Netradiční hrdinka? Ale ne, Miranda je stejná jako my ostatní

Seriál Miranda z produkce BBC je sitcomem se stejnojmennou hlavní hrdinkou, která je v mnohých ohledech natolik netradiční pro soudobou audiovizuální tvorbu, že nezbývá jiná možnost, než si ji zamilovat.

V současné době jsme již jakožto diváci zvyklí vídat čím dál více žen v hlavních rolích – ať už v kriminálních seriálech, právnických dramatech, nebo třeba superhrdinských narativech. Přítomnost hlavních hrdinek v audiovizuální tvorbě je tedy pro recipienty už poměrně normalizovaná. A přestože jsou mnohé z nich báječnými vzory, některé z nich jsou zároveň vzory nedosažitelnými – například jejich schopnostmi bojových umění, zesílené intuice, ale často i třeba ekonomickým zázemím, dokonalým vzhledem nebo kompletně fikčními super-schopnostmi. I když jsou tyto hrdinky inspirativní a je možné si na nich vždy najít něco, s čím se můžeme ztotožnit[1], není úplně jednoduché doopravdy být jako ony.

Miranda je v tomto ohledu úplně jinačí. Není tou klasickou prvoplánovou kráskou s dlouhými vlasy a útlou postavou, dokonce ani nevyniká nijak zvláštními schopnostmi, ať už lidskými či nadpřirozenými. Spíše naopak – Miranda je ve všech ohledech naprosto obyčejnou ženou, což je ovšem něco, co z ní činí hrdinku s velkým H.

Sitcom Miranda je semi-autobiografickým počinem herečky Mirandy Hart, která je úspěšnou komičkou. Každý díl Miranda uvádí sama slovy „Previously in my life…“ a v podobě krátkých skečů publikum uvede do absurdních situací svého života. Miranda je ve společnosti nesvá a často se chová jako „slon v porcelánu“. Je nešikovná, což vede k častým menším nehodám, pronáší vtipy, které buď nikdo nechápe, nebo jsou použité ve špatnou chvíli, a tu a tam začne spontánně zpívat. Těší ji volnočasové aktivity, které se podobají spíše dětským hrám, a nemá ani příliš velké ambice (pracovní ani vztahové) – k velké zoufalosti její matky, Penelope. Ta by Mirandu nejraději viděla už dávno vdanou a ženicha se jí snaží vnutit při každé možné příležitosti. Zároveň by ze své dcery chtěla mít i ženu úspěšnou, a to v jakémkoli odvětví. To, že Miranda vlastní obchůdek se žertovnými předměty, Penny nebere jako žádnou kariéru, se kterou by se mohla chlubit před příbuznými.

Miranda tedy musí odolávat všudypřítomnému sociálnímu tlaku, protože nevyhovuje žádným standardům a klasickým očekáváním o kráse, úspěšnosti, ani o společenském či partnerském životě. A v tom je právě síla této postavy.

Všeho moc škodí aneb Buď radši sama sebou

Bude ze mě jedna z těch žen, co vyskočí ráno z postele, zatřesou vlasy a mají dokonalý účes. Pak si vytáhnou domácí muffin z puntíkované krabičky na sušenky a vyrazí do práce v teniskách k sukňovému kostýmku, aby všem ukázaly, že vešla ženská síla. (…) Mají denní kabelky, kabelky na večer a psaníčka. Na svačinu do sebe hodí jenom čerstvé smoothie, protože to jim stačí, aby vydržely celý den, ačkoli během oběda si šly zaběhat – a bavilo je to! Protože na sobě nemají tolik masa, které by se hýbalo nezávisle na pohybu kostry.

Miranda, S02E01

Jak je vidět z úryvku, Miranda bojuje s tím, jak „by měla vypadat“ a jak doopravdy vypadá. Několikrát se zkouší něco z tohoto úryvku vyzkoušet – najít si více femininní oblečení, cvičit, vyrazit si na spontánní dovolenou, flirtovat… Ale nedaří se jí. Ať už je to kvůli tomu, že větší velikosti se špatně shánějí, nebo že je zkrátka a dobře nešikovná, kombinace všeho tvoří humorné situace, ve kterých se možná nejeden/nejedna z nás denně ocitl/ocitla.

Seriál tak v mnohých případech naráží na mnohdy absurdní stereotypy a na určitou snahu bojovat proti systému, který nám neustále předkládá jakési mýty úspěchu a krásy, a ve kterém mohou uspět jenom ti, jež odpovídají požadovaným normativům. Miranda ale představuje obyčejnost a opak všech očekávání, na čem je ovšem vidět, že být sama sebou nakonec není vůbec nic špatného. Mít vlastní zázemí, přátele a rodinu, stálé zaměstnání a přijmout sebe sama je přeci jenom přesně ten cíl, o který všichni usilují. V jaké formě toho ale dosáhneme, už je potom na každém z nás. I nešikové a vtipálci si přeci takový život zaslouží.

