než předešlý Skleněný dům.

V něm se Tobinovi podařilo navodit dobrou atmosféru, temné fantasy vtiskl dokonce detektivní zápletku, ale Liščí děti mají propracovaný dramatický oblouk, nečekané zvraty, epilog s emocionálním dozníváním a pořádného sidekicka, který Geralta na jeho cestě doprovází. Není to sice potulný bard Marigold, ale zemitý trpaslík Addario také není k zahození. Hlavně, když má rád pivo, ženy, zpěv a svá lidová moudra pronáší neodolatelným moravskoslovenským dialektem. Oba poutníci se nechají nalákat poněkud nesourodou společností na obchodní loď. Záhy však vyjde najevo, že lodní náklad je tentokrát smrtelně nebezpečný – v podpalubí je vězněno dítě Vixeny, démona liščího vzezření, který dokáže svými iluzemi nejednomu zatemnit mysl a přivést jej do záhuby. Geralt ví okamžitě, že je zle, protože liščice se svých dětí (přeměněných elfů) jen tak nevzdává…

Podobně jako v předešlém Černém lese i tentokrát Geralt a jeho společníci bloudí – slepými říčními rameny. V situaci, kdy se neví, co je skutečnost a co Vixeniny iluze, a kdy je nutné čelit útokům nejrůznějších zvířat a bytostí, houstne atmosféra a vztahy mezi lidmi lapenými na palubě se postupně vyostřují. Liščí děti představují výtečnou práci s postavami i žánrem, a pokud neznáte knižní předlohu, budou vás tvůrci do krajnosti napínat. Snad se nedopustím velkého spoileru, když prozradím, že Geralt tentokrát přijde o svoje pracovní nástroje, oba zaklínačské meče.

Queriova kresba je fajn, barevné plochy na pozadí ze Skleněného domu chvályhodně ustoupily lépe prokreslenějšímu prostředí. Postavy jsou v celkových záběrech opět velmi zjednodušeny, polodetaily a detaily vyznívají o poznání lépe. Některé panely v bojových scénách vypadají statičtěji, než by bylo zdrávo, asi jako když se vám při natáčení filmu trochu fláká kompars. To však dokáže vyvážit dynamika sekvencí pod vodní hladinou. A když jsme u vody, snaha zachytit to, jak jsou postavy zmáčeny deštěm, dopadá spíše tak, jako by jim na hlavě a na ramenou cosi namrzalo. Často voleným úhlem je pohled přes rameno hlavního hrdiny, který patrně odkazuje na populární zaklínačské počítačové hry od CD Projekt RED (rozhovor se scenáristou této společnosti je také součástí bonusů, stejně jako několik akčních tematických plakátů). Zvláštní pochvalu si opět zaslouží kolorista Carlos Badilla.

Přiznám se, že pojem licencovaný comics ve mně v souvislosti se Zaklínačem vzbudil jisté obavy, ale po velmi slušném Skleněném domě a vynikajících Liščích dětech se těším na další sešit. A čím víc v něm bude Sapkowského, tím lépe.

Paul Tobin, Joe Querio

Zaklínač: Liščí děti

Nakladatelství CREW, Praha 2016
136 stran
329 Kč