Velká srovnávací přehlídka počtvrté

Podzim v Praze nabízí řadu různě tematicky postavených přehlídek. Německý film představí v říjnu Das Filmfest, izraelský Kolnoa, v listopadu se ukáže, co se za uplynulou sezónu natočilo na FAMU, a tradičně dojde i na festival mapující francouzskou, respektive frankofonní kinematografii. Do výčtu by určitě patřily i retrospektivy nezávislých sekcí z Cannes, které se ale většinou z organizačních důvodů omezují především na krátké filmy. Začátek října pak tradičně patří podniku, který se netají velkými ambicemi, neboť sám sebe označuje jako „Filmovou událost podzimu“ a také „Velké festivalové echo“ pod již tradičním názvem Be2Can. Jedná se vlastně o jakýsi „festival festivalů“, tedy přehlídku děl, které byly úspěšné na festivalech kategorie A, v tomto případě s omezením na tzv. velkou trojku, tedy Benátky, Berlín a především Cannes. Druhým omezením potom bývalo, že festival byl v podstatě přehlídkou koní, které nakoupila distribuční společnost Film Europe. To loni tak úplně neplatilo, protože byl na festivalu mimo jiné promítán i vítěz Berlinale, italský dokument Požár na moři, který distribuovala společnost Artcam, a neplatí to ani letos, protože se mezi filmy objeví opět akvizice Artcamu i Aerofilms. V případě spolupráce Artcamu a Film Europe prý navíc půjde o do budoucna zaměřenou spolupráci, při které bude možné uvádět více náročnějších filmů a přitom si rozdělit náklady. Tak nebo tak ale stále platí, že většinu snímků přivezla společnost Film Europe.

Jestliže v předchozích ročnících měly filmy z Cannes mírně navrch nad těmi z Benátek a Berlína, letos je to v podstatě drtivá dominance. Z jedenácti filmů hlavního programu a jednoho přidaného ve zvláštním uvedení bylo promítáno sedm v hlavní soutěži francouzského festivalu, jeden v sekci Un Certain Regard a jeden v nezávislé sekci La Quinzaine des Réalisateurs. V soutěži Berlinale byly dva a z Benátek je nakonec v sekci jen jeden film. Disproporce ale může být způsobená především termínem italského festivalu v září, protože loňský ročník je už dávno vzdálený, filmy z něj prošly kiny a ten letošní zase uběhl jen před velmi krátkou dobou a zajistit filmy z něj může být časově obtížné.

Be2Can z podstaty není retrospekcí jednoho konkrétního festivalu, tak jako je třeba v Bejrútu nebo Bruselu konaná přehlídka kompletní canneské sekce La Quinzaine de Réalisateurs. Samotný festival tvrdí něco o pečlivém výběru z výběru zmíněných festivalů, ale to je svého typu vlastně každá akvizice distribuční firmy na základě festivalových úspěchů a přirozeně i osobního vkusu nákupčích. Co se ale Be2Can rozhodně nedá upřít je, že i letos nabízí všechny tři vítězné filmy. Zlatého medvěda si z Berlína přivezl film maďarské režisérky Ildikó Enyediové O duši a těle, Zlatého lva v Benátkách získal černobílý a skoro čtyřhodinový film filipínského režiséra Lava Diaze Ta, která odešla a v Cannes nakonec trošku překvapivě triumfovalo absurdní drama Švéda Rubena Őstlunda Čtverec. Takže opět půjde udělat si základní přehled o vítězných filmech z nejdůležitějších festivalů během pár dní. To rozhodně není málo, přesto, že si patrně publikum už nevzpomene na doby, kdy se napjatě čekalo, jestli někdo nekoupí alespoň vítězný film z Cannes a ten se často promítal buď v rámci putovního Projektu 100, anebo byl v České republice nedostupný.

Ceny si pochopitelně z festivalů odnášely i další uváděné filmy. Chilskou Fantastickou ženu ocenila porota v Berlíně cenou za scénář a stejnou cenu, jen z Cannes, si odvezl thriller Zabití posvátného jelena, který se o ní podělil s dalším uváděným filmem Nikdy´s nebyl od Lynne Ramsayové. Grand prix, tedy v podstatě druhou hlavní cenu, pak v Cannes bral film 120 BPM spoluscenáristy Zlatou palmou oceněného školního dramatu Mezi zdmi Robina Campilla, cenu poroty zase ruský film Nemilovaní. Zajímavé může být i srovnání mezi originálními adaptacemi ruských klasiků. Na jedné straně stojí zpracování klasické předlohy od Dostojevského ve filmu Krotká běloruského režiséra Sergeje Loznitsy, známého komentátora současného stavu Ruska, na druhé potom Lvem Nikolajevičem Tolstým volně inspirovaný filipínský opus Ta, která odešla Lava Diaze, který také dává často do souvislosti současnost i minulost své země. Ve výběru zcela samozřejmě figurují i jména dalších autorských filmařů a tituly jejich novinek – Nemilovaní od ruského režiséra Andreje Zvjaginceva, Janička Bruna Dumonta nebo Odnikud Fatiha Akina. Spíše mezi objevy pak bude patřit Western (o němž jsme psali zde) německé režisérky Valesky Grisebachové. Osobně se nejvíc těším právě na Dumontův originální, švihlý a přitom spirituální muzikál o dětství legendární Johanky z Arku.

Krom hlavní sekce ještě na diváky čeká kompletní retrospektiva italského mistra Paola Sorrentina, uváděná od 6. do 11. října v pražském kině Světozor. Na velkém plátně si tak bude možné připomenout nejen Velkou nádheru a Mládí, ale i rockerskou road movie Tady to musí být nebo drama Rodinný přítel. K Be2Can také tradičně patří diskuse a přednášky týkající se prezentovaných filmů. Ty se letos budou týkat témat, která jsou nejen aktuální pro promítané filmy, ale která mají i společenský dopad. Mluvit se bude o AIDS, současném Rusku, sporu festivalu v Cannes s online platformou Netflix nebo o vlivu studentské sekce Cinéfondation na kariéry mladých českých filmařů.

Novinkou letos bude i přítomnost studentské poroty FAMU, která udělí svou cenu. Zajímavost tohoto počinu ani není tak, že by některému z filmů, které prošly nejdůležitějšími světovými festivaly, takové ocenění mohlo zvýšit prestiž, ale spíše proto, že by to mohlo být jakési zrcadlo toho, jak současní studenti filmových oborů o filmu přemýšlejí a jaký je jejich vkus. Jejich výběr navíc přidá do programu projekci vybraného filmu.

Tvrdit, jestli se Be2Can označuje za filmovou událost podzimu oprávněně, je asi ještě brzy, ale minout ho by mohla být docela chyba.

Novinky a podrobný program diváci naleznou na be2can.eu.