Miranda by mohla být příkladem v myšlenkových hnutích body positivity i představitelkou veškeré svobodné volby. Ačkoli jí podle ostatních už utíká čas na svatbu a děti, Miranda rozhodně nikam nespěchá. I když jí někdo do páru tu a tam chybí – zejména její dlouholetý kamarád Gary, do kterého je zamilovaná – na děti nepomýšlí a vnucování toho všeho od matky nese s velkou mírou otrávenosti.

Dalším (stále) poměrně netradičním prvkem v narativu Mirandy je i fakt, že se k dosažení svých cílů doopravdy nemusí nijak měnit. Z rozmanité audiovizuální tvorby jsme zvyklí, že klíčem k úspěchu je vždycky „make-over“, díky kterému je pak hrdinka krásná dle požadavků společnosti a jako kouzlem se jí začne dařit i ve všech jiných oblastech života. Tohle Miranda ale nepodstoupí. Svého vyvoleného – pozor, spoiler! – získá nakonec právě díky tomu, že zůstane sama sebou. Proč by pořád měla jenom plnit očekávání cizích?

Cringe-komedie par excellence

Velkým oživením Mirandy je také způsob natáčení. Hlavní hrdinka totiž často narušuje tzv. čtvrtou stěnu – komunikuje s diváky přímou promluvou k nim či výmluvnými pohledy do kamery v situacích, kdy děj takovou promluvu nedovoluje. Právě tyto prvky člověka vtahují do děje o to více a nutí ho s Mirandou v mnohém soucítit a nacházet východiska z trapných situací spolu s ní. Tyto prvky mockumentary a situace plynoucí z Mirandiny neohrabanosti na veřejnosti, tvoří jádro tohoto specifického žánru komedie, tzv. cringe-komedie (podobně jako IT Crowd, The Office, Modern Family nebo Parks and Recreation). A že jich je opravdu dostatek v každém díle.

Scénář z velké části tvořila sama herečka Miranda Hart, která částečně vycházela i z vlastních zkušeností. Kdo se navíc podívá na její stand-upy či si přečte její knihu Is it just me?, některé z příběhů už může poznávat. Miranda Hart navíc do produkce seriálu zařadila i dvě režisérky – Juliet May a Mandie Fletcher. Společně se tomuto tvůrčímu týmu podařilo do seriálu zakomponovat opravdu mnoho drobných nuancí, které dnešní ženy provázejí každodenním životem. Kdo koneckonců dokáže ženy na této cestě za přijetím sama sebe podpořit lépe než ony samy?

Pro mnohé může posloužit jako lákadlo také herecké obsazení. Pětici přátel a rodiny, která Mirandu provází každodenním životem, tvoří: Clive (James Holmes), číšník v Mirandině oblíbené restauraci; Tilly (Sally Phillips), Mirandina bývalá spolužačka; Stevie (Sarah Hadland), nejlepší přítelkyně Mirandy; Penny (Patricia Hodge), matka Mirandy; a Gary (Tom Ellis), ne-tak-tajná láska Mirandy. Právě herecký výkon Toma Ellise může být zajímavý pro fanoušky seriálu Lucifer (kde hraje hlavní roli), aby jej mohli porovnat.

To, že je Miranda kvalitním sitcomem s pozitivním poselstvím a velkou náloží humoru, zaznamenaly také komise udělující ocenění britským televizním pořadům, ať už Royal Television Society Award nebo British Comedy Award.

K dnešnímu dni je seriál již ukončený, navzdory tomu, že si v seriálu tvůrci nechali jistá zadní vrátka pro případné pokračování. Ohlas sitcomu ale přetrvává i po 3 letech. V srpnu 2018 totiž společnost Warner Bros. Television oznámila, že jednají s Mirandou Hart o americkém remaku Mirandy ve spolupráci s Jimem Parsonsem, známém ze seriálu The Big Bang Theory.

Mirandu je možné přidat k zástupu inspirativních hrdinek, ačkoli je do určité míry trochu netradiční. Doplňuje totiž různorodost žen reprezentovaných v současné audiovizuální tvorbě tím, že zůstává sama sebou i přes mnohé nedostatky. S tím, dá se říci, bojuje mnoho projektů, které se sice snaží o pozitivní reprezentaci, ale zároveň často dávají důraz na nedosažitelné schopnosti jejich hrdinek, které nutně musí být doplněny i odpovídajícím vnějším obrazem. Přitom ale zapomínají na to, že dobrý člověk nemusí nutně odpovídat i mýtu krásy, ale jako v případě Mirandy jde především o přijetí sebe sama.

Miranda

Tvůrci: Miranda Hart, Juliet May, Mandie Fletcher

Herci/herečky: Miranda Hart, Tom Ellis, Patricia Hodge, Sarah Hadland, Sally Phillips, James Holmes, Bo Poraj a další

Velká Británie, BBC (2009–2015), 4 řady, 20 epizod/30 – 35 min

[1] Tzv. emoční realismus, jev, kterému se odborně věnovaly například teoretičky Ien Ang nebo Janice Radway. Jde o situaci, kdy se čtenář/divák dokáže vcítit do fikční postavy, i když je jejich zázemí odlišné.