Zde se nacházíte: 25fps » Světový film » Opouštíme Babylon. Jdeme do země našich předků

Opouštíme Babylon. Jdeme do země našich předků

Opouštíme Babylon. Jdeme do země našich předků

REFLEXE: Shashamane (režie: Giulia Amati, 2016) – FILIP ŠEBEK (foto: Blink Blink Production)

Už jste někdy slyšeli o etiopském městě Shashamane? Ve světle současného exodu tisíců Afričanů za lepším životem na Západ se to zdá neuvěřitelné, ale na toto místo v jedné z nejchudších zemí světa se už dekády stěhují lidé s africkými kořeny, kteří relativní blahobyt Západu mění za možnost života v zemi svých předků. O zdejší komunitě, kterou osobně navštívil i finančně podpořil Bob Marley a jejíž členové se dlouho vyhýbali jakémukoli kontaktu s médii, natočila fascinující dokument italská režisérka Giulia Amati. Na snímek, jehož českou premiéru přichystala v rámci Dne Afriky Česká rozvojová agentura, se můžete přijít podívat 24. května do Francouzského Institutu.

Etiopské město Shashamane se poněkud vymyká stereotypnímu mediálnímu obrazu současné Afriky postižené uprchlickou krizí. V posledních dekádách se sem přestěhovaly stovky lidí s africkými kořeny, především rastafariáni, kteří se narodili na Jamajce, v USA, Francii či Velké Británii. Až zde nachází svou skutečnou africkou identitu.

Historie komunity v Shashamane začíná v roce 1948, kdy tehdejší etiopský panovník Haile Selasie I. věnoval 500 akrů své půdy rastafariánům, členům Etiopské světové federace a potažmo všem zájemcům s etiopskými kořeny žijícím především na Jamajce a v dalších částech Karibiku, kteří by se chtěli vrátit do země svých předků. Jeho nabídku začali využívat první osadníci velmi pozvolna, v polovině šedesátých let sem přesídlil např. Noel Dyer, který do města ležícího 240 km jižně od Addis Abbeby přijel stopem až z Anglie. Početnější vlna nových osadníků sem dorazila během dalších let především v souvislosti s návštěvou Haile Selasieho na Jamajce v roce 1966, kdy se zdejší komunita rozrostla až na 2000 členů. Jedním z nich se stal začátkem 70. let i Ivan Coore, syn bývalého jamajského ministra financí. Ten ve snímku přibližuje, jak se dramatické okolnosti vojenského převratu v zemi roku 1974, kdy byl etiopský císař svržen, monarchie zrušena a půda včetně té v Shashamane zestátněna, podepsaly na životě této komunity. Z obav o vlastní bezpečnost před terorem nové levicové vlády spousta členů komunity včetně Ivana Coorea raději odešla. Ti nejstatečnější však zůstali.

Stále živá Marleyho stopa

„Opouštíme Babylon. Jdeme do země našich předků,“ zpívá Bob Marley v jedné ze svých nejslavnějších písní Exodus. Jeho stopa je v Shashamane stále živá, několik místních má stále v paměti jeho návštěvu z roku 1978. Už předtím dokonce osobně financoval cestovní náklady několika rastafariánů, kteří se rozhodli k návratu do „země zaslíbené“. A byl to právě Bob Marley, kdo Shashamane dostal do mediálního zájmu. V roce 2005 jeho žena Rita Marley prohlásila, že pravým duchovním domovem Marleyho je Etiopie a že jeho ostatky budou exhumovány a znovu pohřbeny právě v Shashamane. Nakonec k tomu nedošlo, ale u příležitosti jeho nedožitých 60. narozenin se sem sjely tisíce fanoušků a po celý měsíc zde oslavovaly.

V současné době čítá zdejší komunita kolem dvou stovek lidí, většinu z nich tvoří rastafariáni, jako např. Ras Mweya Masimba, který se narodil v Anglii a do Shashamane se přestěhoval v roce 1990. „Když jsem žil v Anglii, přišla mi tam řada věcí absurdních. Viděl jsem, jak naši lidé tvrdě dřeli i šedesát let a stále zůstávali na stejné úrovni. Neměli šanci posunout se dál, protože jim společnost řekla, že právě tohle by měli dělat.“ V Shashamane je jedním z nejaktivnějších členů komunity a osud svého národa se rozhodl zachytit formou animace. Připomíná v nich historii otroctví, touhu po vykoupení, hledání zaslíbené země a vlastní identity. „Pro mě jako Afričana narozeného na Západě bylo vždy velmi důležité vědět, kým vlastně jsem. Během historie jsme byli nazýváni nejdříve negry, pak černochy, posléze jsme byli „černí“ a dnes jsme pro změnu Afroameričané. Ale proč? Vždyť jsme ze své podstaty všichni jednoduše Afričané,“ dodává Ras Mweya Masimba.

Zajatci v zemi zaslíbené

„Po tak dlouhé době na Západě je radost být zase zpátky v Africe. Je to ale také velká výzva. Vracíme se sem totiž nyní jako cizinci,“ přibližuje jednu z velkých výzev další z členů komunity Ras Kamba. V současné době žije v Shashamane již třetí generace lidí, kteří věří, že život v zemi svých předků má pro ně zásadní význam. A že cesta z relativního blahobytu do místa, kde v počátcích chyběla elektřina, pitná voda, škola, nemocnice a další nezbytnosti, se vyplatila. A že v zemi, kde je místní lidé často vnímají jako vetřelce, kteří ani nehovoří jejich jazykem, stojí za to pokusit se splnit si svůj sen o nalezení skutečné africké identity a života bez rasové nenávisti. V době, kdy se z Afriky snaží každý den dostat na Západ tisíce lidí, je jejich dobrovolná cesta opačným směrem přinejmenším obdivuhodná. Tím spíše, že spousta nově příchozích členů komunity stále nedostala etiopské občanství a tím pádem nemůže nikam vycestovat.

 

Italská režisérka Giulia Amati strávila prací na filmu přes tři roky. Šest měsíců žila se svými postavami v jejich domovech nejen v Etiopii, ale i na Jamajce či v Londýně. „Natáčení tohoto filmu se pro mě stalo osobním testem jak po fyzické, tak i psychické stránce. Kromě skutečnosti, že jsem natáčela osamoceně v zapadlé části Afriky, bylo pro mě největší výzvou získat si důvěru zdejší komunity. Její členové se totiž dlouho vyhýbali jakémukoli kontaktu s médii či veřejností. Podařilo se mi to až díky tomu, že jsem s nimi žila, sdílela s nimi jejich každodenní život, poslouchala jejich příběhy a zároveň jim vyprávěla ty své. Ve vší upřímnosti,“ přibližuje dokumentaristka Giulia Amati největší obtíže při natočení jejího mimořádně zdařilého filmu.

První a nejspíše jedinou možnost vidět u nás na plátně dokument Shashamane máte 24. května od 20.00 ve Francouzském Institutu. Vstup na projekci pořádanou Českou rozvojovou agenturou je volný. Po promítání následuje beseda o africké identitě organizovaná Ústavem mezinárodních vtahů. Projekce s besedou je součástí akcí k celosvětovému Dni Afriky, jako je např. festival Tvůrčí Afrika či mezinárodní konference pořádaná Ministerstvem zahraničních věcí Afrika jako partner.

Print Friendly, PDF & Email

Autor

IDF

Počet článků : 34

Zanechte komentář

© 2012 25 fps, z.s.

Zpět nahoru