Návrat rozzlobeného jezevce

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 28. března 2017 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Grandville 2: Mon Amour (Bryan Talbot) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Konkurence má králičího ronina Usagiho ve středověkém Japonsku, Comics Centrum jezevčího detektivního inspektora LeBrocka v alternativním steampunkovém světě. V něm před dvěma sty lety prohrála Británie válku s Napoleonem, byla Francií ovládnuta a přeměněna na republiku. Nyní se do jejích rukou vrací samostatnost, zatímco Francie prošla revolučním zvratem. Politické pozadí bylo důležité již v prvním svazku s názvem Grandville (v komiksu jde o Paříž), v pokračování s podtitulem Mon Amour hraje při řešení případu také klíčovou roli.

Děj se odehrává jen několik týdnů po skončení předchozích událostí. V „předtitulkové sekvenci“ doslova zpod gilotiny uprchne k smrti odsouzený terorista a vrah Vzteklej pes, kterého dostal za mříže právě LeBrock. Ten zrovna utápí v alkoholu a sebelítosti smutek nad ztrátou milované Sáry. Jeho přítel a kolega Krysmyš jej zprávou o zločincově útěku vyburcuje z letargie, zločinec se patrně uchýlil do Grandville, kde začal zabíjet prostitutky. Začíná klasický příběh o tom, jak policista mimo službu vyšetřuje na vlastní pěst v cizí zemi zločin, přičemž stopa vede (nepřekvapivě) opět do nejvyšších politických kruhů. Tentokrát je to však osobnější o rodinný rozměr, současné události mají kořeny v minulosti, která se týkala také smrti LeBrockova otce…

Situace mezi Anglií a Francií je jasnou paralelou k tomu, jak dlouhou dobu vypadalo napětí mezi Anglií a Irskem. Vedle dramatického a napínavého děje, který se bez hluchého místa valí dopředu, se příběh táže například po ospravedlnitelnosti terorismu, jakožto prostředku k dosažení politických cílů. Hlavní hrdina je sympaťák s bystrým mozkem a dedukčními schopnostmi Sherlocka Holmese a pádnou pěstí kdejakého detektiva americké drsné školy (jako příklad mě napadá Mike Hammer). Tento mix v rámci do detailů propracovaného antropomorfního světa, v němž lidé hrají jen podřadnou úlohu (zde pouliční darebáci), perfektně funguje a nedovolí útlou knížku odložit, dokud ji čtenář nezvládne na jeden zátah.

Vypíchnout je nutné také překlad, který neochudí čtenáře o slovní hříčky („provola živého“) ani vtipy spojené s vizuální stránkou, kdy jezevec vynadá nadřízeným do „skopových hlav“, přičemž se jedná o berany. Jsou pod ním podepsáni čtyři překladatelé, na prvním místě kmenový spolupracovník Comics Centra, Jan Kantůrek, vytrénovaný v tomto ohledu třeba na Pratchettově Zeměploše.

Bryan Talbot nezklamal. Čtenář sice dostane v pokračování porci toho samého, co se servírovalo už v prvním dílu, ale je to porce příběhově výživná a vizuálně velmi přitažlivá. Pravda, tón je tentokrát o něco temnější.

Jestliže jsem v úvodu zmínil Usagiho, musím v závěru vzpomenout ještě noirovou sérii Blacksad. Inspektor Scotland Yardu LeBrock by soukromé očko v podobě černého kocoura určitě nemohl vystát, společně ovšem tvoří to nejlepší, co komiks v kriminálním žánru (a v antropomorfní podobě) může v současné době nabídnout.