Leporelo Lídy Baarové
RECENZE: Zkáza krásou (režie: Helena Třeštíková, Jakub Hejna, 2015) – VERONIKA JANČOVÁ –
Počátek letošního roku se nesl ve znamení prvorepublikové hvězdy Lídy Baarové. Do kin vstoupil příběh jejího života hned ve dvojím provedení, a to jako celovečerní dokument a o několik týdnů později rovněž jako celovečerní hraný film. Protože do filmové mrtvoly v režii Filipa Renče již není potřeba více kopat, recenze bude soustředěna výlučně na dokumentární film Zkáza krásou, který byl uveden do českých kin 7. ledna. Za vznikem tohoto dokumentu stojí dvojice tvořená dokumentaristkou Helenou Třeštíkovou a střihačem Jakubem Hejnou. Přestože je pod filmem podepsaná Třeštíková, Zkáza krásou není intimní zpovědí prvorepublikové herečky, ale spíše životopisným filmem, který je navíc značně povrchní a nepřesný. Od královny českého dokumentu se dalo čekat více.
Základem Zkázy krásou je rozhovor, který natočila Helena Třeštíková při setkání s Lídou Baarovou během jejího rakouského exilu. Prostřednictvím těchto záběrů má divák jedinečnou možnost na vlastní oči vidět pomíjivost slávy, krásy a potažmo života. Namísto krásné prvorepublikové hvězdy vidíme osamělou vrásčitou ženu v alkoholovém opojení, které z dřívější slávy zbyly jen vzpomínky a krabice zažloutlých fotografií. (Tento kontrast je posílen zejména, když jsou ve filmu proloženy záběry z rozhovoru se scénami z filmů, ve kterých Baarová hrála.) Několikadenní natáčení proběhlo v polovině 90. let, tedy na sklonku hereččina života. Vzniklý filmový materiál byl původně použit pro středometrážní dokument České televize Sladké hořkosti Lídy Baarové. Podnět ke vzniku „rozšířené verze“ filmu v podobě celovečerního dokumentu dal střihač a spolurežisér Zkázy krásou Jakub Hejna, který s Helenou Třeštíkovou dlouhodobě spolupracuje (podílel se například na jejích filmech Mallory, Soukromý vesmír, Katka ad.). Hejna přišel s nápadem využít materiál v nějakém delším tvaru a zkusit propojit archivní záběry s jejím životem a vytvořit film jejího života.
(zdroj: Produkce Třeštíková s.r.o.)
Také podtitul klasifikuje Zkázu krásou přímo jako „film života Lídy Baarové“. Pod tímto označením si lze představit leccos, ale primárně evokuje film životopisný. Zkáza krásou však selhává jak na úrovni portrétu, tak na úrovni životopisného filmu. Příčinou je povrchnost a útržkovitost informací, které se divákovi dostávají. Hlavním tahounem dokumentu jsou záběry s Lídou Baarovou. Avšak filmového materiálu se během tří natáčecích dnů (či v podstatě dvou, jak přiznala dokumentaristka) nemohlo pořídit dostatek tak, aby se staly pevnou oporou celovečerního filmu. Natočené záběry proto v podstatě určují témata a události, kterým je film věnován. Vedle záběrů z rozhovoru zbytek působí dojmem, že je tak trochu navíc a že je film uměle nafouknut do celovečerního formátu.
Když divák sleduje dokument Heleny Třeštíkové, má laťku nastavenu o něco víš než obvykle. Dokumentaristka bývá dávána za vzor pro svou ukázkovou práci s respondenty. Zde však jakoby rezignuje na to, čím je známá. Tehdejší krátké natáčení sice mělo své objektivní příčiny, ale není jasné, proč se materiál na třicetiminutový film znovu recykloval pro celovečerní dokument. Na výsledné podobě filmu se významně podepsalo, že rozhovor vznikl během pouhých dvou natáčecích dnů, a to aniž by se předtím obě ženy osobně setkaly. Třeštíková se nepřibližuje Baarové, nestíhá si s ní vybudovat vztah a nejde do hloubky. Zkáza krásou není klasický třeštíkovský precizní portrét, je to odpolední návštěva u staré dámy. Scény se skutečnou Baarovou, jakkoli mají být pilířem celého dokumentu, fungují spíše jako určité oživení a jako pojivo spojující toto audiovizuální album.
