Barracuda se vrací…

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 03. května 2017 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Punisher MAX: Dlouhá chladná tma (Garth Ennis & Goran Parlov & Howard Chaykin) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Raději ani nebudu počítat, jak dlouho jsme čekali na devátý díl Ennisovy série Punisher MAX. Dobře, tři a půl roku! Už se skoro zdálo, že se vydavateli podařilo to, oč marně usilovali všichni Frankovi protivníci, tedy mstitele v černém tričku dokonale pohřbít.
Naštěstí se tak nestalo a spolu s Punisherem se na scénu v příběhu nazvaném Dlouhá chladná tma vrací I Barracuda. Ano, ten přes dva metry vysoký a půldruhého metráku vážící zabiják, jehož v šestém dílu Frank Castle nejprve oslepil na jedno oko a posléze předhodil žralokům.

Dějová linka je jednoduchá, ale v té jednoduchosti se občas skrývá síla. Barracuda se hodlá pomstít tím nejbrutálnějším způsobem a přes postavy známé z předchozích knih (Yorkie, O´Brienová, resp. její sestra) se dostane k tajemství, které Frankovi nejprve vyrazí dech, ale posléze jej přinutí zmobilizovat veškerý fyzický a psychický potenciál.

Malá nápověda: pokud jste si byli aktuálně vypláchnout hlavu na Rychle a zběsile 8, pak víte, čím držela Cipher Dominica Toretta v šachu. A pokud stejně jako já považujete za nejlepší akční scénu filmu tu ve finále s Deckardem Shawem (která ale hodně dluží hongkongskému Hard Boiled Johna Woo), pak se v Punisherovi 9 můžete těšit na něco hodně podobného.

Celá Dlouhá chladná tma je vlastně o tom, kdo komu zrovna drží nohu na krku, zda Barracuda Frankovi, nebo Frank Barracudovi. Není to žádný souboj okostýmovaných superhrdinů, nýbrž strašlivý nářez mezi dvěma chlapy, kteří neskončí, dokud jeden z nich nebude na cucky (a to doslova). Retrospektivy jsou nadbytečné a spíš než cokoli jiného slouží k roztažení příběhu. Navíc ta trocha „psychologizujícího“ vysvětlování, jak se z Barracudy stalo tak strašlivé hovado, působí v rámci příběhu až legračně. Mnohem víc se pod kůži zaryje titulní metafora, kterou Frank Castle charakterizuje to, co si udělal ze života.

Je celkem pochopitelné, že k příběhu, v němž významnou roli hraje Barracuda, bude přizván výtvarník, který dal této postavě „ksicht“ už v minulosti. A Goran Parlov nezklamal, v jeho podání balancují akční scény plné příšerné brutality téměř na hraně sebeparodie. Dlužno podotknout, že první sešit, v němž Barracuda nalíčí na Punishera past, nakreslil Howard Chaykin. Není to špatné, ale nedovedu si představit, že by ho pustili i k těm férovkám jeden na jednoho, o nichž jsem se zmínil výše. Jeho styl prostě není tak „úchylně zábavný“, jak se o tom Parlovově píše na záložce.

Poslední poznámka k jazyku. Něco tak vulgárního jsem už dlouho nečetl. Vzpomněl jsem si na vyprávění historek z časů základní prezenční služby, kdy vojáci vynalezli nový jazyk, jenž kromě nezbytných zájmen obsahoval jen dvě další univerzální slova: podstatné jméno k***t a sloveso p*****t. S touto slovní zásobou a patřičnými posunky se dá vyjádřit prakticky cokoli. A Barracuda (v překladu Richarda Podaného) to ví. I když podle mého by v tomto případě méně bylo více…

Na webu vydavatele stojí, že má v plánu vydat i desátý díl, poslední, pod jehož scénářem je Ennis podepsán. Tak snad to opravdu bude za avizované dva měsíce, a ne za dlouhé chladné tři roky.