Středověký mysteriózní chaos

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 11. listopadu 2017 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Třetí zákon # 3, 4 (Xavier Dorison, Alex Alice) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Mix Šifry Mistra Leonarda, Jména růže a Indiany Jonese, tak zněla upoutávka na komiksový historický thriller Třetí zákon, který vyšel ve čtvrtém a pátém svazku magazínu Modrá CREW. A je důkazem, jak ošidné občas takové upoutávky mohou být. Dokázali byste říct, jaká kniha (resp. podle ní natočený film) vypadá, jako kdyby „Raymond Chandler napsal Vymítače ďábla“? Autorem citátu není nikdo menší než Stephen King. Nebo který film bratří Coenů vypadá, jako kdyby „Raymond Chandler napsal Macbetha“? To jsem si zapamatoval z nějaké recenze. Se Třetím zákonem se to bohužel nemá tak, jako kdyby Umberto Eco napsal Šifru Mistra Leonarda, ale mnohem spíš, jako kdyby Dan Brown napsal Jméno růže. Chápete, kam tím mířím?

Třetí zákon přetéká ambicemi. Chtěl by být mysteriózním historickým thrillerem, detektivkou, akčním příběhem. Především je však šestákovou literaturou, která se topí v překombinované zápletce. Přitom úvod je tak slibný. Inkvizitor Konrád z Marburku se dopustil té chyby, že obvinil z hereze hraběte de Sayn. Upálení unikne na poslední chvíli. O dvacet let později (tedy roku 1306) byl v klášteře ve Veynes učiněn šokující nález. Načež se vyprávění chopí arcibiskupova kmotřenka Elisabeth z Elsenoru (starý rukopis, přirozeně), aby vynesla na světlo strašlivé události, jichž byla aktérem. Ve Vaynes dojde k masakru, ze stínů se vynoří Marburk a navštíví arcibiskupa, nesourodá dvojice (bývalý inkvizitor a Elisabeth) se octne na stopě tajemství, které může otřást základy tohoto světa, pokud nedojde rovnou k armageddonu. A pak už to jde ráz na ráz. Maskovaní pronásledovatelé, templáři (ti přece nemohou chybět), spojenci, kteří se mění v nepřátele (nebo naopak), cestování tam a zase zpátky (dokonce se podíváme do Čech), přepálená akce, rozlamování šifer a několik „vysvětlovaček“, které jsou natolik komplikované, že se v nich podle mého ztratili i samotní autoři. Anebo doufali, že když vytrhnou z kontextu pár biblických apokalyptických pasáží, čtenáři se neodváží namítnout, že je to nesrozumitelné, aby nevypadali jako hlupáci. Protože ono „senzační“ odhalení (identity hraběte de Sayn) je stejně směšné jako ve zmíněné Brownově Šifře.

V upoutávce zmíněný Indiana Jones je v tomto smyslu ke svému konzumentovi mnohem poctivější. Nezastírá svůj původ v dobrodružných akčních příbězích ze 30. a 40. let, neopájí se žádnou (rádoby)sofistikovaností, hledané artefakty slouží jen jako „mcguffiny“ k neustálému rozvíjení akce, nikoli k tomu, aby zcela převrátily vnímání známých skutečností.

Xavier Dorison možná v současnosti patří k evropské komiksové špičce, ale svým debutem (1997–2003) mě příliš nepřesvědčil. Zejména druhý svazek je po scenáristické stránce zklamáním, protože trpí nepřehledností, až chaotičností. Co mělo být vysvětleno (třeba původ a schopnosti maskovaných jezdců), zůstane viset ve vzduchoprázdnu. Kdo celkový dojem zachraňuje, je kreslíř a kolorista Alex Alice. Kdyby mělo Jméno růže dostat komiksovou podobu, pak jedině v jeho podání. Středověká atmosféra nemá chybu, všechny ty hrady, katedrály, kláštery a jejich skriptoria s vypiplanými detaily, ale i majestátní přírodní scenérie čtenáře uchvátí natolik, že si přeje, aby jeho pozornost nerozptylovaly Dorisonovy bláboly, a on se mohl jen kochat. A když Alice rozjede akci, je to přehledné, příslušně krvavé, má to drajv a s trochou nadsázky náhle nezáleží na tom, kdo proti komu a s kým.

Protože tuzemský komiksový fanda si řekl, že Dorisona není dost, další Modrá CREW nabídne jeho pirátskou story Dlouhý John Silver (to je ten jednonohý řízek ze Stevensonova Ostrova pokladů). Máme se nač těšit?

P.S. Odpověď na první otázku v úvodním odstavci zní Padající anděl. Příběh je však známější pod názvem filmové adaptace – Angel Heart. To druhé je samozřejmě Millerova křižovatka.