Vítězové 22. Ji.hlavy: Uzamčený svět i Volný pokoj

Dvaadvacátá Ji.hlava zná své vítěze. Nejlepším českým dokumentem je Uzamčený svět Karla Žaluda, cenu za nejvýraznější světový dokument si odnesl existenciální Volný pokoj. V sekci Mezi moři ocenila porota rumunský Timebox, nejlepším debutem je argentinská dokumentární esej Portrét domácích. Cenu za přínos světové kinematografii získal francouzský režisér Jean-Luc Godard, který je také autorem letošní festivalové znělky.

V soutěžních sekcích dvaadvacáté Ji.hlavy se setkalo sto šedesát jedna filmů. Česká radost čítala třináct filmů a nejlepším z nich je podle poroty snímek Uzamčený svět režiséra Karla Žaluda. „Film naléhavým způsobem nutí k zamyšlení nad tím, jak je v současné společnosti chápána a realizována spravedlnost. Koho a za co trestáme? Může být represe nástrojem nápravy? Jaký je vztah mezi vězněným a tím, kdo ho vězní. Může se umění stát pozitivním nástrojem ‚nápravy‘ v justičním systému a potažmo i v lidském společenství?“ zní výrok poroty, ve které zasedla například pravnučka prezidenta Masaryka Charlotta Kotíková, držitelka studentského Oscara Marie Dvořáková nebo dokumentaristka Apolena Rychlíková.

Porota letos udělila hned dvě zvláštní uznání. Jedno získal film Central Bus Station Tomáše Elšíka. „Úspěšně umělecky zpracované příběhy několika protagonistů spojených s budovou jednoho autobusového nádraží, které sporným způsobem změnilo urbanistickou strukturu Tel Avivu. Ve filmu se prolíná magická poezie s nižšími patry současného života v Izraeli i historie s přítomností,“ uvádí porota. Druhou oceněnou je pak režisérka Tereza Bernátková s filmem Sólo pro poslance a senátory. „Cenu udělujeme za radikální filmové gesto, které svou přímočarostí odhaluje absenci politické imaginace a zanechává divačky a diváky ve stavu tragikomické opuštěnosti,“ popisuje porota. Cenu studentů získali Pasažéři Jany Borškové. „Film dává porozumění přehlíženým a opovrhovaným lidem. Vybízí naši generaci k jejich začlenění a vnáší nadějný pohled do jejich složitějších životů,“ uvádí studentská porota.

Sekce Opus Bonum, která reprezentuje přehlídku současného světového dokumentu, letos uvedla sedmnáct snímků. Z nich vybral porotce Krzysztof Zanussi belgický snímek Volný pokoj režisérky Alexandry Kandy Longuetové. „Film představuje kolektivní portrét skupiny vyděděnců kdesi uprostřed americké pustiny. Film svým disciplinovaným filmovým jazykem a strohou kamerou odhaluje existenciální tragédii osamělých a zoufalých lidí,“ uvádí Zanussi. Zvláštní uznání pak polský režisér předal Jakubu Červenkovi za snímek Hovory s T.G.M., který je dokumentární rekonstrukcí rozhovorů prezidenta Masaryka s Karlem Čapkem „Tento film se, coby hraný, natolik odlišuje od všech dokumentů a experimentálních děl v této sekci, že s nimi nemůže soutěžit jako rovný s rovnými. Obdivuji jeho klasickou obraznost, soudržný scénář a vynikající výkony obou herců,“ uvedl Zanussi.

Nejlepším filmem východní a střední Evropy se stal Timebox rumunské režisérky Nory Agapiové. Porota sekce Mezi moři, ve které zasedli například americký filmový teoretik a filozof Thomas Wartenberg nebo český režisér Václav Kadrnka, vybírala z patnácti filmů. „Film Timebox jsme vybrali pro jeho pronikavé zkoumání moci a břemene paměti, novátorský přístup režisérky k autorství a její mistrovsky zvládnuté komplexní a emočně napínavé vyprávění,“ uvádí porota. „Jde o silně osobní film, jeho zaujetí psychologickými i politickými otázkami však vyvolává otázky, které rezonují a přesahují filmový příběh,“ dodává.

Zvláštní uznání pak bylo uděleno slovenskému snímku Poslední autoportrét režiséra Marka Kuboše za jeho vtipné i důvtipné zkoumání etických dilemat v dokumentaristice a s tím související ztráty svobod v širší společnosti.

Ve studentské soutěži Mezi moři zvítězilo v konkurenci devíti snímků estonské Dobře udržované tajemství režiséra Mihkela Oksmanna. „Film jsme vybrali pro jeho vysoce originální, přesný a důstojný portrét skupiny starších lidí v Estonsku, kteří se dělí o pomluvy a básničky,“ uvádí porota. A udělila i zvláštní uznání: ukrajinskému filmu Heavy Metal Eugena Golovanevskyho. „Je to střídavě absurdní, nevázaný, zoufalý a šokující portrét skupiny lidí, kteří získávají železo ze zanedbaných budov,“ zní zdůvodnění.

