Když nejsi mrtvý, a ani nežiješ…

Publikováno: Jaroslav Stuchlý Publikováno dne: 16. června 2019 Rubrika: Komiks | Komentář : 0

RECENZE – KOMIKS: Mrtvej svět (Daniel Clowes) – JAROSLAV STUCHLÝ

Znáte ten typ uměleckých děl, které jsou zdánlivě naprosto o ničem, ale ve skutečnosti vyprávějí o těch nejpodstatnějších životních záležitostech? Neznáte? Tak komiks Mrtvej svět je jedno z nich.

Originální název Ghost World znamená spíše Svět duchů, český název filmové adaptace z roku 2001 se s tím popasoval jako s Přízračným světem. Pro dvě kamarádky, čerstvé absolventky střední školy Enid Coleslawovou (anagram autorova jména) a Rebeccu Doppelmeyerovou, je tím mrtvým světem peklo amerického předměstí s bistry imitujícími 50. léta, obýváky s problikávajícími televizními obrazovkami nebo hypermarkety, kde se potkávají se stále stejnými lidmi. Veškerá pozornost je soustředěna na to, jakým způsobem tráví svůj volný čas – poflakováním, vysedáváním ve zmíněných podnicích či obývácích, hodnocením všeho a všech, pochopitelně povýšeným, protože všichni jsou přece tak trapní. Za touto cool fasádou se ovšem skrývají zmatené duše, které už skoncovaly s dětstvím, ale dosud nevstoupily do dospělosti. Duše, které jsou na první poslech (dialogy jsou opravdu mistrovské) přesvědčeny o své výjimečnosti a nonkonformitě, ale ve skutečnosti tuší, že na ně svět úplně kašle a že jestli se v něčem opravdu nevyznají, pak samy v sobě.

Enid je ta výmluvnější, akčnější, excentričtější, nesmiřitelnější v názorech, zatímco hezčí Rebecca se chvílemi zdá být v jejím vleku. Celková zmatenost obou dívek se promítá například do jejich vztahu ke společnému kamarádovi Joshovi. Ve vyprávění, které je rozčleněno do osmi pointovaných kapitol, začíná být brzy jasné, že toto zvláštní přátelství, jež oběma pomohlo přežít střední školu, nepřežije její ukončení.

O dialozích, jež jsou ironické, krutě jízlivé a především velice vtipné, už padla zmínka. Jako výtvarník Clowes nijak neexhibuje, souměrně rovná panely na stránku a každý z nich z větší části potahuje nazelenalou barvou, která může upomenout jak na umělé osvětlení, tak na ohnívající maso „živých mrtvých“.

Téma komiksu je natolik nadčasové, že vyjít poprvé dnes, a ne v polovině 90. let, děvčata by jen projížděla seznamky na internetu, víc času by trávila zakládáním falešných profilů na sociálních sítích a komunikovala mobilními telefony. Všechno ostatní by mohlo zůstat stejné, protože přání, touhy, pohrdání okolím (dospělými obecně, především však rodiči) a koneckonců i ta sebenenávist se ve složitém procesu dospívání bez ohledu na letopočet nemění.

K filmové adaptaci, pod jejímž scénářem je Clowes podepsán spolu s režisérem Zwigoffem, lze říct především to, že vyniká přesným castingem. Film si z komiksu vyzobává některé scény či motivy, ale nekopíruje epizodickou strukturu předlohy. Navíc do děje zapojuje výraznou vedlejší postavu (v komiksu se pouze mihnuvšího a tuším, že ani nepojmenovaného) Seymoura, jehož vztah k Enid místy přebírá vládu nad vyprávěním o postupném rozpadu jednoho dívčího přátelství. Postavu Joshe tím pádem tvůrci zcela upozadili.

Obě umělecká díla existují naprosto svébytně, přičemž to komiksové je drsnější, temnější a (alespoň v mých očích) zábavnější.

Vydavateli patří dík, že se tohoto nezávislého, alternativního, ale po všech stránkách pozoruhodného komiksu (ve výtečném překladu Martiny Knápkové) nezalekl.