(zdroj: Produkce Třeštíková s.r.o.)
Dokument je tvořen jednak záběry z rozhovoru, jednak je sestaven z archivních záběrů a fotografií a ze záběrů z filmů s Lídou Baarovou. Od typického dokumentu ve stylu Třeštíkové se Zkáza krásou překlápí spíše do střihového dokumentu. Nicméně použité záběry jsou vybrány a seřazeny velmi důmyslně a zajímavě. Postavy jako by reagovaly na probíhající události či na sebe navzájem (například Baarová v jednom záběru ze svého filmu zdánlivě reaguje na Hitlerův projev z filmového týdeníku). Autorská dvojice dokázala mimo jiné například díky návaznosti pohybu spojit jinak nespojitelné výjevy. Obraz svou náladou koresponduje s vyprávěním a pokouší se sám poměrně úspěšně komunikovat její příběh. Archivní záběry jsou doplněny částečně autentickou výpovědí Baarové, z větší části jsou však spojeny s citacemi z jejích dvou knih, což není ve filmu zpočátku přiznáno. Nadto díky celkem podobnému hlasu, který úryvky čte, se občas stírá přechod mezi autentickou výpovědí a čteným textem. A protože text v těchto knihách je výrazně upraven, ubírá to filmu na věrohodnosti.
Bohužel v kontextu starších dokumentů o Lídě Baarové, jejích filmů a knih o jejím životě dokument nepřináší nic nového. A nepřináší rozhodně ani celkovou reflexi jejího života. Pro nezasvěceného diváka by mohl být zdrojem zajímavých informací, avšak také zde film v podstatě selhává, a to kvůli nevyváženosti, nekompletnosti a zejména nepřesnosti faktografických informací. Vezmeme-li v úvahu, že film vznikal čtyři roky, je to obzvlášť zarážející. Překvapivé také je, že zatímco některé méně významné okamžiky jsou podrobně popisovány, jiné, mnohem dramatičtější zvraty jsou zmíněny jen na okraj. Právě toto je zdrojem zmíněné nevyváženosti a způsobuje to selhání na úrovni životopisného filmu. Příčinou je forma jakéhosi leporela, které navíc sestavuje sama Baarová v rozhovoru s Třeštíkovou. Že výsledný film není uměle autory vymanipulován do nějaké precizní formy, ale je zde ponechána míra informovanosti, kterou nastavila Lída Baarová, má i své kladné stránky. Divák díky tomu může vidět, jak sama Baarová vnímala svůj život a jaký význam přikládala jednotlivým událostem. (Například že mnohem větší ranou než smrt blízkých pro ni byla nevyužitá šance dobýt Hollywood.)
(zdroj: Produkce Třeštíková s.r.o.)
Zkáza krásou je velice silný dokument, který však přináší lehké zklamání. Třeštíková jako by ztrácela předchozí elán a zápal, což se projevuje zejména na poklesu pečlivosti. Celkově dokument představuje příjemnou alternativu vůči Renčově Lídě Baarové a při srovnání obou filmů vychází Zkáza krásou jako jednoznačný vítěz. Toto vítězství však není zasloužené a výsledné skóre 1:0 pro dokument zapříčinil spíše sám Filip Renč, který úspěšně střílí do vlastní brány. Jakkoli je život Baarové zajímavý a plný dramatických zvratů, film nepřináší nic nového. Až se chce říci, že je možná zbytečný. Je audiovizuální recyklací dříve natočeného dokumentu, ke kterému přibylo jen něco navrch. Situaci vůbec nevylepšuje ani faktografická nepřesnost filmu. Život Lídy Baarové se v případě Zkázy krásou nakonec podobá spíše leporelu, které přináší pouze určité vybrané okamžiky a výjevy.
Zkáza krásou
Režie: Helena Třeštíková, Jakub Hejna
Scénář: Helena Třeštíková, Jakub Hejna
Kamera: Martin Kubala, Jan Malíř, Jiří Chod, Jaromír Nekuda
Střih: Jakub Hejna
Hudba: Tadeáš VěrčákČeská republika, 2015, 94 min.
Premiéra: 7. ledna 2016 (Aerofilms)
Autor