Nejlepším debutem letošního roku je argentinský snímek Portrét domácích režiséra Joaquína Maita. „S pomocí invenční eseje zaměřené na svět koček a psů se tvůrci podařilo proměnit obrazy v postavy nového politického diskurzu a filmové řeči,“ uvádí porota Prvních světel. Zvláštní uznání získal snímek Kluk z války francouzsko-ukrajinské tvůrčí dvojice Cyprien Clément-Delmas a Igor Kosenko. Snímek podpořil v minulém roce Ji.hlava Film Fund. „Vrstevnatý portrét mužství, který s umným využitím humoru a empatie zkoumá rozcestí mezi mládím a dějinami, ideály a iluzemi,“ hodnotí porota, která letos vybírala z jedenácti filmových prvotin a v níž se setkali kurátoři z festivalů v Locarnu, Hot Docs či MFF Nowe Horyzonty.

Nejlepším experimentálním dokumentem se stalo Míchání a stínění australského režiséra Richarda Tuohy. „Díky pečlivému provedení a odborné zručnosti vznikl vizuálně strhující meditativní cestopis, který náš pohled směruje k neznámému, jinému. Film získává cenu za svou jednoznačnou vyrovnanost a naprostou eleganci,“ uvádí porota. Sekce Fascinace letos uvedla třicet jedna snímků. Zvláštní uznání si odnesla digitální miniatura Vznášení Patricka Bokanowskiho. „Námořní motivy a každodenní výjevy tvoří proud hudebních pohlednic. Kdyby šel vývoj jinou cestou, snad bychom viděli svět tvarů a forem jako v tomto krásném filmu,“ uvádí porota složená z chorvatských filmařů Hrvoje Hribara a Mariny Kožul.

Sekce Fascinace: Exprmntl.cz uvedla dvacet snímků. Tím nejlepším je Spolu sami česko-vietnamské režisérky Diany Cam Van Nguyen. „Hlasy z dálky patří skutečným osobám a doprovázejí animovaný obraz. Rozmarné kresby se střetávají s truchlivými svědectvími. Sen se stává pokračováním dokumentu a z dokumentu se stává intimní vyprávění o lásce a ztrátě, o životu a smrti a o dospívání,“ uvádí porota. Udělila také zvláštní uznání filmu: nevim, kaluže. „Rozum a cit, láska, humor, inteligence! Film začíná šedivými tvary z informalistických obrazů a pak se náhle rozvíjí do organické radosti z deště, vody a hravých lidí. Starý dobrý český film se vrací, zatím ve formě umělecké inovace ve filmu nevím, kaluže režisérky Anny Petruželové,“ dodávají porotci.

Diváky letos nejvíce oslovil film Martina Páva Kibera, příběh slumu, který pojednává o slumu v africkém Nairobi.

Tradičně byla vyhlášena i Cena Silver Eye, kterou si odnesl snímek Až přijde válka Jana Geberta. „Nadějná dvojice režisér Jan Gebert a producent Radovan Síbrt našla specifický způsob, jak portrétovat současného antihrdinu, který věrohodně reprezentuje nebezpečné tendence v současné společnosti. Zároveň však volí tradiční způsob přístupu k němu. Tento dokument čistým filmovým jazykem zachycuje všudypřítomnou inklinaci některých lidí k manipulaci druhých,“ uvádí porota.

Cenu za nejlepší festivalový plakát si letos odnese Taiwan International Documentary Festival. Diváky pak nejvíce oslovil plakát mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů AFO v Olomouci.

„Hostem letošního festivalu byl dlouholetý starosta Hirošimy Tadatoshi Akiba, který značnou část svého života zasvětil boji za jaderné odzbrojení a byl desetkrát v řadě nominován na Nobelovu cenu míru. V Ji.hlavě řekl, že ‚i když nevidíte hned výsledky toho, co děláte, je i tak důležité smysluplné věci dělat, protože výsledky se nakonec dostaví‘. Jsem rád, že letošní ročník festivalu ukázal, že sny má smysl realizovat. Těší mě, že letošní Ji.hlava překonala všechny své divácké rekordy. Ale ještě podstatnější je energie, kterou diváci i tvůrci se svými filmy společně sdíleli,“ říká ředitel festivalu Marek Hovorka.

Dvaadvacátá Ji.hlava měla rekordní návštěvnost přes 40 000 diváků. Počet akreditovaných účastníků dosáhl 5270 návštěvníků. Z toho 1185 filmových profesionálů, 199 hostů, 345 novinářů a 407 dětí. Program uvedl letos 327 filmů, 100 světových premiér a 161 soutěžních filmů v jedenácti sekcích.