Zu Asche, Zu Staub

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 19. března 2019 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Babylon Berlín (Arne Jysch) – JAROSLAV STUCHLÝ –

Když máte dobrý příběh, můžete ho prohnat skrz různá média a v rukou talentovaných tvůrců pořád zůstane dobrým příběhem. Vždycky se sice najde dost joudů, kteří začnou adaptace téže předlohy nesmyslně srovnávat, aby vyniklo, jak pozornými čtenáři/diváky byli (kdo z nás se toho nikdy nedopustil, ať hodí kamenem jako první), ale platí, že je třeba se od podobných komparací oprostit a zaměřit se pouze na dané umělecké dílo.

Grafický román Babylon Berlín je komiksovou adaptací románu Mokrá ryba od Volkera Kutschera, tuzemský vydavatel si ovšem název vypůjčil z šestnáctidílného televizního seriálu, který podle knihy vznikl v roce 2017 a který zcela nedávno záslužně uvedla Česká televize. Román jsem nečetl, seriál zhlédl, komiks je… výborný.

Smlsnou si na něm zejména noiroví fanoušci, protože obsahuje všechny ingredience, jež tento styl charakterizují. Hlavní hrdina, policejní komisař Gereon Rath, je nejednoznačná postava. Jednak je to protekční dítko, jednak si se sebou z Kolína (nad Rýnem, ne toho, kde se potkali dva medvědi) do Berlína přináší trauma. Netrpí morálními zábranami ani co se týče sexu, ani co do kontroverznosti vyšetřovacích metod, nemá tak úplně záporný vztah k drogám a vyžívá se ve vnitřním monologu. V jednom okamžiku je dokonce chycen do smyčky a nucen pátrat po pachateli, kterým je on sám.

Příběh je složitý, až překombinovaný, ale koho by to zajímalo, když disponuje tou správnou atmosférou hlavního města Výmarské republiky v roce 1929, kdy byl Berlín skutečným Babylonem, onou příslovečnou biblickou nevěstkou. Prsty na tepajícím životě nočních klubů drželi gangsteři, v ulicích demonstrovali komunisté a ve stínech se na své vystoupení chystaly hnědé síly, jež se nesmířily s výsledkem tzv. Velké války. Vše odstartuje nález mrtvého muže v Landwehrském kanálu, čímž se do hry dostanou představitelé ruského porevolučního exilu a bájný zlatý poklad. Pokud bude mít čtenář pocit, že se v tom chvílemi ztrácí, nechť si vzpomene třeba na Hluboký spánek, kdy ani autor románu Raymond Chandler nedokázal tvůrcům filmové adaptace odpovědět na otázku, kdo vlastně zabil řidiče generála Sternwooda. Ale tak „zle“ snad v Babylonu Berlín není.

Za jedinou slabinu komiksu považuji nedostatečně propracovanou postavu femme fatale. Rath sice spí se svou bytnou (válečnou vdovou) a posléze naváže vztah se stenotypistkou Charlotte Ritterovou z policejního prezidia, která vykazuje jisté vyšetřovatelské sklony, ale ani jedna z těchto žen není pro příběh ve skutečnosti příliš důležitá. Tady je přesně to místo, kde by bylo možné upadnout do pasti srovnávání se seriálem, kde měla Charly mnohem větší roli, ale této nástraze se vyhneme. Stačí zmínit, že jiná ženská postava, hraběnka Sorokinová (s tváří Grety Garbo), se v komiksu zjeví jako deus ex machina a vzápětí zmizí kamsi do nenávratna.

Přestože scénáři lze cosi vytknout, jako výtvarník se Arne Jysch (1973) osvědčil na jedničku. Různými odstíny šedé stínovaná perokresba se k takovému příběhu dokonale hodí, jako storyboardista má autor cit pro hledání působivých úhlů. Až z Poděkování lze vyčíst, že řadu pozadí (rozuměj: interiéry, město, nerecenzujeme tady Serpieriho Druunu) má na svědomí kreslíř Bert Gottschalk. Při té příležitosti jsem si vzpomněl na setkání s jiným výtečným storyboardistou, Kurtem van der Baschem, který na mou otázku, zda by nechtěl nakreslit komiks, odpověděl, že je to jeho velký sen. Kdyby se mu zadařilo stejně jako Arnemu Jyschovi s Babylonem Berlín, byl by to pro komiksové fandy další důvod k oslavě.