Black Panther představuje něco, co jsme ještě neviděli

Letos v květnu to bude deset let od premiéry Iron Mana, filmu, který odstartoval MCU (Marvel Cinematic Universe). I když se superhrdinové a komiksové filmy na velkých plátnech hojně objevovali již před rokem 2008, nemůžeme popřít, že za těchto deset let ovládli nejen kina, ale i televizní obrazovky. Superhrdinové jsou na každém rohu, i proto je čím dál těžší přijít s něčím novým. S něčím, co by narušilo tradiční schéma, podobu a témata filmů. Režie v pořadí osmnáctého filmu MCU Black Panther se ujal Ryan Coogler (Creed, Fruitvale) a podařilo se mu cosi zázračného – představit divákům něco, na co dlouho čekali a co ještě neviděli.

Black Panther začíná krátce po událostech filmu Captain America: Občanská válka, ve kterém se T’Challa a.k.a. Black Panther (Chadwick Boseman) divákům představil poprvé. Ten se po smrti svého otce vrací domů do Wakandy, aby se stal králem. Vše se ale zkomplikuje, když je z londýnského muzea ukraden artefakt pocházející právě z této izolované africké země. Zloděj není pro Wakandu neznámý, má s ním dlouho nevyřízené účty. Avšak T’Challa si brzy uvědomí, že větší nebezpečí představuje někdo zcela jiný. Někdo, kdo může ohrozit jak jeho nárok na trůn, tak i budoucnost Wakandy a potažmo celého světa.

Wakanda je technologicky nejvyspělejší země světa nacházející se v Africe a nikdy nebyla kolonizována. A právě to je pro celý snímek klíčové. Celý film je prodchnut afrofuturismem, dominují mu černošské postavy1, tradice a rituály se úspěšně spojují s pokrokem, což se projevuje v kostýmech, hudbě (jako jeden z mála MCU filmů má Black Panther zapamatovatelný soundtrack, za nímž stojí Ludwig Göransson a Kendrick Lamar) či výpravě. Wakanda má i svůj jazyk.2 V kontextu fiktivních světů představených v rámci MCU působí nejkomplexněji a také nejrealističtěji.

Black Panther není tzv. origin story, T’Challa své schopnosti skvěle ovládá již v Občanské válce. Zde se však musí naučit, jak vládnout. Neseznamuje se s tím, co to znamená být superhrdina, ale s tím, co to znamená být dobrý král. A hlavně jak být dobrým králem a zároveň dobrým člověkem. Jedná se o blockbuster, jenž má ve svém jádru intimní příběh jedné rodiny. T’Challa se kromě smrti svého otce T‘Chaky (John Kani) a nástupu na trůn musí nečekaně vyrovnat i se zjištěním, že rodiče někdy jednají zcela mimo naše chápání a přesvědčení a potom je na dětech, aby se potýkaly s následky jejich činů.

Jedním z těchto následků je částečně i Eric Stevens přezdívaný Killmonger, jenž je v podání Michaela B. Jordana po delší době zápornou postavou, která nepůsobí ploše a se kterou divák dokáže soucítit. Na rozdíl od T’Chally Killmonger nevyrůstal ve Wakandě jako člen královské rodiny, ale v americkém Oaklandu. Od dětského věku v něm roste křivda a pomstychtivost. Nedokáže pochopit, proč by se Wakanda měla stále izolovat a vytvářet dojem, že se jedná o chudou a zaostalou zemi třetího světa, když by svou vyspělou technologií a zbraněmi mohla mnoha lidem pomoci. Problémový je ale konkrétní způsob, jakým chce Killmonger tuto pomoc poskytnout. Přesto se mu podaří ve Wakandě získat spojence v čele s W’Kabim (Daniel Kaluuya). V závěrečném souboji tedy protagonisté nebojují proti mimozemšťanům či nepřátelům z cizí země. Obyvatelé Wakandy bojují mezi sebou a proti lidem, které znají. Killmongerovy argumenty jsou často logické a otevírají témata, jako jsou útlak, tradice, privilegium či černošská historie. Jeho činy se rozhodně nedají omluvit, divák ale stejně jako T’Challa chápe, proč jedná tak, jak jedná. Jeho poslední scéna je pak jednou z nejpůsobivějších v celém filmu.

T’Challa je sice hlavním hrdinou, bez nadsázky ale můžeme tvrdit, že bez pomoci ženských postav by nepřežil. Jeho mladší sestra Shuri (Letitia Wright) má na starosti veškeré technologické vynálezy Wakandy (včetně obleku Black Panthera), bez kterých by se film neobešel. Je nejchytřejší a v dobrém slova smyslu nejdrzejší postavou a se svým bratrem má krásný sourozenecký vztah založený na vzájemném respektu. Špionka Nakia (Lupita Nyong’o) T’Challovi doslova zachrání život a přestože se mezi nimi rozvíjí romantický vztah, její narativní funkce není omezena na pouhý objekt hrdinova zájmu. Okoye (Danai Gurira) je generálkou osobní stráže a vojska Wakandy, spíše než konkrétnímu jedinci je věrná své zemi a trůnu. Královna matka Ramona (Angela Bassett) se vyrovnává se smrtí manžela a současně se snaží být oporou svému synovi. Okoye, Nakia i Shuri mají více příležitostí předvést své bojové schopnosti, ženy se vzájemně respektují a přátelí. Ženské postavy v Black Pantherovi jsou chytré, odvážné, vtipné, odhodlané, výborné v boji, projevují emoce, pevně si stojí za svými názory (hlavně Nakia a Okoye), mluví spolu a každá z nich je charakterově odlišná. Jsou to zkrátka komplexní postavy a takových potřebujeme více.

Ačkoli se ani Black Panther nevyhne některým klišé, pozitiva výrazně převažují. Snímek se nesnaží být vtipný za každou cenu, úsměvné situace a hlášky přirozeně vyplývají z děje. Jeho tempo je vyrovnané, akční scény mají přehlednou a originální choreografii. Za zmínku pak stojí akční scéna v kasinu, kterou kameramanka Rachel Morrison natočila na jeden záběr. Film navíc funguje nezávisle na předchozích filmech MCU (s výjimkou druhé potitulkové scény), má tedy potenciál oslovit i diváky, kteří je neviděli. A hlavně představuje svět a postavy, které jsme na velkém plátně ještě neviděli. Čekali jsme na ně velmi dlouho, ale to čekání se vyplatilo.

Black Panther

Režie: Ryan Coogler
Předloha: Stan Lee (komiks), Jack Kirby (komiks)
Scénář: Ryan Coogler, Joe Robert Cole
Kamera: Rachel Morrison
Hudba: Ludwig Göransson
Hrají: Chadwick Boseman, Michael B. Jordan, Lupita Nyong’o, Danai Gurira, Martin Freeman, Daniel Kaluuya a další
USA, 2018, 134 min
Česká premiéra: 15. 2. 2018 (Falcon)