Cikáni jdou na orbitu (a více z budoucnosti)

REFLEXE: Sci-fi festival Future Gate 2019 (Brno) – TOMÁŠ KOMÍNEK

Brnem se čerstvě prohnala letošní vlna ozvěn festivalu Future Gate, která má v následujících dnech namířeno také do Plzně a Šumperka. Mimopražskému programu se letos bohužel vyhnou některé z nejexponovanějších taháků tohoto ročníku, jako účast Normana Lovetta, alias Hollyho z Červeného trpaslíka (1988) nebo provokativní srbský snímek A.I. Rising (2018). I tak se ovšem festival může pochlubit návštěvností, která si vyžádala přídavky některých vyprodaných projekcí.

O nastartování programu v Brně se postaral dokumentární snímek Věříte svému počítači? (2018), který prostřednictvím několika odborníků z oblasti vývoje umělé inteligence přinesl střízlivě skeptickou úvahu o vyhlídkách lidstva proti schopnosti počítačů překonat lidský mozek. Na téma dokumentu navázala také beseda s docentem Václavem Jirsíkem z Ústavu automatizace a měřící techniky VUT Brno s docela jasnou pointou – pokud má člověk přetrvat v éře pokročilých počítačů, pak především nesmíme nechat vlastní mozky usínat na vavřínech.

Za skutečně nečekanou hvězdu brněnské části musím bez váhání označit maďarskou hutně černou komedii Lajko – Cigán ve vesmíru (2018) režiséra Balásze Lengyela. V Brně šlo o druhou část úvodního večera a s celkem dvěma plně obsazenými projekcemi (díky sobotnímu přídavku) se z Lajka stal jeden z pomyslných vrcholů programu. Navzdory poněkud nešťastným popisům a trailerům si nesmírně zdařilý film diváky získal a u širšího českého publika by se v budoucnu také mohl setkat s úspěchem.

Lajko si bez velikých vytáček bere na paškál sovětský kosmický program a veškeré soudružství a zákulisní sovětskou realitu prokládá nemilosrdně ironickým humorem. Ve fiktivní epizodě přípravy prvních kosmonautů se mladý cikánský snílek Lajos Serbán neuvěřitelnou souhrou okolností dostává mezi kandidáty pro orbitální let z Bajkonuru. Celý projekt ovšem působí velmi podivně, už počínaje výběrem kandidátů a situaci výrazně zpestří také příjezd samotného Leonida Brežněva.

Snímek, zasazený do závěru padesátých let, by šlo s nadsázkou brát jako pomyslnou satirickou odplatu za sovětskou zkušenost a především za tvrdě potlačené maďarské povstání v šestapadesátém roce. To se sice v událostech filmu neobjevuje přímo, ovšem dočkává se řady připomenutí a film si za něj vybere náležitou odvetu na jedné z výkladních skříní SSSR a na jednom z jeho nejvíce obávaných a nenáviděných vůdců.

Ve festivalovém výběru nezávislých kraťasů iSHORTS se letos blýsknou dva příspěvky z domácí produkce pražské FAMU. Výborně provedenou retrostylizací podle černobílých němých klasik se může pochlubit starší snímek Anticorra (2009) Jiřího Volka. 3D animace Martina Pošty o pátrání vesmírného medvěda jménem Neil (2017) zase vytváří vtipnou a trefnou satiru na povahu současných lidí (a nejsme tu moc daleko od tématiky rozebírané u Věříte svému počítači?…).

Skutečný vrchol letošního výběru z iSHORTS se ovšem skrývá ve fantastické výpravě do animovaného světa, kterému dává hranice jen autorčina představivost. Maďarská animátorka Réka Bucsi ve filmu Procházka vesmírem (2017) vytvořila hravý audiovizuální mistrovský kousek. Bucsi své animace původně vytvořila jako doprovod k vystoupení dánského Aarhus Jazz Orchestra. Na základě hodinového koncertu následně vznikl i dvacetiminutový krátký film, který okouzluje smysly a představivost obrazem i hudbou a aktuální přehlídce kraťasů na Future Gate slouží jako geniální zlatý hřeb.

Pokud jsem se na něco osobně předem těšil nejvíc, byl to páteční program v Planetáriu Brno, ve kterém se měly setkat dva celovečerní filmy – jeden zástupce veliké žánrové klasiky a jeden slibný nováček. Za klasiky na Future Gate zavítala celovečerní rozšířená epizoda seriálu Cowboy Bebop (1998), vzdáleného příbuzného proslulé Firefly (2002). I když celovečerní epizoda Knockin‘ on the Heaven’s Door možná mezi jednotlivými díly Bebopa nepatří k těm nejsilnějším, je to skutečná vzácnost vidět podobný snímek na kinoprojekci v českých končinách, o kopuli planetária nemluvě.

Druhým příspěvkem byl americký Prospektor (2018). Drama o lovcích drahokamů na nehostinné pralesní planetě se řadí k těm, kde investice autorů leží ze všeho nejvíc v základech každého dobrého filmu – promyšlené charaktery a dramatická stavba, kvalitní kostýmy, kulisy a praktické efekty. Digitální triky jsou spíše v druhé řadě, jako střídmé a praktické zdobení. Volba exteriérů a zaměření na praktickou a hmatatelnou stránku filmu působí senzačně sama o sobě a chvílemi docela syrové drama, ve kterém je člověk člověku vetřelcem, se bez mimozemské fauny a virtuálních divů vesmíru hravě obejde.

Víkendový program pak vedle populárně vědeckých dokumentů přinesl také maraton 1. série oblíbeného Červeného trpaslíka vázaný k pražské návštěvě Normana Lovetta. Ten se objevuje i v nezávislém béčku Zlouni z vesmíru (2005), které v neděli brněnskou Future Gate uzavřelo. Maraton Trpaslíka, spolu s další známou klasikou Gattaca (1997) a většinou výše zmiňovaných snímků ovšem tento týden dál pokračuje na příštích zastávkách festivalových ozvěn, takže pokud vám pražský a brněnský úsek utekl a ten v Plzni, nebo v Šumperku budete mít na dosah, určitě si je nenechejte ujít!